Články / Reporty

Film a živá hudba: Cesta na Mars vs Kittchen to Mars

Film a živá hudba: Cesta na Mars vs Kittchen to Mars

keša | Články / Reporty | 25.07.2016

Dalším snímkem 42. Letní filmové školy ze sekce Film a živá hudba, němé počátky sci-fi, je Cesta na Mars od dánského režiséra Holger-Madsena z roku 1918, první celovečerní sci-fi film.

Kittchen doprovází němý film na LFŠ už poněkolikáté, loni společně s Flash the Readies, předloni s Tomášem Neuwerthem (Nierika, Lu). Dnes má na palubě krom Neuwertha ještě Martina Černého (Rudovous) a u mixu Tomáše Havlena (post-hudba).

Kittchen zdraví publikum, a nezůstává jen u toho, přezpívává titulky filmu a komentuje to, co je za nimi. Spoileruje, dozvídáme se, které postavy filmu budou mít důležitou roli v budoucnu, vidí do zákulisí produkce, prokoukne líčení herců, komparzisty na scéně. Popisuje postavy, jejich oblečení, to, co vidíme i nevidíme, popouští uzdu fantazie, je mu jedno, jak to vyznívá, má nás na háku. K tomu přimíchává texty svých písní, slyšíme kus jeho desky Kontakt.

Další originální zářez na filmovce, to jsme tady v takovém rozsahu ještě neviděli. I když, před lety tu zabodoval Petr Cerha alias Nasty, beatboxer, co si dělal prdel z krátkých němých filmů. Zazněli Queen, ukočíroval to, prvoplánová zábava.

Kittchen s posádkou si dělá svou vlastní výpravu na Mars, film ho zajímá jen částečně, on je tady absolutní kapitán. Theremin Martina Černého a elektronické bicí Tomáše Neuwertha jsou jen theremin a elektronické bicí, nic víc. To klidně můžou mít v ansámblu harfu a vozembouch. Je to hra, kdo s koho? Vůbec nevím, jak to mám přežít do konce. Kdyby mě nezajímalo, jak tento naivní film dopadne, jsem už dávno v trapu. A kdyby mě nezajímalo, jak dopadne Kittchen se svou ožralou posádkou, jsem už taky dávno v trapu. Jde o tak velkou nadsázku, kterou nechápu? Je to víc naivní a trapné než film samotný, nebo si z nás Kittchen dělá jen nehoráznou prdel a posouvá hranice svého přednesu až tam, kde už žádné hranice nejsou? Obojí je možné.

Kittchen si nechá ještě jeden song na závěr a hraje ještě dlouho poté, co je na sále světlo a lidi odcházejí, zazní píseň Jezero a snaha předat hlas publiku. Pokus o Kontakt? To je ono? "My jsme Kittchen, kdo jste vy?" Jdu z kina ven a stejně nevím, která bije. Necítím nic, stejně jako jsem necítil nic ani předtím. To nejsem já.

Info

Letní filmová škola 2016
Film a živá hudba: Němé počátky sci-fi
Cesta na Mars (Himmelskibet, 1918), hudební doprovod: Kittchen to Mars

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Ve zvukové krajině labyrintu Faunu (Faun festival)

Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024

Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...

Poslední nádech (Bendik Giske)

Julia Pátá 15.04.2024

Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...

Hřejivý folk chladne a tmavne (Tábor + Cardo & Decumanus)

Kryštof Kočtář 13.04.2024

Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.

Let s gripenom, nohami pevne na zemi (Dukla)

Jakub Veselý 12.04.2024

Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.

Od tance ke smyslovému přetížení (Jednota v noci)

Dominik Polívka 08.04.2024

Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.

Laciné kostýmy, vytříbené kytary (Devil Master)

Marek Hadrbolec 08.04.2024

Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.

Strejc is not děd! (Hentai Corporation)

Kryštof Kočtář 02.04.2024

Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.

Paprsky v mlze (Bohren & der Club of Gore)

Kryštof Kočtář 31.03.2024

Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.

Dvě světla na konci deště (Kaleida + Viah)

Tomáš Jančík 28.03.2024

I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.

Swag a dechberoucí sexappeal (Annet X & NobodyListen)

waghiss666 24.03.2024

Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace