Články / Reporty

Félicia félicité

Félicia félicité

Lenka Marie | Články / Reporty | 20.10.2015

„Vrh kostkou nezaručuje náhodu.“

„Tak ty se vyznáš v dnešní hudbě.“ „Jak vyznám? V jaké hudbě?“ „No v tom, co teď frčí, co se hraje…“ „A co frčí?“ Profesor Poledňák – snad se mu na obláčku dobře sedí – mluvil o hudbě sítí. Hudbě skupin sdružených kolem jednoho stylu, žánru, napříč světem. Hudba sítí po síti. Nemám tušení, co frčí. Sítě si dělají, co chtějí, jen Janáček je pořád stejný.

Jedna síťovina se sešla v pátek večer v Ponrepu. Nemohla jsem si to nechat ujít především kvůli místním měkkoučkým, plyšovým sedačkám. Hudba v kině, to znělo blaženě. Takže jsem samozřejmě skončila na zemi v uličce mezi sedadly. Laura Luna a Michal Kindernay mě bavili přesně pět minut. Na plátno promítali černobílé obrázky z malých kamer, které se jim točili kolem nasvícených kravinek, stromečku a něčeho stéblovitého. Výsledný efekt byl hypnoticky výmazový. Ovšem já myslela na to, že se někomu rozbila pračka. Možná mě mrzela ta sedačka, ale ubíjelo mě to jako tekno po ránu a stroboskopický efekt mi za tu epilepsii nestál.

Když měla po deváté přijít Félicia, pohodlně jsem se uvelebila v přední řadě. Očividně nervózní pořadatel, Ondřej Lasák ve velmi útlých džínách, Féliciu uvedl. Ta neměla tušení, co se vykládá, ale byla velice v pohodě a mazlila se s kulatou sklenkou červeného. Povídala, že je nadšená, protože když hraje experimentální hudbu, tak u toho bývá pár lidí, a tady je plno. Pak si sundala boty a šla hrát.

Na začátku jsem nevěděla, jestli má filmy předvybrané. Zvlášť protože první byl kolážovitý Man Ray, který o pár dní předtím běžel u orchestru Berg, a já tak nabyla dojmu, že je to teď asi nějaká univerzální projekce. Spojení hudby s plátnem jsem necítila. Druhá byla obdobná Man Rayova hříčka, ale s promyšlenějším konceptem o „cestovatelích“, co jedou na „hrad“. Fotograf se tam promenoval s přáteli s punčochami na obličeji a v dobových plavkách: „žena žonglérka“ si pod vodou házela míčky, „Piscinéma“ byl na tu dobu působivý efekt pozpátku přehrané scény. Tahle dada náhodovost, která se učí ve školách jako Tristan Tzara, krásně konvenovala s šumem a břinkotem, co vytvářela Félicia. Spojovala se tu nahodilost, hravost a lehká absurdita Man Rayových scének s náhodnými zvuky vytvářenými někdy zbytečně složitě a rádoby komplikovaně na klubko drátů a klávesy. Komentář o tom, čím vším Félicia zvuk prohání, božínku, přeci nejsme zas u toho, že čím víc čokolády, tím lepší dort. Já tuhle ochutnala u Erhartů čokoládovou kouli a bylo to jako otrava cukrem, nevím, který sadista tu věc vymyslel. Pro mě za mě mohla hrát na dřevěnou flétnu vlastní výroby.

V tiché pauze, kdy se zakládal film, upozornila na mechanický zvuk kazeťáku, který pouštěla ze smyčky: „Pojďme na chvíli ocenit ten zvuk, je to něco vzácného, ten stroj to dělá sám o sobě. Víte, jako když v Twin Peaks přeskakuje deska.“ À propos, zakládání filmu: považuji za nesmírně roztomilé, když se mi někdo omlouvá za pár minut pauzy mezi snímky, protože je třeba založit filmový pás. Skutečně už jsme v té fázi, kdy všechno musí mít raketový start? Poslední, Moholy Nagy, byl spíš už jen pro zajímavost. Félicia Atkinson s sebou do Prahy přivezla svoje poslední album A Readymade Ceremony, a pokud máte rádi moderní poetiku s francouzským přízvukem a lehkým sarkasmem, tak jste prošvihli příležitost koupit si její vinyl za krásné tři stovky. Venku už nepršelo, já držkovala na čumily ze Signalu a jela domů.

Info

Félicia Atkinson (fr)
3. Kniha z kina, 16. 10. 2015, Ponrepo, Praha

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Na Bojišti lítá pohoda (Obscene Extreme 2021)

Radka Bednarzová 19.07.2021

Freak festival, něco blití, naháčů a vůkolní přírody, a hlavně smrtící dávka hudby. Vděčně a s pokorou.

Fitko pod věží (Hotspot)

Veronika Mrázková 17.07.2021

Kde začít? Děsivou bouřkou, scénou v koksárenské baterii, králem diskoték nebo rovnou hlavní hvězdou Axelem Thesleffem? Ten večer měl všechno.

24 hodín (Pohoda on the Ground)

Richard Michalik 11.07.2021

Nevadí nám ani 37 stupňov a takmer žiadny tieň poskytujúci úkryt. Hlavné je, že sme na Pohode. Minulý pandemický rok niečo nemožné. Tentokrát možné len na 24 hodín.

Hradby Samoty: Prímajúci ostrov divnohudby

Lucia Banáková 05.07.2021

Desiaty ročník Hradieb Samoty pomaly, ale isto započal festivalovú sezónu.

Jiné hlasy, jiné (lázeňské) pokoje aneb Luhovaný Vincent

cyril kosak 01.07.2021

O létajících střechách, technických službách, lázeňském programu a Luhovaném Vincentovi, který nutí prožívat město jinak. Nově. O nejzajímavějších festivalu široko daleko.

Odhozené masky (Katarzia)

Michal Pařízek 25.06.2021

Katarzia křest svého Celibátu přesouvala na několikrát a bolestivě, nakonec ani ohledně finálního termínu nebylo nic jednoduché.

Pivo a zmrzlina aneb Krákor 2021

Adéla Polka 22.06.2021

Jestli je v celém okolí Brna úmorné vedro, tady je příjemný chládek, a když se člověk odpoledne zaposlouchá do potůčku, který střídmě teče za strany výčepu...

Nikdy to nikomu neřeknu: tandemová instalace v Galerii Průchod

Minka Dočkalová 01.05.2021

Autoři výstavy jsou partnery a v nově připravené výstavě se rozhodli zúročit svou zkušenost se závažnými zdravotními problémy v dětství.

Pouliční umění na krabicích od pizzy (Jan Vykypěl, Galerie Průchod)

Minka Dočkalová 02.04.2021

Součástí výstavy je kolekce pomalovaných obalů od pizzy. Využití odpadního materiálu ilustruje Vykypělův obvyklý způsob práce, jejíž jádro tkví v procesu tvorby.

Festival na dosah myši - SXSW 2021

David Čajčík, Michal Pařízek, su 25.03.2021

Jaké to je dívat se čtyři dny po nocích na kapely, filmy a moudré diskuze? Přinášíme report z online festivalu SXSW.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace