Články / Reporty

Festival krátkých filmů V roce opice

Festival krátkých filmů V roce opice

Martin Svoboda | Články / Reporty | 06.02.2017

Festival krátkých filmů má za sebou dvanáctý ročník. Výběr titulů byl letos silný, dočkali jsme se několika zdařilých kusů z nečekaných míst, což je nakonec to nejlepší, co může divák od podobného festivalu očekávat.

Vítězem se stal indonéský snímek V roce opice, což organizátoři jistě trochu předvídali - běžel už na slavnostním zahájení, byl tedy od počátku považován za jeden z nejreprezentativnějších. A nezapře tradici, kdy porotci rádi upřednostňují takové filmy, jež krom cesty za pointou budují i přesah. V roce opice sice pracuje s humorem, stává se ale i komentářem neútěšné situace matek samoživitelek v nejlidnatější muslimské zemi světa, které musí pro trochu peněz mnohdy obětovat i důstojnost.


To samé platí i pro další oceněné, tedy nepálské Dadyaa o osamění postaršího páru uvězněném v opuštěné vesnici, jež se obešlo zcela bez humoru. Francouzský film Chasse Royale zase poukazuje na ztracenou generaci pařížské „white trash“ mládeže. A nejuvolněnější z vítězů, bulharský Na červenou, nakonec odhalí jako důvod veškerých pozorovaných eskapád rodinné trauma řidiče autobusu.

Vítězné snímky kombinují jak výrazné vyústění, bez nějž to má krátký film vždy těžké, s přesahem. Při pohledu na české premiéry vidíme, že taková kombinace bývá nad jejich síly, tvůrci volí nejčastěji lehkou komediální formu s humornou pointou. Za typický příklad poslouží Pérák Marka Bergera, film svižný, zábavný, ale také „o ničem“. Sledujeme oživenou městskou legendu, protektorátního českého superhrdinu, jak kosí nacisty. Nic víc, nic míň.


A pak tu je druhý extrém, Vězení Damiána Vondráška, jež se pokouší o psychologickou hloubku a komplexnost. Při své epické půlhodinové stopáži je ale nesnesitelně dlouhé a povrchní, nedokáže najít vhodné zkratky a pouze sleduje hrdinu v depresi. Chybí pointa a divák nakonec neví, proč vlastně těch několik minut s filmem strávil.

Největší atrakcí festivalu byla světová premiéra adaptace Stephena Kinga Jsem brána, jež doplatila na mediální masáž, kterou se tvůrci pokusili rozpoutat. Několik let vznikající počin Robina Kašpaříka dopadl jako chudší variace na Enter the Void. Vyvolávat dojem, že by mohla být čímkoliv jiným, výsledný zážitek leda shazuje.

Velmi rozdílnou kvalitou disponují tři projekty vzniklé na základě soutěže pořádané internetovou televizí Stream. Ta pokračuje ve své snaze završit přerod v plnohodnotné médium, jež budou brát diváci zcela seriózně, rozhodla se tedy rozdat milion korun mezi tři kvalitní scénáře.

Tvůrci ale dostali trestuhodně málo času na realizaci, s čímž se poprali na rozdílné úrovni. Zatímco animovaný Domovoj i přes viditelná omezení produkce (halená do tmy nočního hororu) patřil mezi nejlepší české kousky na festivalu, Dištanc se naopak rozpadl na nesouvislé a nevypointované situační gagy. Nedávalo to smysl i proto, že jiný promítaný snímek režiséra Šimona Štefanidese Nehoda tím netrpěl, naopak patřil k těm nejsoudržnějším českým kraťasům. Nakonec se ukázalo, že Dištanc si na poslední chvíli prošel necitlivým proškrtáváním a celý film byl výrazně přestříhán. A Stream si tak pod sebou podřezává větev, kterou pracně pěstuje. Na jednu stranu produkuje kvalitní infotainmentové pořady Pavla Zuny a Adama Gebriana, dal zelenou i Semestru, nejlepšímu (nejen) loňskému tuzemskému seriálu, na druhou pak uspěcháním jiných projektů, jež mohly být dobré, dojem shazuje.


