Články / Reporty

Evangelium pro masy? (Behemoth a ti další)

Evangelium pro masy? (Behemoth a ti další)

Jiří Vladimír Matýsek | Články / Reporty | 13.01.2019

Behemoth rostou. Z tradiční black-deathmetalové partičky se dokázali probojovat až mezi metalovou smetánku, která je uvedená největším fontem na festivalových plakátech. Došlo to až tak daleko, že do pozice předkapel se dobrovolně staví ti, kteří bývají jinak sami headlinery. Třeba At The Gates nebo Wolves in the Throne Room, kteří celý večer zahajovali. Snad to bylo zvukem, snad rozšířením sestavy, jejich vystoupení nestrhlo a reakce na jejich atmosféricky pojatý black byly smíšené. Jejich dlouhé zvukové plochy nabádají spíše k poklidnému poslechu u praskajícího krbu než ke křepčení v moshpitu. Za to švédští At the Gates, jedni z tvůrců melodického death metalu, jsou jistota, která se navíc ve Foru Karlín převedla ve výrazně lepší formě než na letošním Brutal Assaultu. Zářezy z vrcholných alb Slaughter of the Soul a At War With Reality okořenili trojicí skladeb z vlídně přijaté nové desky. Dobře šlapající celek – je to hodně, nebo málo? Švédové platí za legendy, hvězdné manýry se jich ale netýkají, takže hlavně škoda zvuku. Čitelnost výborná, ale poněkud tomu scházel tlak. A to se nezlepšilo ani u hlavního bodu programu.

Poláci spojují i rozdělují. Rozdělují ortodoxní metalové publikum, pro něž jsou jejich poslední alba The Satanist a I Loved You at Your Darkest přílišným úkrokem k melodiím, opuštěním krajních přístupů. Získali tak více fanoušků, což Nergalovi, který poslední nahrávky pojal jako temná evangelia, nejspíše nevadí. Ve Foru Karlín jste tak mohli vidět producírovat se desetileté špunty, echt fanoušky black metalu s warpaintem, starší metalisty, kteří se obvykle vyskytují na stylově jiných akcích, omladinu i manažery v oblecích. Behemoth by se mohli stát tou kapelou, která je prostě cool a jde se na ni už jen pro ten pocit, pro tu show. Na druhou stranu mají zatím daleko k ideové vyprázdněnosti. Filozofie liberalismu ukrytého za maskou satanské mystiky, která je pod pozlátkem výpravného vystoupení, má pořád sílu a není jen prázdným, ba směšným gestem jako u řady žánrově příbuzných kapel. Není třeba se schovávat za uřezané ovčí hlavy a lacinou snahu šokovat.

galerie z koncertu zde

Turné Ecclesia Diabolica Evropa sice propaguje primárně aktuální desku, ale podstatnou část setlistu reprezentovaly starší věci, zejména z éry pre-Satanist. Tento albový comeback byl ostatně zastoupen jen dvěma skladbami, povinnou Blow Your Trumpet, Gabriel a Ora Pro Nobis, Lucifer. Behemoth stavěli na koncertních jistotách, singlech a hitech. Přesto koncert nepůsobil jako ledabyle poskládaná snůška známých skladeb, koncept svobodného chování jedince, odmítnutí stádnosti (pro Nergala reprezentované náboženstvím obecně, ne nutně jen katolickou církví, jak naznačuje videoklip ke skladbě Bartzabel z nové desky), to vše zdůrazněné, vyhrocené aktuálním albem, a přesto přítomné vlastně odjakživa, bylo jasně patrné. A ve strhujícím balení, které je plné ohňů, kouře, divadelních prvků a efektních póz se přijímá příjemně snadno. Nabízí se tak otázka, jestli je hudba a její koncertní provedení tím pravým médiem pro myšlenky, které se Nergal snaží propagovat. Behemoth jako extrémní metalový pop?

Info

Behemoth (pl) + At the Gates (se) + Wolves in the Throne Room (us)
12. 1. 2019 Forum Karlín, Praha

foto © Honza Nedoma

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Hey, How Ya Doin’? (De La Soul)

David Bláha 15.11.2019

De La Soul předváděli veteránsky bezchybný rap poháněný roky prověřenými beaty. Setlist ale nebyl nostalgickým přehráváním debutové desky...

O čem stojí za to zpívat (The Lumineers)

Anna Valentová 12.11.2019

The Lumineers předvedli show adekvátní svému jménu, přesto celému večeru chyběl nějaký skutečně výjimečný moment.

Hádanky z Utrechtu #4: Všechno je, jak má být

Michal Pařízek 11.11.2019

O duchu ve stroji se bavíme staletí, Holly Herndon to dokázala obrátit vzhůru nohama – pomocí strojů vytvořila emoce tak důvěrné...

Hádanky z Utrechtu #3: Chicago rulez!

Michal Pařízek 10.11.2019

Hudebně někde mezi free jazzem, gospelem a zuřivým art punkem, nasazením i napětím nepříliš daleko od Algiers například? Silná slova ze silného místa.

Poslouchat až do rána (Becca Stevens)

Karolina Veselá 10.11.2019

Největší obdiv ale putoval k hlavní hvězdě večera. Mezi Beccou Stevens z nahrávek a tou, co stála na pódiu, nebyl jediný slyšitelný rozdíl.

Hádanky z Utrechtu #2: O hvězdách a světle

Michal Pařízek 09.11.2019

Zajímalo by mě, zda v té době už věděla, že o pár hodin později ve vloženém a do poslední chvíle utajeném slotu vystoupí taková hvězda jako Björk.

Dřevo a témbr: Michael Gordon na Strunách podzimu

Jan Starý 08.11.2019

Na festivalu Struny podzimu se každoročně najde i pár událostí, které jdou nad rámec preciznosti a dobrého vkusu k něčemu skutečně zásadnímu...

Hádanky z Utrechtu I.: Las reinas

Michal Pařízek 08.11.2019

La Bruja del Texcoco může zavánět queer burleskou, ale takové je Mexiko – trocha šuntu a šarlatánství protřepaná s kouzelnou nadsázkou. Mexiko v Utrechtu.

Supergroup ne tak super (Petbrick)

Dominik Polívka 07.11.2019

„Zkouška byla docela hlasitá, bude to chtít špunty,“ slyším od promotéra. Hlasitost však nebyla tím, co trhalo uši, byla to nesouhra obou muzikantů...

Zásadní Xenakis: Ohýbání zvukoprostoru

Jan Starý 07.11.2019

Napětí nemělo vrchol nebo řešení, mohlo jen pokračovat po nejasné, fascinující cestě vpřed...