keša | Články / Reporty | 26.07.2015
Druhým Hitchcockovým němým filmem s hudebním doprovodem je jeho celovečerní prvotina Bludiště lásky z roku 1925 a na rozdíl od filmu předchozího je v ruce aspoň meč (když ještě ne nůž).
Kapela Carnem rozjede doprovod k filmu naplno hned od počátečních titulků, na jejichž pozadí rotuje malá tanečnice. Hudba šlape v tempu jejích otáček a i první scéna tanečnic na pódiu sedí skvěle do rytmu. Carnem, to je směs Španělska, Latinské Ameriky, taky popu, ozvěn trip hopu, ale třeba i drum’n’bassu. Už na první poslech všechno dobří muzikanti, zpěvačka Kateřina Göttlichová má u sebe po celou dobu v nosítku nemluvně, úlet.
Muzikanti jsou na film dobře připravení, přesně vědí, kde které dějství končí, jak jdou scény po sobě, pohotově reagují na změny rytmu. Film to umožňuje a navíc nabízí sekvence v délce písní, které kapela bezezbytku využívá. Celek působí jako soundtrack, doprovodem jsou celé písně, navíc změny prostředí a času umocňuje střídání barevného pozadí filmu.
Zpěv se objevuje hlavně v celých písních, naopak v momentech, které Carnem hrají filmu na míru, vystupují pouze jednotlivé nástroje. Nejen že to k obrazu sedne, taky nám dávají oddechnout od své latinskoamerické žánrovky a dostávají se jinam. Příjezd do Afriky je časem pro sólo basu s orientální stupnicí, v žalu se zase vyžívá kytarista, pracující zprvu jen se smyčkama. Jednoduchý beatbox je prohnán přes instalatérskou rouru, bubenice využívá potenciálu elektronických bicích, často sklouzne k tanečním rytmům. Saxofon a elektrické piano mají taky své sólo chvilky, překlenují čas mezi tracky. Záběry ze svatební cesty evokují televizní reklamu na cestovní kancelář, jindy je smutná epizoda doprovázena horkokrevně, tak jako to známe od španělských kapel. A když se špatný manžel snaží zabít svou ženu mečem, hlasitost logicky roste.
Po posledním titulku The End kapela ještě dohrává rozjetou píseň, najednou se ocitám na krátkém koncertě Carnem, muziky, která mě sice příliš neoslovuje, ale k Hitchcockově prvotině sedí překvapivě skvěle. Precizní hodinářská práce.
Letní filmová škola 2015:
Film a živá hudba: Němý (restaurovaný) Alfred Hitchcock
Bludiště lásky (1925), doprovod Carnem
www.lfs.cz/program/denni-program/4172
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.
Kryštof Kočtář 02.04.2024
Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.
Kryštof Kočtář 31.03.2024
Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.