Nakonec si nejde odpustit poznámku k opakovanému angažmá Simony Babčákové jako moderátorky zahájení i zakončení festivalu. Jakákoliv kritika se většinou zasekne u toho, že humor je vždy subjektivní. Některé věci by ale měly platit objektivně, třeba že vítězi se sluší dát prostor užít si ocenění, ne být zesměšňován a ponižován. Závěrečný ceremoniál letošního festivalu byl v tomto ohledu vrcholem nevkusu. Když se Babčáková ptala zahraniční porotkyně, jestli je muž, nebo žena, a opakovaně jí ukazovala mezi nohy, zatímco ona se tvářila jako politá ledovou vodou, už nešlo mluvit o subjektivitě humoru, ale o absolutní netaktnosti. Naštěstí téměř žádný z vítězů nebyl přítomný a ani tomu jedinému Babčáková nedala šanci odříkat si děkovačku (dokud si ji v podstatě nevynutil), místo toho měla potřebu vykládat vtipy o sobě. Když se ho pak ptala, jestli coby herec hrál i v celovečerních filmech, celkem logicky odpověděl, že to má jako moderátorka vědět. Představa, že by až z Nepálu dorazil vítězný tým, aby po svém niterném filmu slyšel, jak ho přirovnávají ke kultu vesmírných lidí, je pak opravdu tristní. Jistě, podoba ceremonie je v objemu celkové organizace festivalu v podstatě prkotina, ale reprezentace je důležitá a člověk by z jinak skvělého ročníku neměl odcházet s pocitem trapnosti a studu.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Nové barvy a skryté spodní proudy (Lenka Dusilová & Řeka ansámbl)

Jiří V. Matýsek 23.12.2021

Album Lenky Dusilové Řeka živě na prknech Nové scény pražského Národního divadla, v plném obsazení, skvělým zvukem a výjimečnou atmosférou? Splněný sen.

Nuda v divadle? (Po celou dobu představení probíhá představení)

Petra Antalová 05.12.2021

Inscenace brněnského HaDivadla nazvaná Po celou dobu představení probíhá představení představuje nový experimentální formát.

Magie zvuků a chaos lockdownu (Next 2021)

Václav Adam, Jan Starý 28.11.2021

Letošní, už jedenadvacátý ročník bratislavského festivalu Next nabídl o něco výraznější jména než v minulosti a také lákavý podtitul Magie chaosu.

Slyšet nekonečno (Synästhesie 2021)

Erik Dohnálek 25.11.2021

Tím však seznam zvučných jmen nekončí a jako další můžeme zmínit Beak>, A Place to Bury Strangers, The KVB, Bleib Modern nebo Anika. A aby toho nebylo málo...

MIRA Digital Arts aneb Lunchmeat Festival po katalánsku

Jarda Petřík 18.11.2021

Desátý ročník festivalu přímo vybízí k tomu připravit širší program, dát o milníku patřičně vědět a celkově se tak trochu poplácat po zádech. Ale nakonec bylo všechno jinak...

Alternativa 2021: Hudba hutná a hudba solidní

Jan Starý 16.11.2021

Alternativa jde i nadále správným směrem, přesto je lákavé uvažovat o ideálním stavu do budoucna. Jak vystoupit z všednosti?

Hádanky z Utrechtu #5: Domino efekt

Michal Pařízek 15.11.2021

Stačí, aby se zvedl jeden, a už to nikdo nezastaví, proběhne mi hlavou, a taky že ano. Jeden člověk se ve správný moment zvedl a dominový efekt následoval okamžitě.

Životodárné blues (Blues Alive 2021)

Jiří V. Matýsek 14.11.2021

Jak to kdysi řekla zpěvačka Jana Koubková? Když je mi špatně, tak si zpívám blues.

Hádanky z Utrechtu #4: Náhodný tanec

Michal Pařízek 14.11.2021

Sobota je v Holandsku zasvěcena všemožným trhům, nákupům a vůbec se chodí ven. Město bylo plné, jako by si lidé řekli: dobře, večery musíme oželet, ale to, co děláme přes…

Hádanky z Utrechtu #3: Noc kostelů

Michal Pařízek 13.11.2021

Holandská vláda v pátek večer ohlásila, že od soboty od šesti platí nové podmínky. Kdyby se to v podobném módu odehrálo u nás, tak dojde k povstání na vsi...

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace