Film a živá hudba: Friedrich Wilhelm Murnau vs. Ångström

Nejzajímavější cyklus Letní filmové školy v Uherském Hradišti, Němý film s živým hudebním doprovodem, tentokrát věnovaný tvorbě Friedricha Wilhelma Murnaua. Na programu film Tabu, režisérův poslední, před jehož premiérou tragicky zahynul.

Na tento doprovod se už dlouho těšim a celou dobu si říkám, jak se borci z Ångström popasují se sluncem, plážema, kokosem, palmama a obnaženýma Tahiťankama, protože tohle je jedna z těch kapel, která dělá výšlapy mnohem spíš k severnímu pólu, v lepším případě na Antarktidu, než na Tahiti.

Tabu začíná lovem ryb. Tahiťané hází kopím, Ångström zasampluje domorodé popěvky a nazvučí let i dopad zbraně, nebýt černobílé, je to jak vystřižené z National Geographic. Jenže zábava na plátně končí poměrně záhy. Skotačení ve vodě střídá rituál, kdy je mladá Tahiťanka Reri „odsouzena“ ke svatosti, což je čára přes rozpočet pro Matahiho, který po ni fakt dost touží, a tak bude muset hned přestat, pač zákon je zákon, stačí jeden křivý pohled a je synem smrti. Kapela si vede skvěle, etno bubnovačky na plátně i pod ním, polohy, v kterých tuto partu neznám a pozoruji, jak daleko se vzdalují od post/math rockových postupů ala Three Trapped Tigers, které mně s trochou nadsázky evokují.

Zákon nezákon, milenci před ním prchají na vedlejší ostrov, to smrdí průserem. Film je tu trochu dokumentem, tam trochu muchlovačkou, na chvilku se dostává do slepé uličky, kapela je na tom podobně. Jenže je to pouhé intermezzo před děsivým finále, na které je třeba se připravit. Mě to zastihne zcela bez přípravy, ne však, že to skončí blbě, ale ten emoční tlak již nejde ukočírovat. Milenci jsou odhaleni, Reri se loučí a rozhodne se opustit Matahiho, aby nebyl potrestán. Píše dopis na rozloučenou, který je už sám o sobě dojákem, jenže Ångström to celé posunou ještě o dimenzi výš.

Finále Tabu není zrovna krátké, ale chlupy na rukách mám naježené po celou dobu. I když v žilách vře krev a venku je asi 35 stupňů. Matahi už nedohoní Reri, která je unášena na vlnách v malé loďce, všechno se houpe, videoklip na závěr. Klávesy, kytara a bicí, tři kluci ze severu ten jih vydojili nejvíc, jak to šlo. Takovou emo-love-tragedy ždímačku tu snad nepamatuju. Vycházím z kina, je mokro, pršelo před malou chvílí.