keša | Články / Sloupky/Blogy | 04.08.2018
Nejzajímavější cyklus Letní filmové školy v Uherském Hradišti, Němý film s živým hudebním doprovodem, tentokrát věnovaný tvorbě Friedricha Wilhelma Murnaua. Na programu film Tabu, režisérův poslední, před jehož premiérou tragicky zahynul.
Na tento doprovod se už dlouho těšim a celou dobu si říkám, jak se borci z Ångström popasují se sluncem, plážema, kokosem, palmama a obnaženýma Tahiťankama, protože tohle je jedna z těch kapel, která dělá výšlapy mnohem spíš k severnímu pólu, v lepším případě na Antarktidu, než na Tahiti.
Tabu začíná lovem ryb. Tahiťané hází kopím, Ångström zasampluje domorodé popěvky a nazvučí let i dopad zbraně, nebýt černobílé, je to jak vystřižené z National Geographic. Jenže zábava na plátně končí poměrně záhy. Skotačení ve vodě střídá rituál, kdy je mladá Tahiťanka Reri „odsouzena“ ke svatosti, což je čára přes rozpočet pro Matahiho, který po ni fakt dost touží, a tak bude muset hned přestat, pač zákon je zákon, stačí jeden křivý pohled a je synem smrti. Kapela si vede skvěle, etno bubnovačky na plátně i pod ním, polohy, v kterých tuto partu neznám a pozoruji, jak daleko se vzdalují od post/math rockových postupů ala Three Trapped Tigers, které mně s trochou nadsázky evokují.
Zákon nezákon, milenci před ním prchají na vedlejší ostrov, to smrdí průserem. Film je tu trochu dokumentem, tam trochu muchlovačkou, na chvilku se dostává do slepé uličky, kapela je na tom podobně. Jenže je to pouhé intermezzo před děsivým finále, na které je třeba se připravit. Mě to zastihne zcela bez přípravy, ne však, že to skončí blbě, ale ten emoční tlak již nejde ukočírovat. Milenci jsou odhaleni, Reri se loučí a rozhodne se opustit Matahiho, aby nebyl potrestán. Píše dopis na rozloučenou, který je už sám o sobě dojákem, jenže Ångström to celé posunou ještě o dimenzi výš.
Finále Tabu není zrovna krátké, ale chlupy na rukách mám naježené po celou dobu. I když v žilách vře krev a venku je asi 35 stupňů. Matahi už nedohoní Reri, která je unášena na vlnách v malé loďce, všechno se houpe, videoklip na závěr. Klávesy, kytara a bicí, tři kluci ze severu ten jih vydojili nejvíc, jak to šlo. Takovou emo-love-tragedy ždímačku tu snad nepamatuju. Vycházím z kina, je mokro, pršelo před malou chvílí.
44. Letní filmová škola
27. 7. - 5. 8. 2018
Uherské Hradiště
fb festivalu
Michal Pařízek 27.01.2023
Tak je to zase tady. Další Šejkr, další volební víkend. Už si pomalu začínám zvykat, naštěstí to je na nějakou dobu naposledy.
Michal Pařízek 13.01.2023
Volební období přinášejí jisté leitmotivy, například skutečnost, že se mě známí dobří i letmí až příliš často ptají, koho budu volit.
redakce 05.01.2023
Vyhlašujeme vítěze i celkové pořadí letošního hlasování!
redakce 04.01.2023
Stříbrnou medaili uděluje měsíční posádka rapu.
redakce 03.01.2023
Třetí příčka patří slovenským emo empatikům a londýnským Black Country, New Road.
redakce 02.01.2023
Čtvrtá příčka patří debutu brněnské skupiny i bočnímu projektu členů Radiohead.
redakce 01.01.2023
Redakční hlasování nejlepších nahrávek uplynulého roku začíná. Pátou příčku obsadil říční tulák a irští hochštapleři.
Michal Pařízek 30.12.2022
Sváteční dny jsou nějaké rychlejší, nemůžu si pomoct. Zakázal jsem si počítač, tak trochu i telefon, a stejně to pořádně nepomáhá...
Jiří Přivřel 24.12.2022
Nová jména v Mercury Lounge, bedekr po zdejších record stores, deska Fugazi a jazz v parku. Cestovka.
Ivana Beranová 22.12.2022
Katalog (Ne)Moc vydaný ke stejnojmenné výstavě, je výborný doplňující materiál pro ty, kteří výstavu navštívili i pro ty, kteří to nezvládli a téma je zajímá.