prof. Neutrino | Články / Recenze | 08.12.2022
Ruské anarcho-aktivistky Pussy Riot mají obdobnou strategii jako hackerská skupina Anonymous. Kdokoliv, kdo sdílí jejich cíle, se může vydávat za jejich člena/ku. Na rozdíl od striktně anonymních hackerů však mají i své mediální tváře. Nejexponovanější „mluvící hlavou“ je Nadya Tolokkoniková – mimo jiné autorka knihy Jak se dělá revoluce. Po dvou letech pobytu ve vězení na Sibiři za účast na protestní performanci proti Putinovi, se dnes věnuje především audiovizuální tvorbě za oceánem.
Poslední počinem pod její taktovkou je mixtape s názvem Matriarchy Now. Hodnotit hudbu Pussy Riot odděleně od jejich angažovaného aktivizmu ale nedává příliš smysl. Součástí plánu byla totiž i společná akce se spřízněnými americkými aktivistkami, s nimiž se vydaly do texaského Kapitolu rozvinout vlajku matriarchátu a přečíst svůj manifest, kritizující patriarchální nadvládu mužů. Genderovým a feministickým tématům se tak věnuje koncept celého alba.
Vše začalo vypuštěním animovaného klipu Punish, který satiricky uctil ženskou vaginu. Na něj navázal klip Hatefuck, kde se objevila spolu s Nadyou i americká „barbie“ zpěvačka Slayyyter. Na videu probíhá jakýsi satanský soft porno rituál, manifestující dominanci žen nad muži, kteří se před jejich obscénním majestátem oplzle plazí s prasečími rypáky. Dalším videem se stala i skladba Plastic, v níž se objeví i rapper iLoveMakonnen. Nadya se v něm naopak převtělila do role submisivní figuríny s lascivním hláskem.
V každé ze sedmi skladeb se objevuje jiný host, jenž obohacuje možná až příliš mainstreamově unifikovaný sound. Přestože se Pussy Riot vždy hlásily k punkové estetice, v jejich hudbě to znát není. Od přímočarého punku v počátcích, hip hopu a electro výbojům v pozdější letech se nakonec jejich sound přiblížil k nakažlivému hyperpopu, jež se dokáže vetřít pod kůži širokému publiku. Politické poselství, které je u Pussy Riot primární se tak může šířit daleko rychleji, než kdyby zůstalo skryto v přítmí undergroundu. Umění se tak stává nositelem ideologie, nikoliv jen estetickým artiklem.
V září se Pussy Riot, tentokrát v čele s Marijou Aljochiovou, po třech letech vrátily do Prahy. Výtěžek z vyprodaného koncertu byl věnován na obnovu dětské nemocnice na Ukrajině. Pussy Riot tak stále apelují na nutnost změny ruské politiky od putinovské mafiokracie směrem k větší svobodě a demokracii, na což poukazují od svého legendárního zjevení v Chrámu spasitele v Moskvě v roce 2012. Doufejme, že budou vyslyšeny.
Michal Pařízek 24.01.2023
Třetí album je jedním z klíčových archetypů showbizu, pověstným gordickým uzlem, milníkem, který ne každý dokáže jednoduše a správně překročit.
Richard Kutěj 18.01.2023
Mount Kimbie nedělají revoluci. Zůstávají ale sví, současní a ano, post.
Dominik Polívka 08.01.2023
S veškerou úctou a osobitostí uzavírá svou kapitolu dospívání a zvědavé generaci Z poskytuje čitelnou hudební road mapu s otevřenými cestami a jasným směrem.
prof. Neutrino 27.12.2022
Agilní vydavatelství Blue Lizard Michala Kořána vydalo jako svůj stý počin pravděpodobně jedno z nejpozoruhodnějších alb letošního roku.
prof. Neutrino 23.12.2022
V této podobě je to tedy spíš hra kreativců a jistý druh umění než skutečně aplikovaná věda, i když se odvolává na matematiku.
Riikka Hajman 21.12.2022
Otázkou je, jestli je to správná volba. Když se dobře vyváží s hudební inovací, vznikají hity, ale na albu II je jich jen pár.
Akana 20.12.2022
S přestávkami dodnes fungující a stále relevantní nahrávky produkující Wire se oficiálnímu vydání tohoto bootlegu dlouho bránili.
Tomáš Hladký 15.12.2022
Eddie Vedder vždy tvrdil, že nejlepší na tom být rockovou hvězdou je, že se potkáte s jinými rockovými hvězdami.
prof. Neutrino 19.11.2022
Další kniha z nakladatelství Neklid, tentokrát práce Jamese. C. Scotta Dvakrát sláva anarchismu, která přináší jiný pohled na organizaci věcí.
prof. Neutrino 27.10.2022
Kniha Dominika Stroukala a Jan Skalického o fenoménu alternativní decentralizované měny Bitcoin a dalších kryptopenězích budoucnosti.