Články / Reporty

Film a živá hudba: Cesta na Mars vs Kittchen to Mars

Film a živá hudba: Cesta na Mars vs Kittchen to Mars

keša | Články / Reporty | 25.07.2016

Dalším snímkem 42. Letní filmové školy ze sekce Film a živá hudba, němé počátky sci-fi, je Cesta na Mars od dánského režiséra Holger-Madsena z roku 1918, první celovečerní sci-fi film.

Kittchen doprovází němý film na LFŠ už poněkolikáté, loni společně s Flash the Readies, předloni s Tomášem Neuwerthem (Nierika, Lu). Dnes má na palubě krom Neuwertha ještě Martina Černého (Rudovous) a u mixu Tomáše Havlena (post-hudba).

Kittchen zdraví publikum, a nezůstává jen u toho, přezpívává titulky filmu a komentuje to, co je za nimi. Spoileruje, dozvídáme se, které postavy filmu budou mít důležitou roli v budoucnu, vidí do zákulisí produkce, prokoukne líčení herců, komparzisty na scéně. Popisuje postavy, jejich oblečení, to, co vidíme i nevidíme, popouští uzdu fantazie, je mu jedno, jak to vyznívá, má nás na háku. K tomu přimíchává texty svých písní, slyšíme kus jeho desky Kontakt.

Další originální zářez na filmovce, to jsme tady v takovém rozsahu ještě neviděli. I když, před lety tu zabodoval Petr Cerha alias Nasty, beatboxer, co si dělal prdel z krátkých němých filmů. Zazněli Queen, ukočíroval to, prvoplánová zábava.

Kittchen s posádkou si dělá svou vlastní výpravu na Mars, film ho zajímá jen částečně, on je tady absolutní kapitán. Theremin Martina Černého a elektronické bicí Tomáše Neuwertha jsou jen theremin a elektronické bicí, nic víc. To klidně můžou mít v ansámblu harfu a vozembouch. Je to hra, kdo s koho? Vůbec nevím, jak to mám přežít do konce. Kdyby mě nezajímalo, jak tento naivní film dopadne, jsem už dávno v trapu. A kdyby mě nezajímalo, jak dopadne Kittchen se svou ožralou posádkou, jsem už taky dávno v trapu. Jde o tak velkou nadsázku, kterou nechápu? Je to víc naivní a trapné než film samotný, nebo si z nás Kittchen dělá jen nehoráznou prdel a posouvá hranice svého přednesu až tam, kde už žádné hranice nejsou? Obojí je možné.

Kittchen si nechá ještě jeden song na závěr a hraje ještě dlouho poté, co je na sále světlo a lidi odcházejí, zazní píseň Jezero a snaha předat hlas publiku. Pokus o Kontakt? To je ono? "My jsme Kittchen, kdo jste vy?" Jdu z kina ven a stejně nevím, která bije. Necítím nic, stejně jako jsem necítil nic ani předtím. To nejsem já.

Info

Letní filmová škola 2016
Film a živá hudba: Němé počátky sci-fi
Cesta na Mars (Himmelskibet, 1918), hudební doprovod: Kittchen to Mars

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Příchod smutného Ježíše (Nick Murphy)

redakce 14.10.2019

Murphyho repertoár překypuje zajímavými hudebními řešeními a výpravami do různých hudebních žánrů, ale tentokrát mu trochu chyběla šťáva.

Jazz Goes to Town podruhé: Jazz bez klišé

redakce 13.10.2019

Možná se ve své představě snobského fanouška jazzu pletu, ale jestli (vůbec) nějací jezdí do Hradce Králové na Jazz Goes to Town...

Suverenita a zároveň zraniteľnosť (Lingua Ignota)

redakce 12.10.2019

Neviem, či ma niekedy prestane fascinovať tá úprimnosť, drásavá krása, monumentálnosť a zároveň intimita...

Jazz Goes to Town: Vládci chaosu (se saxofonem)

redakce 12.10.2019

Festival neskromný v line-upu. Nemá tendenci vozit vyložené jazzové superhvězdy, staví na kvalitě a neotřelých spojeních.

Krátká i dlouhá půlhodina ve finské sauně (Lunchmeat Festival 2019)

redakce 08.10.2019

Představení Cateriny Barbieri nabídlo zasněné arpeggio plochy, ale i pulzující basy v kombinaci s environmentálně laděnou projekcí. Ale bylo toho mnohem víc: detroit techno, gabba, dekonstrukce i hlavolamy.

Lunchmeat 2019, letos s koninou

redakce 08.10.2019

Bludiště zvuků a světel, paprsky a plochy křižující prostor, pohled do neznáma a fascinace nalezeným. Objevování, kreativita, posouvání toho, co chápeme pod taneční hudbou.

Nadrobno nasekaní Black Midi

redakce 07.10.2019

Hulváti, ani nepozdraví, nepoděkují, ubezpečení, že jsme to nejlepší publikum na světě, se od nich nedočkáme, nanejvýš utrousí nějaké to gesto...

Co nevadí u Hm…

redakce 06.10.2019

„Všechna slast musí být spotřebována, takový je zákon…,“ znělo ve čtvrtek večer přeplněnou Akropolí.

Když kouzlo pomine (Stereo Total)

redakce 05.10.2019

... ale tohle nezní jako moji milovaní Stereo Total?

Sen plný nostalgie (New Order)

redakce 04.10.2019

Vzpomínám na obrazy z Karlína, na Bernarda Sumnera, který si při kytarových partech poodstoupil od mikrofonu a dal hlavu na stranu, přesně jako v záznamech Joy Division.