keša | Články / Sloupky/Blogy | 04.08.2018
Nejzajímavější cyklus Letní filmové školy v Uherském Hradišti, Němý film s živým hudebním doprovodem, tentokrát věnovaný tvorbě Friedricha Wilhelma Murnaua. Na programu film Tabu, režisérův poslední, před jehož premiérou tragicky zahynul.
Na tento doprovod se už dlouho těšim a celou dobu si říkám, jak se borci z Ångström popasují se sluncem, plážema, kokosem, palmama a obnaženýma Tahiťankama, protože tohle je jedna z těch kapel, která dělá výšlapy mnohem spíš k severnímu pólu, v lepším případě na Antarktidu, než na Tahiti.
Tabu začíná lovem ryb. Tahiťané hází kopím, Ångström zasampluje domorodé popěvky a nazvučí let i dopad zbraně, nebýt černobílé, je to jak vystřižené z National Geographic. Jenže zábava na plátně končí poměrně záhy. Skotačení ve vodě střídá rituál, kdy je mladá Tahiťanka Reri „odsouzena“ ke svatosti, což je čára přes rozpočet pro Matahiho, který po ni fakt dost touží, a tak bude muset hned přestat, pač zákon je zákon, stačí jeden křivý pohled a je synem smrti. Kapela si vede skvěle, etno bubnovačky na plátně i pod ním, polohy, v kterých tuto partu neznám a pozoruji, jak daleko se vzdalují od post/math rockových postupů ala Three Trapped Tigers, které mně s trochou nadsázky evokují.
Zákon nezákon, milenci před ním prchají na vedlejší ostrov, to smrdí průserem. Film je tu trochu dokumentem, tam trochu muchlovačkou, na chvilku se dostává do slepé uličky, kapela je na tom podobně. Jenže je to pouhé intermezzo před děsivým finále, na které je třeba se připravit. Mě to zastihne zcela bez přípravy, ne však, že to skončí blbě, ale ten emoční tlak již nejde ukočírovat. Milenci jsou odhaleni, Reri se loučí a rozhodne se opustit Matahiho, aby nebyl potrestán. Píše dopis na rozloučenou, který je už sám o sobě dojákem, jenže Ångström to celé posunou ještě o dimenzi výš.
Finále Tabu není zrovna krátké, ale chlupy na rukách mám naježené po celou dobu. I když v žilách vře krev a venku je asi 35 stupňů. Matahi už nedohoní Reri, která je unášena na vlnách v malé loďce, všechno se houpe, videoklip na závěr. Klávesy, kytara a bicí, tři kluci ze severu ten jih vydojili nejvíc, jak to šlo. Takovou emo-love-tragedy ždímačku tu snad nepamatuju. Vycházím z kina, je mokro, pršelo před malou chvílí.
44. Letní filmová škola
27. 7. - 5. 8. 2018
Uherské Hradiště
fb festivalu
Michal Pařízek 08.09.2023
Ne snad že bychom museli nutně každý den něco udělat, ale zároveň… proč si pak ten den pamatovat? Co kdybychom to zkusili jinak – ani jeden den bez vzpomínky!
Michal Pařízek 25.08.2023
Jasné, tohle je emo edice. Kromě pozitivních reakcí snad všech, se kterými jsem včera mluvil, stačilo jen postávat opodál a vstřebávat atmosféru.
Michal Pařízek 28.07.2023
Začátkem devadesátých let se řešilo v showbizu hodně věcí, jedním z těch nejzásadnějších témat bylo, zda slza, stékající po tváři irské zpěvačky Sinead O’Conner...
redakce 10.07.2023
Nádhera na letišti aneb to nejlepší z letošního ročníku festivalu Pohoda podle redakce, kolegů a dalších přátel.
Michal Pařízek 30.06.2023
Prázdniny. To pro mě věky neplatí, přesto tenhle den vnímám jako jakýsi milník. Startovní čáru. Portál, za kterým je všechno na chvíli jinak.
Michal Pařízek 16.06.2023
Nenapadlo by mě, že někdy budu s chutí číst komentáře Martina Fendrycha, který pro nás coby mladé pankáče na začátku devadesátých let znamenal synonymum establishmentu, zla.
redakce 16.05.2023
Nabízíme tradiční výběr toho nejlepšího od zástupců Full Moonu a dalších kolegů i kamarádů, probírala se Eurovize i gotici a tančilo se dokonce i v bačkorách.
redakce 09.05.2023
Máme za sebou dva povedené víkendy v rakouském městečku Kremže a jako vždy bylo z čeho vybírat. Prosíme si!
Zdenko Fajčák 01.05.2023
Punk na Slovensku bol v posledných rokoch bez iskry ako vypraný zapaľovač, vyprázdnené retro v štýle Ein Punkes Buntes.
redakce 24.04.2023
Popáté a zase jinak. A zase nejlepší.