Články / Reporty

Evropou obchází přízrak Laibach

Evropou obchází přízrak Laibach

Anna Mašátová | Články / Reporty | 21.04.2014

Těžko psát o Laibach jako o hudební skupině. Umělecké sdružení by snad bylo přesnější, neboť i po čtyřiatřiceti letech a v naprosto obměněné sestavě stále pokračují v balancování mezi pozérstvím, ironickým uměleckým vyjádřením a pohráváním si se symboly totalitního kýče.

Po coverech a experimentech přivezli Slovinci novou autorskou desku Spectre. Na obalu sotva zaschla tiskařská čerň, vyšla minulý měsíc, a i když to není novátorské dílo, přesto má cosi do sebe a rozhodně patří k tomu lepšímu, co za poslední roky Laibach stvořili. Ostatně spectre - hrozba (a doplňme si, že především válečná) - je po událostech na Ukrajině opět aktuální i v Evropě a myšlenky, se kterými Laibach od počátku pracují, budou mít nepochybně odezvu kvůli nestálé politické situaci i v dalších desetiletích. Letošní pražský koncert byl uměleckým opusem provedeným do nejmenších detailů. Před začátkem zněly sálem švitorky připomínající hrůzy z TV Šlágr, začátek koncertu dramaticky odstartovalo Charpentierovo barokní Te Deum spolu s vymazlenou projekcí i světly.

První část patřila zcela nové desce, apokalyptické vizi rozpadající se Evropy i tématům jako whistlebloverství. Když zpěvačka Mina Špiler ve skladbě Koran sladce prozpěvovala, že věří v lepší svět, bratrství a štěstí pro všechny, možná byste jí to se zavřenýma očima i uvěřili. Jenže Mina, ustrojená jak gestapačka Helga z Haló haló, měla po pravici zpěváka Milana Frase v rajtkách a jezdeckých holinkách a na videu za jejich zády rozhodně nehopkaly děti hrající si s koťátky ni králíčky. Pochodující šiky, svalnatí cvičící muži, industriální dusno, které vás zvolna ovíjelo, vtahovalo a ano, přiznejme si to, značně bavilo. Kritici tvrdí, že Laibach se za dobu své existence nenaučili hrát. Něco na tom bude, ale hudebně se jim toho večera vytknout příliš nedalo, vévodily klávesy, synťáky a několik Applů s podporou bicích. Ani Fras se nedá tak úplně považovat za zpěváka, texty spíše chrčivě deklamuje, sugestivně sjíždí publikum pohledem a glosuje, zatímco více prostoru dostává právě Mina.

S německou přesností na vteřiny odpočítaná desetiminutová přestávka byla předělem i v show. Návrat do prehistorie a přepnutí do rodného jazyka uvedené větou „a teď něco naprosto jiného“. Brat Moj, Ti, Ki Izzivaš i monumentální kusy z dva roky starého soundtracku k filmové sci-fi Iron Sky s Frasovou průpovídkou „No siegheiling, please!“.

Nacisty na plátně vystřídaly portréty i covery Dylana a Gainsbourga, končilo se několika přídavky, včetně duc duc záležitosti Tanz mit Laibach. Hra skončila, Das Spielt is aus, a černě oděná pětice zmizela v zákulisí. Těžko říct, zda považovat to, co se v Arše odehrálo, za koncert, muzikál nebo performanci. Prý se dříve z Laibach odcházelo se zadumáním a husí kůží. To už dnes sice neplatí, faktem však je, že přepečlivě připravené dvouhodinové vystoupení nemělo hluchá místa a od první do poslední minuty dokázalo udržet v napětí. Lublaňská parta obstála se ctí.

Info

Laibach (slo)
18. 4. 2014, Divadlo Archa, Praha

foto © Kryštof Havlice

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Poslední nádech (Bendik Giske)

Julia Pátá 15.04.2024

Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...

Hřejivý folk chladne a tmavne (Tábor + Cardo & Decumanus)

Kryštof Kočtář 13.04.2024

Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.

Let s gripenom, nohami pevne na zemi (Dukla)

Jakub Veselý 12.04.2024

Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.

Od tance ke smyslovému přetížení (Jednota v noci)

Dominik Polívka 08.04.2024

Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.

Laciné kostýmy, vytříbené kytary (Devil Master)

Marek Hadrbolec 08.04.2024

Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.

Strejc is not děd! (Hentai Corporation)

Kryštof Kočtář 02.04.2024

Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.

Paprsky v mlze (Bohren & der Club of Gore)

Kryštof Kočtář 31.03.2024

Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.

Dvě světla na konci deště (Kaleida + Viah)

Tomáš Jančík 28.03.2024

I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.

Swag a dechberoucí sexappeal (Annet X & NobodyListen)

waghiss666 24.03.2024

Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.

Mezi chaosem a soustředěním (The Ex)

Akana 24.03.2024

Pří ohlušujících noiseových náletech se především Hessels s Moorem svíjeli se svými nástroji s takovou bezuzdností, až to bylo o strach.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace