Články / Reporty

Film a živá hudba: Mechanický muž a Paříž spí vs. Jiří Bárta

Film a živá hudba: Mechanický muž a Paříž spí vs. Jiří Bárta

Ondřej Bezucha | Články / Reporty | 29.07.2016

Výběr hudebníků v sekci Film a živá hudba se z celkem pochopitelných důvodů zaměřuje především na současnou tvorbu. Jméno Jiřího Bárty, který v rámci letošního ročníku Letní filmové školy doprovázel blok dvou středometrážních filmů, tak do této kategorie příliš nezapadá. Tento virtuózní violoncellista spolupracuje hned s několika symfonickými orchestry a pohybuje se zejména na poli klasické hudby. Jeho hudební doprovod k filmům Mechanický muž a Paříž spí sice z několika důvodů nezpůsobil senzaci, přesto šlo o osvěžující zážitek.

Z italského snímku André Deeda Mechanický muž se dochoval pouze půlhodinový fragment. Komediální sci-fi z roku 1921 se Jiří Bárta rozhodl doprovodit pouze hrou na pianino, namísto reprodukce dobových romantických postupů však zůstal u minimalistické kompozice. Někdy struny pianina rozezněl klaviaturou, někdy přímo údery kladívka. Bylo slyšet více ticha než tónů piana – fragmenty melodie k fragmentům filmu. V případě akčních scén se ovšem obraz a minimalistický doprovod více tloukl než doplňoval, exploze a bojující roboti možná vyžadovali hutnější zvukovou plochu.

Debut René Claira Paříž spí z roku 1923 už Bárta doprovázel improvizovanou hrou na violoncello. I v tomto případě bylo slyšet plně rozeznělé cello jen na krátkou chvíli, kdy se v éterickém záběru na střechy Paříže rozeznělo několik taktů Bachova preludia. Většinu času zůstával Bárta u jednoduchých rozkladů, když subtilní tóny podporovaly atmosféru ztichlé metropole docela dobře.

Problém nastával u slapstickových pasáží filmu, kdy opožděné reakce violoncella groteskním výstupům poněkud podrážely nohy. Na vině však nebyla Bártova technika, spíše zvolený koncept hudební improvizace. Humor v Clairově filmu je založen na timingu a momentu překvapení, improvizovaný doprovod tak musí nutně narážet na své limity. Přesně načasovat zvuk k nečekaným obrazovým gagům lze zkrátka dost obtížně.

Ačkoliv se zvuk s filmem v některých momentech zcela nepotkával, je zařazení klasického hudebníka vedle rockových a elektronických kapel skvělý dramaturgický krok. Bárta zároveň dokázal čistě akustický doprovod velmi chytře aktualizovat a předvedl naprosto precizní výkon.

Info

Film a živá hudba: Mechanický muž a Paříž spí vs. Jiří Bárta
Mechanický muž (André Deed, 1921)
Paříž spí (René Clair, 1925)
28. 7. 2016 Kino Hvězda, Uherské Hradiště
www.lfs.cz

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Ve zvukové krajině labyrintu Faunu (Faun festival)

Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024

Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...

Poslední nádech (Bendik Giske)

Julia Pátá 15.04.2024

Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...

Hřejivý folk chladne a tmavne (Tábor + Cardo & Decumanus)

Kryštof Kočtář 13.04.2024

Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.

Let s gripenom, nohami pevne na zemi (Dukla)

Jakub Veselý 12.04.2024

Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.

Od tance ke smyslovému přetížení (Jednota v noci)

Dominik Polívka 08.04.2024

Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.

Laciné kostýmy, vytříbené kytary (Devil Master)

Marek Hadrbolec 08.04.2024

Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.

Strejc is not děd! (Hentai Corporation)

Kryštof Kočtář 02.04.2024

Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.

Paprsky v mlze (Bohren & der Club of Gore)

Kryštof Kočtář 31.03.2024

Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.

Dvě světla na konci deště (Kaleida + Viah)

Tomáš Jančík 28.03.2024

I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.

Swag a dechberoucí sexappeal (Annet X & NobodyListen)

waghiss666 24.03.2024

Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace