keša | Články / Reporty | 01.08.2015
Film Příšerný host z roku 1926 vynesl Alfredu Hitchcockovi poprvé úspěch. Němý thriller o pátrání po sériovém vrahovi je asi nejblíž tomu, jak si Hitchcocka představuje širší publikum.
Červen jsou jen dva, kytara a bicí. Hned v úvodních titulcích cinká činel, pak se přidá celá bicí sestava hlasitou salvou perkusí. Spolu s prvním hraným záběrem zajíždí ruka na kytaře do strun. Je nalezana oběť, kolem ní užaslý dav a mnoho povyku, ten obstarává Červen hutným riffem, za který by se nestyděli ani hácé harcovníci z poloviny devadesátek. Duo nepolevuje ani v následující scéně, a tak u sepisování protokolu na policejní stanici jede kapela krásně s obrazem, prsty bouchají do psacího stoje, Červen taky. Kukačka kuká, kravský zvon bicích taky.
Rytmus filmu ve střídání scén a prostředí nabízí kapele doprovázet krátkými tracky. A tak jsou u snídaně nahořkle veselí, v oblékárně promění vtip v krátký horor, u námluv jsou tišší, kytara vybrnkává. Naopak ve scénách, kdy se schyluje k průserům, tedy v místech, kde to Hitchcock umí nejvíc a napětí není vykresleno jen hrůznými činy, ale samotnými gesty herců, zrozením myšlenky či tím, že to hrdinům konečně docvakne, jsou Červen opět nekompromisní, hutní a rytmicky přímí. Jednotlivé riffy se objevují v průběhu filmu opakovaně, hlavně pokud se děj vrací do stejných prostředí nebo k nedořčeným vyznáním.
Červen hrají pod plátnem celých osmdesát minut bez pauz, nepolevují a až na výjimky jede kytara s bicíma stále spolu. Představte si set své oblíbené kapely, která nečeká na potlesk, nemá čas se napít, ani utřít si pot a drtí až do konce. Jejich doprovod je šitý jen k tomuto filmu, vzdálený od jejich domácí tvorby, mathrocku by se nedořezal. A k tomu je nutí sám Alfred Hitchcock!
Letní filmová škola 2015:
Film a živá hudba: Němý (restaurovaný) Alfred Hitchcock
Příšerný host (1926), hudební doprovod: Červen
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.
Kryštof Kočtář 02.04.2024
Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.
Kryštof Kočtář 31.03.2024
Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.