Články / Rozhovory

Ezechiel (Sanctuary.cz): Malá scéna s velkým srdcem

Ezechiel (Sanctuary.cz): Malá scéna s velkým srdcem

Richard Kutěj | Články / Rozhovory | 14.02.2018

Okolo šedesáti kapel a projektů se ucházelo o účast na historicky první stylové kompilaci Dark Tunes from Czech and Slovak Caves v režii webu Sanctuary.cz. Ten se jako jediný tuzemský portál specializuje na domácí i zahraniční dění ve stylech, jako jsou gothic rock, EBM, industrial, dark ambient, coldwave, postpunk, new wave, a zabývá se i pořádáním koncertů a stylových parties. O kompilaci, o tom, jak si scéna u nás stojí, zda jsme schopni zahraniční konkurence a o dalším jsme si povídali s redaktorem Sanctuary.cz známým coby Ezechiel.

Zájem o účast na kompilaci byl veliký. Podle jakého klíče jste vybírali 25 finálních?
Chtěli jsme být co možná nejobjektivnější, a tak jsme si na sebe upletli bič v podobě trochu komplikovaného hlasovacího systému. Vzali jsme všechny přihlášené tracky a spolu s tabulkou v excelu je rozeslali sedmi hudebním publicistům. Každý z nich pak nezávisle na ostatních přiřadil každému tracku 0-3 body podle toho, jak se mu líbil. Pak jsme spočítali body a vybrali 25 účastníků.

Náročná práce...
Byla to sice pakárna, ale vzorek sedmi nezávisle na sobě hodnotících lidí už je vypovídající. Pokud tolik lidí řekne o nějaké skladbě, že je dobrá, asi fakt bude. A odpadne tam i případná osobní sympatie/antipatie jednotlivých redaktorů a umělců.

Nedostalo se na všechny, je tu ale dobrá zpráva – česká a slovenská „temná“ scéna má silné podhoubí. Proč je tu tolik kapel, které tvoří zcela v podzemí, skryté i znalcům, jako je vaše redakce?
Scéna je dost malá a související žánry nejsou obecně vnímané jako něco "cool". Pokud máš projekt hrající tuto muziku, máš u nás jen dost málo možností ke koncertování, jsi odkázaný na pár žánrových akcí, kterých ale kvůli malému počtu fanoušků není tolik a nejsou často.

Jaká je průměrná návštěvnost?
Jsou to maximálně desítky lidí. V takovémto nastavení je těžké si dlouhodobě udržet dostatek motivace k tomu něco "pořádně" dělat, nejen stran proma nebo komunikace, ale i tvorby samotné.

Což je ovšem škoda...
Ale dá se to chápat. Komu by se taky chtělo přetrhnout a rvát hromadu energie a často i peněz do desky, o které u nás napíše leda Sanctuary.cz, nebo do živého hraní, když si s trochou štěstí zahraješ dvakrát třikrát do roka pro šedesát lidí. To už chce velké odhodlání a srdce něco dodělat a dát tomu finální prezentovatelný tvar.

A co tedy i přes tento stav drží kapely a projekty stále v činnosti?
Neumím si to vysvětlit jinak než ohromnou láskou k tvorbě, potřebě se vyjádřit a nejspíš i ke scéně jako takové. Když sem zveme větší kapely na koncert, vždycky jim říkáme: "Scéna u nás je malá počtem, ale obrovská srdcem." A fanoušci na koncertech to potvrzují – proto se sem tolik kapel rádo vrací. Zvlášť těch zámořských, nejsou na to zvyklé.

Takže jste naší scénu chtěli povzbudit...
Chtěli jsme dát kapelám další důvod něco dělat, dokončit rozdělané tracky nebo napsat nový materiál. Ukázat jim, že to má smysl, trochu je nakopnout a dát jim "největší inspiraci umělce" – deadline. Takže máme velikou radost, kolik projektů se konečně rozhoupalo vylézt se svou tvorbou ven. A příjemným překvapením je, jak kvalitní věci tahle nová krev dělá. A proto ji chceme podporovat.

Jak?
V rámci našich aktivit je budeme budeme zvát jako předskoky před zahraniční kapely, dělat s nimi rozhovory, představovat je scéně i mimo ní a samozřejmě jim dávat prostor na Sanctuary.cz.


