Články / Reporty

Film a živá hudba: Alfred Hitchcock vs. The Finally

Film a živá hudba: Alfred Hitchcock vs. The Finally

keša | Články / Reporty | 26.07.2015

Letos jsou němé filmy v režii Alfreda Hitchcocka. Máme se v této sekci, která je doprovázena živou hudbou, na co těšit. A taky, kdo z nás zná Alfreda z období němého filmu? Sekci otevírá nezvykle komedie Farmářova žena z roku 1927, kterou vzal režisér na zakázku a nejraději by se k ní neznal.

Farmářovi umírá žena, její poslední starostí je, aby se služka řádně starala o manželovy spodky a on si našel novou ženu. Farmář píše seznam žen z okolí a zkouší štěstí. The Finally zpočátku nezávidím úlohu doprovodu k ryze konverzačnímu dramatu, komedie se příliš nekoná, vše se odehrává převážně v interiérech zámožných paniček. Kapela je v poloviční sestavě, doplněna klávesákem Darrenem z Anglie. Ten v počátku reaguje ruchy na dění na dvoře, farmářka vzdychá, ptáčkové cvrlikají. Basa s kytarou jedou monotónní riff, který se nese dobrou polovinou filmu. Chybí bohužel reakce na mimiku herců, hlavně ta farmářova stojí za to. Jednotlivá odmítnutí nese statkář zle, ale muzikanty to nerozhází, hrají v jedné lajně bez větší reakce na plátno, přitom ty přehrávané farmářovy ksichty... Dovedu si představit až noisové burácení.

Od začátku je jasné, že farmář skončí se svou služkou, ale až v momentu, kdy to Hitchcock okatě naznačuje i těm méně chápavým a farmář odjíždí do hospody za poslední marnou ženou, začne trojice muzikantů konečně splývat s plátnem a film nabírá na obrátkách. Do té doby kapela usazená v konstantní zvukové hladině konečně začíná doprovázet, hlava kytaristy, basačky a klávesáka se pomalu otáčí k plánu, věci se dávají do pohybu a film roste.

Kytarista odkládá nástroj a bere za bubny, basa zůstává vespodu, klávesy oscilují v kruhu, ale konečně to funguje. Farmář našel ženu, vše mu docvakává, služka nabídku sňatku přijímá a udivená čůza dostává za vyučenou. Stačilo ještě kousek přitlačit, nebo naopak v romantické chvilce zklidnit, a bylo vyhráno. Průměrný film by dostal nový rozměr. Ohání se sice jen slovy a gesty, ale jelikož je to Hitchcock, někde vzadu v mozku byla vidina průseru. Škoda, že tu vidinu The Finally nepotvrdili, mohl to být biják, za který by se Hitchcock třeba ani nestyděl.

Info

Letní filmová škola 2015:
Film a živá hudba: Němý (restaurovaný) Alfred Hitchcock
Farmářova žena (1928), doprovod The Finally
www.lfs.cz/program/denni-program/4177

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Ve zvukové krajině labyrintu Faunu (Faun festival)

Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024

Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...

Poslední nádech (Bendik Giske)

Julia Pátá 15.04.2024

Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...

Hřejivý folk chladne a tmavne (Tábor + Cardo & Decumanus)

Kryštof Kočtář 13.04.2024

Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.

Let s gripenom, nohami pevne na zemi (Dukla)

Jakub Veselý 12.04.2024

Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.

Od tance ke smyslovému přetížení (Jednota v noci)

Dominik Polívka 08.04.2024

Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.

Laciné kostýmy, vytříbené kytary (Devil Master)

Marek Hadrbolec 08.04.2024

Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.

Strejc is not děd! (Hentai Corporation)

Kryštof Kočtář 02.04.2024

Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.

Paprsky v mlze (Bohren & der Club of Gore)

Kryštof Kočtář 31.03.2024

Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.

Dvě světla na konci deště (Kaleida + Viah)

Tomáš Jančík 28.03.2024

I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.

Swag a dechberoucí sexappeal (Annet X & NobodyListen)

waghiss666 24.03.2024

Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace