Články / Reporty

FA(m)UST 2 – v hlavní soutěži samá Špinavá Práce

FA(m)UST 2 – v hlavní soutěži samá Špinavá Práce

Jaroslav Kejzlar | Články / Reporty | 18.11.2017

FUMUfest každoročně není jen o cvičeních studentů audiovize, ale i o dílech, která objíždějí velké tuzemské nebo zahraniční festivaly. Týká se to třeba velmi znepokojujícího dramatu Špína režisérky Terezy Nvotové a k obdobně velkým společenským diskuzím bezesporu vybízí i epizoda z cyklu Český žurnál – Hranice práce, dokumentární počin Apoleny Rychlíkové, který nedávno zvítězil na MFDF Jihlava.

Minimální mzda, pravidelné (neplacené) přesčasy, nulový zájem vedení o požadavky ze strany zaměstnanců. Dokumentární film Hranice práce natočila studentka FAMU Apolena Rychlíková ve spolupráci s novinářkou Sašou Uhlovou. Ta si v průběhu půl roku vyzkoušela hned několik nejhůře placených a většinou fyzicky velmi náročných prací, potají si během pauz dělala poznámky a později vypouštěla ven psané reportáže.

Záběry ze skryté kamerky schované v šátku na vlasy představují unikátní náhled do prostředí Babišových drůbežáren, motolské prádelny nebo zákulisí tříděného odpadu. Dá se namítat, že se Rychlíková až příliš zaměřuje na Uhlovou a její osobní a rodinné prožívání, místo aby do větší hloubky probírala samotnou novinářskou práci své kolegyně. Potom by ale víceméně šlo o audiovizuální verzi oněch textů, takto je ústřední herecká mučednice ztělesněným důkazem až nelidského zacházení s těmi, kteří často jen nedostali příležitost k jinému zaměstnání. O další důvod víc, proč chtít sledovat Uhlovou v akci, je její citlivý přístup k lidem a schopnost suchým humorem popsat vzniklé situace: „Nemůžu za to, že se vždycky nejvíc skamarádím s cigánama,“ nakládá novinářka.

fotogalerie z FAMUfestu tady, ale i tu

To absolventka FAMU Nvotová představila svou Špínu českým divákům už třeba ve Varech a pozornějším neunikla ani na LFŠ, přesto je fajn si tenhle snímek připomenout, obzvlášť když nabývá na aktuálnosti s kauzami sexuálního obtěžování, které zmítají Hollywoodem. Špína je drama o traumatu ze znásilnění, strachu z viktimizace a neschopnosti konfrontovat predátora pro jeho moc, kterou má v okolí oběti. Ačkoliv rozvíjí více krizových témat (jako třeba úroveň slovenského zdravotnictví) příznačně může sloužit pro lepší pochopení obětí sexuálních útoků, navíc vše předkládá srozumitelným způsobem.

Na závěr znovu tvrdá dřina a nenápadný zástupce mezi soutěžními snímky. Že i na malém prostoru se dá zahrát solidní divadlo, potvrzuje Kristýna Kopřivová ve své sedmiminutové reportáži Česká síla. V černobílé stylizaci, která účinně smazává povrchní rozdíly, konfrontuje nejsilnější české muže na turnaji ve strongmanství s lešenáři pracujícími na stavbě. Pro soutěžní siláky je motivací především to, aby v zahraničí ukázali, že Česká republika je hrdý a silný národ (co naplat, že jejich historicko-geografické důvody k pozvednutí naší země jsou mimo mísu). Vysvětlují svůj několikafázový tvrdý trénink a přirovnávají ho takřka k řeholi, ale hlavně litují toho, že neberou tolik peněz co hokejisti. Oproti tomu lešenáři, balancující ve výšce několik desítek metrů bez jištění, si povzdechnou, že o sílu je zájem jenom tehdy, když někdo překoná rekord v televizi – samotná fyzická práce je špatně placená a nikdo ji nechce dělat. Elegantní.

Info

FAMUfest Inferno
13. - 18. 11. 2017 Kino Světozor, Lucerna, FAMU, Praha

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.

Vyprodaná Akropole? John Wolfhooker se hlásí o slovo.

Kateřina Ondráčková 24.02.2020

V dnešní době se žánrová vyhraněnost už moc nenosí, u John Wolfhooker se dlouhodobě osvědčila fúze screama, čistých vokálů, djentu a nově i elektro samplů.

Ho99o9 uspořádali obskurní hlukový dýchánek

Vojtěch Podjukl 24.02.2020

Frustrace je v hudbě silně znát a poskytuje zdroj energie, kterou jsou schopni na jevišti přetavit v dramatickou a absurdní podívanou.

Soundtrack do nového města (Black Marble & Panther Modern)

Sabina Coufalová 20.02.2020

Černá vládla všem. Snad nezavlaje i nad Kasárnami, hovory o budoucnosti karlínského prostoru se vynořovaly celý večer.

Efterklang v euforii. Archa též.

Veronika Mrázková 18.02.2020

Tak čistou a elektrizující radost není možné zažít často, byť se vám vystoupení líbí sebevíc... Stalo se v Divadle Archa.