Krom nováčků jsou na kompilaci i "hvězdná" jména, Tábor radosti, Ľahká múza, The Opposer Divine, Terminal State a další. Jaká byla spolupráce s nimi?
Tím, jak je tahle scéna malá, tak i když na naše "hvězdy" v zahraničí dorazí plný klub, u nás je to třeba osmdesát lidí. Když dorazí stovka, jucháme. Čili i kvůli tomu jsou tyto kapely nohama na zemi a jsou samy rády, že se můžou někde ukázat a připomenout. Prostor zhruba 300 posluchačů v obou republikách ani nedává prostor na hvězdné manýry.

Když jsem si po sobě přečetl výčet jmen z předchozí otázky, uvědomil jsem si, že většina z nich jsou zástupci slovenské scény. Je na tom slovenská scéna lépe?
Pro nás je to jedna scéna a při hodnocení nikdo neřešil, jestli jde o projekt ze Slovenska nebo z Čech. Dřív, hlavně v devadesátých letech, na tom byla slovenská scéna o dost lépe. Nejen díky tomu, že si tamní kapely typu The Last Days of Jesus nebo Ľahká múza vydobyly respekt a pevnou pozici na mezinárodní scéně, ale i díky pravidelným mejdanům Batcave, které v Bratislavě pořádali právě kluci z The Last Days of Jesus. Tyhle parties pomohly vychovat hned několik generací goths. Pamětníci dodávají, že byly doby, kdy na Batcave přišlo uprostřed týdne 300 lidí. Tou dobou se v Čechách nedělo v podstatě nic, takže tu scéna přežila zásluhou několika jednotlivců, promotérů a zasloužilým kapelám typu XIII. století, které gotickou pochodeň nesly dál.

A dnes?
Na Slovensku už lidí bohužel nechodí tolik, i když je tam pořád dost akcí v režii Batcave, Waltz in Black, Sunless, Synth lova kia a další. U nás se mi zdá, že se zase dělá víc koncertů. Úplně nejlepší jsou ale samozřejmě akce, kde se čeští a slovenští fanoušci potkávají. Jak je scéna malá, tak na těch akcích pořád cítíš takový pocit "bratrství". A akce typu Prague Gothic Treffen jsou trochu jako "rodinný setkání".

Který z temných stylů má u nás a na Slovensku nejpočetnější a nejsilnější zastoupení?
I přes odliv fanoušků cyberpunku a posílení zájmu o "tradičnější žánry" jako postpunk nebo coldwave, je tu pořád o něco víc fanoušků temné elektroniky. Aspoň soudě podle toho, kolik lidí je ochotných přijít na koncert nějaké větší kapely.

Máme tady i jména úrovní produkce srovnatelná s tím, co se děje na světové scéně?
Určitě. Jsou to hlavně zavedené projekty typu Tábor radosti, Ľahká múza, Terminal State nebo The Last Days of Jesus. Ale o to příjemnější je překvapení, že i nové projekty typu Vokoj nebo Whorewolf nebo třeba i zatím méně známí Phosgene Girls, Gloom, Opposer Divine nebo mulpHia obstojí vedle zahraničních jmen s přehledem.

Kompilace je zatím volně ke stažení v digitální podobě. Bude fyzický nosič?
Pro fajnšmekry jsme nachystali limitovanou edici 200 kusů 2CD, z čehož víc než půlka bude k mání přímo přes kapely, zbytek jen na akcích Sanctuary.cz. Nemáme ambice k našim promotérsko/zinovým aktivitám přidávat i vydávání desek. To už bychom fakt neměli kdy zvládat, čemuž odpovídá i prodejní cena za CD, která vychází na 150 Kč. Chceme jen pokrýt náklady, udělat si radost limitkou a hotovo.

Chystají se i speciální koncerty nebo merch?
O koncertu jsme uvažovali, ale dělat všechny kapely najednou by bylo náročné. V lednu jsme tak v rámci naší pravidelné postpunkové charitativní merendy Batsave udělali release party fyzických nosičů. Právě tady byla CDčka poprvé k mání a byl to super mejdan, přišla hromada lidí, povedlo se to. Merch ke kompilaci nás zatím nenapadl, ale je to zajímavá myšlenka!

Kompilace je venku, přijdou i pokračování?
Je to na domluvě celé naší Sanctuary.cz bandy, ale rámcově bych se tomu nebránil. Například zmapovat aktuální stav scény roku 2020. Mohlo by z toho vzniknout i zajímavé srovnání.

