Články / Reporty

Film a živá hudba: Kráska z Marsu vs. Safety First

Film a živá hudba: Kráska z Marsu vs. Safety First

keša | Články / Reporty | 27.07.2016

Rusové natočili první sci-fi film v roce 1924 a hned zkraje majstrštyk. V Krásce z Marsu režiséra Jakova Protazanova najdeme vizi dokonalé marťanské civilizace, futuristické výtvarno (kapitola kostýmy je sama o sobě uměleckým dílem), sovětskou agitku, detektivku a komedii.

K hudebnímu ztvárnění tohoto filmu dostává příležitost postrocková kapela Safety First, místní borci. Rozjezd jak jinak než s delay on na obou kytarách, pak se přidává basa a bicí. Kdo si ještě vzpomíná na rané desky Maserati a The Mercury Program, si dovede představit, jak tento doprovod zní a taky, že ze zavedeného mustru se nebude slevovat. Natož aby byl pedál delay nedej bože snad někdy v módu off.

Bohužel to je zároveň i slabinou této projekce s živým doprovodem. Díky tomu se kytary občas rozjíždí a začátek setu tím trpí. Pro ortodoxní je ovšem zavedený delayový diktát mantrou. Safety First rozdělují své tracky podle prostředí nebo událostí filmu, který jim to umožňuje. V Krásce z Marsu se střídá linie pozemská s marťanskou. Mění se pouze prostředí, film je pomalý na obou zmíněných frontách, bez větší akce, s dlouhými záběry, což hraje kapele do karet. Z diktátu se Safety First vymaní alespoň na chvíli ruskou Kalinkou, která k záběrům moc dobře sedne, na plátně se zrovna hoduje, škoda, že to není hned z voleje, kapela nasazuje přechod s klopýtnutím. Po tomto odbočení se Sejfťáci vracejí do zavedených ploch.

V momentě vraždy jsou ozvěnou opakující se kytary konečně oživeny boosterem, zvuk je hutnější než předtím a vůbec, přituhuje. Raketa letí na Mars. Po příletu bez velkých okolků rovnou vzpoura a nasazení socialismu na rudé planetě. Jde o vrchol filmu, kde vynikají kostýmy Marťanů, ať už jejich představenstva, proletariátu nebo vojáků, zpracování je nádherné. Na kytarách nasazen znovu booster a kapela tlačí. Další oživení je až zpět na Zemi, den oslavy revoluce, bicí v pochodovém rytmu, vymanění se ze zaběhlého.

Škoda, že souhra trvala tak dlouho a delay on není taky někdy delay off a že kapela jede furt jako kvarteto, kdy nikdo z něj nemá pohov. Ty ortodoxní by to snad neurazilo a těm ostatním by se možná ulevilo. Ale kdo ví, bezpečnost raději na prvním místě.

Info

Letní filmová škola 2016
Film a živá hudba: Němé počátky sci-fi
Kráska z Marsu (Aelita, 1924), hudební doprovod: Safety First

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Intimita pro odcizené (Frankie Cosmos / Lina Tullgren)

redakce 14.10.2019

„The world is crumbling and/ I don’t have much to say,“ zpívá v písni Moonsea, která mi připadá důvěrně známá...

Příchod smutného Ježíše (Nick Murphy)

redakce 14.10.2019

Murphyho repertoár překypuje zajímavými hudebními řešeními a výpravami do různých hudebních žánrů, ale tentokrát mu trochu chyběla šťáva.

Jazz Goes to Town podruhé: Jazz bez klišé

redakce 13.10.2019

Možná se ve své představě snobského fanouška jazzu pletu, ale jestli (vůbec) nějací jezdí do Hradce Králové na Jazz Goes to Town...

Suverenita a zároveň zraniteľnosť (Lingua Ignota)

redakce 12.10.2019

Neviem, či ma niekedy prestane fascinovať tá úprimnosť, drásavá krása, monumentálnosť a zároveň intimita...

Jazz Goes to Town: Vládci chaosu (se saxofonem)

redakce 12.10.2019

Festival neskromný v line-upu. Nemá tendenci vozit vyložené jazzové superhvězdy, staví na kvalitě a neotřelých spojeních.

Krátká i dlouhá půlhodina ve finské sauně (Lunchmeat Festival 2019)

redakce 08.10.2019

Představení Cateriny Barbieri nabídlo zasněné arpeggio plochy, ale i pulzující basy v kombinaci s environmentálně laděnou projekcí. Ale bylo toho mnohem víc: detroit techno, gabba, dekonstrukce i hlavolamy.

Lunchmeat 2019, letos s koninou

redakce 08.10.2019

Bludiště zvuků a světel, paprsky a plochy křižující prostor, pohled do neznáma a fascinace nalezeným. Objevování, kreativita, posouvání toho, co chápeme pod taneční hudbou.

Nadrobno nasekaní Black Midi

redakce 07.10.2019

Hulváti, ani nepozdraví, nepoděkují, ubezpečení, že jsme to nejlepší publikum na světě, se od nich nedočkáme, nanejvýš utrousí nějaké to gesto...

Co nevadí u Hm…

redakce 06.10.2019

„Všechna slast musí být spotřebována, takový je zákon…,“ znělo ve čtvrtek večer přeplněnou Akropolí.

Když kouzlo pomine (Stereo Total)

redakce 05.10.2019

... ale tohle nezní jako moji milovaní Stereo Total?