Anna Mašátová | Články / Reporty | 07.06.2014
Když před šesti lety napsal Andrew Gilbert z Jazztimes.com článek „o slibných muzikantech ze země zaslíbené“, nemohli jste než horlivě přikyvovat hlavou. Izrael je skutečně líhní až extrémně talentované jazzové mládeže, paradoxem je, že ještě relativně nedávno neměl o izraelském jazzu nikdo ani tušení.
Jejich osudy jsou téměř jako přes kopírák. Pubertální mladíčci bravurně ovládající pokud možno hned několik nástrojů, vyzrálí improvizátoři, kteří co nejdříve zamíří do Spojených států, ideálně rovnou do New Yorku. Studenti prestižních hudebních škol si vypomáhají vzájemnými hostováními, drží pospolu, aby se zanedlouho vyšvihli na hudební vrchol. Jména basistů Avishaie Cohena, Omera Avitala nebo perkusisty Zohara Fresca patří už ke „starší“ generaci. Sám Cohen má na vyhledávání nos, světu představil pianisty Shaie Maestra a Nitaie Hershkovitse, v minulosti hrál s dnes čtyřiadvacetiletým bubeníkem Amirem Breslerem, v současnosti spolupracuje s ani ne dvacetiletým Ofrim Nehemyou.
Hned v sousedním Německu má základnu jeden z nejnadanějších klavíristů - Omer Klein. Ve svých dvaatřiceti má na kontě pět sólových alb, turné po celém světě, jazzoví kritici opěvují jeho tvorbu slovy „okouzlující, ohromující, bez hranic“, hovoří se o něm jako o jednom z „nejúchvatnějších izraelských umělců poslední doby“.
Rodák z izraelské Netanji začal hrát a komponovat v sedmi letech, chodil na uznávanou střední hudební školu Thelma-Yellin a roku 2003 spoluzaložil projekt Mura, ztvárňující texty izraelských básníků. Později studoval New England Conservatory v Bostonu, kde mu byl učitelem Danilo Perez, později pokračoval v New Yorku u Freda Hersche. V novém bydlišti zaznamenal úspěch se svými hravými, izraelskými i arabskými rytmy inspirovanými kompozicemi. Vystupoval v prestižních klubech jako Blue Note, Fat Cat či Jazz at Lincoln Centre, většinou po boku spoluhráče a kamaráda Avitala. Od roku 2007 vydal Klein pětici desek – Duet, Introducing Omer Klein, Heart Beats, Rockets on the Balcony (kterou mimochodem produkoval John Zorn), zatím posledním počinem je vychvalovaná To the Unknown. A v současné době je mu působištěm Düsseldorf, kde začal skládat hudbu pro tamější významnou divadelní scénu Schauspielhaus. V Praze zaujal svým klavírním recitálem už vloni na podzim, nyní se vrátil zpět s triem, které kromě něj tvoří basista Haggai Cohen-Milo a zmiňovaný Amir Bresler, který po čtyřech letech nahradil bubeníka Ziva Ravitze.
Trojice zaplnila podzemí klubu Jazz Time do posledního místečka, začalo se bez průtahů a rovnou novou, bezejmennou skladbou. Značná část koncertu patřila albu To the Unknown. Fear of Heights i taneční Bliss střídal jazzový standard Kurta Weilla Speak Slow. Bylo až voyeursky fascinující pozorovat lehkoprstý dialog mezi dlouholetými spoluhráči Cohenem-Milem a Kleinem, zatímco Bresler spíše jemně přitakával, aby se později předvedl v sólech. Starší kus Espana udivoval úchvatnou gradací, po pauze se dostalo na ochutnávku budoucí nahrávky prostřednictvím kousků Nigun či Fearless Friday. Klein se při komplikacích s klavírem předvedl nejen jako dokonalý hráč, ale i bavič a glosátor.
Nebylo co vytknout. Omer Klein Triu to dohromady funguje skvěle, a pokud dokáže chystaná deska předat posluchačům energii živého hraní alespoň zčásti, bude se nepochybně jednat o jeden z jazzových počinů roku.
Omer Klein Trio (isr)
29. 5. 2014, Jazz Time, Praha
foto © Anna Mašátová
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.
Kryštof Kočtář 02.04.2024
Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.
Kryštof Kočtář 31.03.2024
Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.