Které desky, koncerty, festivaly, kapely, projekty, tě loni nejvíce oslovily a bavily?
Potěšil mě můj oblíbenec Gary Numan, který se podle mého názoru deskou Savage (Songs from a Broken World) usadil na současném industrial-rockovém trůnu, ostatně měl tam našlápnuto už od předchozího alba "Splinter". Baví mě to dokonce víc než poslední věci Nine Inch Nails, a to už je v mém případě co říct. Kromě toho se mi z loňských desek líbila Blood našťavených postpunkerů Then Comes Silence, nová deska The Last Days of Jesus The Last Circus, nezklamali ani goatwave okultisti The Devil and The Universe a jejich Folk Horror nebo torontští synthrockoví králíčci The Birthday Massacre Under Your Spell. Pozornost si zaslouží i darkwave zjevení Drab Majesty a jejich The Demonstration, Veil of Light s Front Teeth, Endless od Soviet Soviet.

Naživo mě nejvíc odpálili dánští postpunkoví kralevicové The Foreign Resort se Second Still v Underdogs a pak nekompromisní electro-rockové tornádo se skoro až hardcorovým energetickým nápřahem Rabia Sorda. Už se těším na letošek!

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Marián Tesák (Flaam festival): Tento rok je line-up bez akéhokoľvek kompromisu

Michal Pařízek 09.08.2022

Letos se v Nitře představí například Sega Bodega nebo HMLTD, ale také mexická producentka LDY OSC nebo Hyphen Dash, ukrajinská odpověď na slovutné Badbadnotgood.

Andrej Awo Štepita (Tanečno): Obdivujem aktivitu každého v umeleckej sfére

Maria Pyatkina 08.08.2022

Jaké to je organizovat multižánrovou taneční akci ve vzdáleném slovenském městě? A na co se můžeme těšit příští týden v Námestovu? Vypráví organizátor Tanečna Andrej Awo Štepita.

Stone Smoker: Lepší holá louka, než se podřizovat

Anna Baštýřová 06.08.2022

Barvičky, třpytky, tanec, psychedelické projekce i hudba. To je festival Stone Smoker. Rozhovor s pořadateli.

Keoni: Přimět lidi přemýšlet

Kristýna Šaarová 27.07.2022

Keoni hledá inspiraci v sexu, Bohu, vesmíru a spojení s vyšší podstatou bytí. Texty jdou ruku v ruce se směsí hudebních stylů, které se v každém tracku slévají v jednolitý…

Voice of Baceprot: Náš hlas bude silnější a hlasitější!

Barbora Števanka Kadlíčková 09.07.2022

Kapela mladých Indonésanek pocházejících z konzervativní muslimské komunity neměla zdaleka jednoduchou cestu za svým hudebním snem. Rozhovor. Živě na Colours.

Kalandra: Přijmout sebe sama a svůj díl zodpovědnosti

Barbora Števanka Kadlíčková 30.06.2022

Čtveřice, pohybující se na pomezí alternativního popu s vlivy rocku a folku a s odzbrojujícím hlasem Katrine Stenbekk v popředí, letos na Colours of Ostrava. Rozhovor.

Osheyack: Předpandemická podoba klubové zábavy je ta tam

Václav Valtr 24.06.2022

Po deseti letech strávených v Šanghaji se Osheyack stěhuje pryč a vydává album, které je jakousi labutí písní za jeho pobytem. Rozhovor před koncertem ve Fuchsu2.

Daniel Romano: Žádné potěšení by nemělo být proviněním

Adéla Polka 23.06.2022

Rozhovor o tom, co bylo a je country, jak si stojí kanadská hudební scéna, ale také malé nahlédnutí do přísných pracovních postupů.

Matěj Velek (Kasárna Karlín): Zažil jsem neuvěřitelné věci

Jarmo Diehl 22.06.2022

Klasicistní pětipodlažní vojenská budova z roku 1844, která zůstala v téměř původním stavu? Kasárna Karlín slaví pod patronací Pražského centra páté narozeniny a my chceme být u toho. Rozhovor.

Marcin Dubrawski (Dr. Fleischman): Hodně všeho kromě metalu!

redakce 31.05.2022

Dr. Fleischman chystají v Česku hned dva koncerty. Chvíli na zodpovězení pár otázek si udělal Marcin Dubrawski, který v kapele hraje na bicí a má na starosti texty.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace