Jiří V. Matýsek | Články / Reporty | 13.01.2019
Behemoth rostou. Z tradiční black-deathmetalové partičky se dokázali probojovat až mezi metalovou smetánku, která je uvedená největším fontem na festivalových plakátech. Došlo to až tak daleko, že do pozice předkapel se dobrovolně staví ti, kteří bývají jinak sami headlinery. Třeba At The Gates nebo Wolves in the Throne Room, kteří celý večer zahajovali. Snad to bylo zvukem, snad rozšířením sestavy, jejich vystoupení nestrhlo a reakce na jejich atmosféricky pojatý black byly smíšené. Jejich dlouhé zvukové plochy nabádají spíše k poklidnému poslechu u praskajícího krbu než ke křepčení v moshpitu. Za to švédští At the Gates, jedni z tvůrců melodického death metalu, jsou jistota, která se navíc ve Foru Karlín převedla ve výrazně lepší formě než na letošním Brutal Assaultu. Zářezy z vrcholných alb Slaughter of the Soul a At War With Reality okořenili trojicí skladeb z vlídně přijaté nové desky. Dobře šlapající celek – je to hodně, nebo málo? Švédové platí za legendy, hvězdné manýry se jich ale netýkají, takže hlavně škoda zvuku. Čitelnost výborná, ale poněkud tomu scházel tlak. A to se nezlepšilo ani u hlavního bodu programu.
Poláci spojují i rozdělují. Rozdělují ortodoxní metalové publikum, pro něž jsou jejich poslední alba The Satanist a I Loved You at Your Darkest přílišným úkrokem k melodiím, opuštěním krajních přístupů. Získali tak více fanoušků, což Nergalovi, který poslední nahrávky pojal jako temná evangelia, nejspíše nevadí. Ve Foru Karlín jste tak mohli vidět producírovat se desetileté špunty, echt fanoušky black metalu s warpaintem, starší metalisty, kteří se obvykle vyskytují na stylově jiných akcích, omladinu i manažery v oblecích. Behemoth by se mohli stát tou kapelou, která je prostě cool a jde se na ni už jen pro ten pocit, pro tu show. Na druhou stranu mají zatím daleko k ideové vyprázdněnosti. Filozofie liberalismu ukrytého za maskou satanské mystiky, která je pod pozlátkem výpravného vystoupení, má pořád sílu a není jen prázdným, ba směšným gestem jako u řady žánrově příbuzných kapel. Není třeba se schovávat za uřezané ovčí hlavy a lacinou snahu šokovat.
galerie z koncertu zde
Turné Ecclesia Diabolica Evropa sice propaguje primárně aktuální desku, ale podstatnou část setlistu reprezentovaly starší věci, zejména z éry pre-Satanist. Tento albový comeback byl ostatně zastoupen jen dvěma skladbami, povinnou Blow Your Trumpet, Gabriel a Ora Pro Nobis, Lucifer. Behemoth stavěli na koncertních jistotách, singlech a hitech. Přesto koncert nepůsobil jako ledabyle poskládaná snůška známých skladeb, koncept svobodného chování jedince, odmítnutí stádnosti (pro Nergala reprezentované náboženstvím obecně, ne nutně jen katolickou církví, jak naznačuje videoklip ke skladbě Bartzabel z nové desky), to vše zdůrazněné, vyhrocené aktuálním albem, a přesto přítomné vlastně odjakživa, bylo jasně patrné. A ve strhujícím balení, které je plné ohňů, kouře, divadelních prvků a efektních póz se přijímá příjemně snadno. Nabízí se tak otázka, jestli je hudba a její koncertní provedení tím pravým médiem pro myšlenky, které se Nergal snaží propagovat. Behemoth jako extrémní metalový pop?
Behemoth (pl) + At the Gates (se) + Wolves in the Throne Room (us)
12. 1. 2019 Forum Karlín, Praha
foto © Honza Nedoma
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.
Akana 24.03.2024
Pří ohlušujících noiseových náletech se především Hessels s Moorem svíjeli se svými nástroji s takovou bezuzdností, až to bylo o strach.
Michal Mikuláš 20.03.2024
Vstupenky na nenapodobiteľnú írsku disco queen boli v nedeľu popoludní už nedostupné. No wonder...
David Čajčík 20.03.2024
Unikátní zážitek, kdy je možné vidět jedny z největších jmen amerického kreativního či tech průmyslu, hollywoodské hvězdy vedle stovek a stovek zcela neznámých hudebních projektů.
Michal Smrčina 17.03.2024
Nadšení bylo všudypřítomné, k hale přijelo pár autobusů zapálených výprav. Možná nevěděli, co SaSaZu znamená, možná jim to bylo jedno.
Kryštof Kočtář 15.03.2024
Po zvukové stránce v něm – obdobně jako rovněž dvojice Dead Can Dance – namíchalo koktejl ze surovin z celého světa, avšak rozhodli se jej vypít v berlínském techno klubu.
Tomáš Jančík 13.03.2024
Zpoza rohu ulice slyším šum, z dálky vidím ve tmě modře svítící neon a pod ním nespočet hloučků převážně studentů. Co bylo dál?
Julia Pátá 12.03.2024
Každá další píseň se vznáší mezi klidně usazeným publikem, proplouvá kolejemi a mizí společně s vlaky jednou za čas projíždějícími kolem pražské MeetFactory.
Jan Starý 11.03.2024
Někdo poslouchal v nábožném vytržení, někdo mával vlasy do – některého – rytmu, nadšení ale působilo celkem univerzálně.