Články / Reporty

Extatická geometrie s Meshuggah

Extatická geometrie s Meshuggah

Jan Starý | Články / Reporty | 11.03.2024

Je málo metalových kapel, které by měly takové postavení jako Meshuggah. Švédové jsou na jedné straně završením thrashe a devadesátkového groove metalu, na druhé ovlivnili spoustu modernějších kapel a definovali djent. Na jejich zvuk postavený na polyrytmicky se prolínajících kytarách a bicích přísahají celé generace. Meshuggah jsou extrém, zároveň minimalistický a náročný, a ti, kteří na jejich hru nepřistoupili, často citují stejné důvody jako jejich příznivci: monotónnost, potlačení melodií, neustávající agrese.

Věhlas pětice přitom zřejmě pořád roste, minimálně to naznačuje přesun z Roxy v roce 2018 do třikrát většího a téměř plného Fora Karlín, který zvládla perfektně. Úvod setu obstaral blok z posledního alba Immutable (2022), strategicky proložený prověřenou „hitovkou“ Rational Gaze. Tyhle pomalejší kusy zajistily spolehlivý přesun do světa, kde se riffy smršťují na rytmické pulzy osekané na čirou intenzitu: nula/jedna, pomlka nebo blok zvuku tak hlubinného, jak osmistrunné kytary a basa dovolují.


fotogalerii z koncertu najdete tady

Naživo Meshuggah dotáhli odlidštěnost projevu do samé krajnosti. Hudebníkům nebylo vidět do tváře, skladby startovaly bez viditelné domluvy (ve skutečnosti na kliknutí v odposlechu), často zlomky vteřiny po strohé promluvě frontmana. Provedení bylo absolutně precizní. A kvalitní bylo i nazvučení. Meshuggah si už dávno nevozí komba, signál šel z nástrojů rovnou do mixu, takže reprodukce byla na metalové poměry čistá a civilní. Bicí mohly být lehce výraznější, naopak zatlačení zpěváka Jense Kidmana mezi ostatní nástroje dojmu pomohlo – hlas jako nástroj k nim sedí mnohem více než nepříliš charismatický dominantní řev na deskách.

S méně agresivními středy a extrémně hutnými basy se vyznění blížilo klubovému setu. Byl tu podobný důraz na celek namísto hitů, na hypnotické vtažení do technologické reprodukce zvuku místo empatické účasti, na fyzickou matérii hudby: hypersofistikovaný dubstep. Nebyla to performance na dívání, vždyť i pohyb prstů po hmatnících se omezoval na pár pražců hned u hlavy. O to větší byla role megalomanských světel. Co v Roxy působilo přeplácaně, ve Foru zdařile akcentovalo zlomy a gradace hudby.

Z neúprosné mašinérie kytarového sekání vystupovala jen sóla, pro Meshuggah samozřejmě další příležitost, jak rozložit metal na prvočinitele: něco mezi chiptune a Nancarrowem. Druhá polovina setu nicméně ukázala, že v rámci té jedné skladby, kterou Švédové hrají dokola už třicet let, je pořád dost obměn. Exkurze po starších albech přinesla zrychlení a nakonec i víc středů, a tak efektně gradovalo něco, co bylo od začátku monumentální. Ta uhrančivá anonymita byla natolik silná, že mi poněkud zkazila přídavek. Bleed, pravděpodobně největší hit kapely, byl po víc než hodinovém přívalu příliš distinktivní.

Alba Meshuggah, jakkoli střídmě vydávaná, už zajetým mustrem trpí. Živá vystoupení ale zůstávají něčím naprosto výjimečným. Někdo poslouchal v nábožném vytržení, někdo mával vlasy do – některého – rytmu, nadšení ale působilo celkem univerzálně. Zpravidla požaduji od koncertů moment překvapení a nebaví mě chodit ani na vynikající sety vícekrát, tohle byl ale zážitek, který si rád za tři nebo pět let zopakuji. Meshuggah znovu dokázali, že prezentují jednu z krajních poloh hudby a hrají ve vlastní kategorii.

Tímto rovněž vysvětluji absenci předkapel v textu. Nepříliš výrazný sludge Mantar a projekt legend melodického deathu na hranici sebeparodie – klasické desky In Flames a Dark Tranquillity mají pořád specifickou melancholii, The Halo Effect spíš heavymetalový patos – mohli vedle kolosálních Meshuggah dávat obchodní smysl labelu, ale to je tak všechno.

Info

Meshuggah (se) + The Halo Effect (se) + Mantar (de)
8. 3. 2024 Forum Karlín, Praha

foto © Honza Nedoma

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Punkom slobode na stope (Chorobopop)

Jakub Veselý 06.05.2024

Počas koncertu Ctib prezentoval myšlienku o skutočnej definícii punku, polemiku o o význame životného štýlu, ktorý nedefinuje len tvrdá hudba.

Skrýt se v tygřím obleku (Raein)

Marek Hadrbolec 02.05.2024

Raein se před Kabinetem Múz pomyslně svlékají donaha a dávají se všanc. Lidi se nedočkavě chytají cizích slov a známých melodií.

Nothing Works (Declan McKenna)

Eva Karpilovská 29.04.2024

Britský písničkář Declan McKenna se po dvou letech vrátil do Prahy, s rozrostlou kapelou zahrál tentokrát v prostorném holešovickém klubu SaSaZu.

Rezignace v nejlepším smyslu slova (Still House Plants)

Alžběta Sadílková 28.04.2024

Koncert Still House Plants se odehrál jen pár dní poté, co si jejich nejnovější deska na serveru Pitchfork vysloužila označení Nejlepší nová hudba.

Panorama války nad městem (Mayssa Jallad)

Filip Peloušek 28.04.2024

Příběh vyprávěný mezi písněmi je temnější a temnější. Oči mi jen těkají mezi drobnou zpěvačkou naprosto ponořenou do hudby a panoramatem města za ní.

Zpěv odkvétajících slunečnic (White Ward)

Marek Hadrbolec 25.04.2024

Nový prostor brněnské Melodky obehnaný bílými kachličkami má navíc osobitou, mírně surrealistickou atmosféru.

Vpít se do ocelové hory (Deena Abdelwahed)

Michaela Šedinová 23.04.2024

Je sobota večer, ale sál kina Přítomnost je jako vždycky tak trochu v bezčasí. Loňská deska Jbal Rrsas tuniské producentky Deeny Abdelwahed je taky mezi časy a světy.

„Keď sa niečo páči všetkým…” (Berlin Manson)

Marek Hadrbolec, Veronika Vagačová 21.04.2024

Slovenští bojovníci za sociálně spravedlivou společnost a postpunk smíchaný s rapem vzali během malé české tour útokem nejprve vyprodanou Prahu a druhý den Brno.

Mezi hukotem velkoměsta a ptačím zpěvem (Shida Shahabi, BITOI)

Alžběta Sadílková 21.04.2024

My promlouváme k prostoru, prostor promlouvá k nám. Součástí oslav 40. narozenin Atria Žižkov byl i víkendový dvojkoncert pod taktovkou Heartnoize promotion.

Ve zvukové krajině labyrintu Faunu (Faun festival)

Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024

Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace