Články / Reporty

Film a živá hudba: Metropolis vs. Forma

Film a živá hudba: Metropolis vs. Forma

keša | Články / Reporty | 24.07.2016

42.ročník Letní filmové školy. Číslo, které je podle Stopařova průvodce po galaxii odpovědí na otázku života, Vesmíru a vůbec. I proto je letošní sekce Film a živá hudba věnována němým počátkům sci-fi.

Na úvod klasika, Metropolis, film Fritze Langa z roku 1927, který byl tady v Hradišti uveden už několikrát. Před pár lety jej doprovázeli Midi Lidi, dnes hudební uskupení Forma, které na filmovce není prvně, dříve zde skvěle zhudebnili Erotikon, očekávání je velké.

Forma nedoprovází Metropolis poprvé. Už si to párkrát střihli v několika kinech po České republice, nicméně verze, která zde běží, je ta nejdelší dostupná, výzva na 148 minut. Hned první kroky filmu jsou originální. Muzikanti nastupují na pódium pod plátnem jednotlivě, pomalu, jako dělníci z Metropole. Zkraje čekám na všemožné vychytávky, reakce na jednotlivé obrazy, které vybízí ke konkrétní interpretaci reálných zvuků, jak to známe ze zmíněného Erotikonu, ale Forma se drží. Bicí, ságo, klávesy, dva laptopy, krásné nu-jazzové plochy, úsporná hra, jednotlivá dějství navazují hladce na sebe.

Zásadní zlom nastává v momentu, kdy Freder, syn továrníka, hledá Marii. Forma pouští reprodukovanou sekci, která je nahraná přímo na míru, a nazvučí na několik minut film, muzikanti odcházejí z pódia. Metropolis má najednou "reálný" zvuk. Freder buší na dveře, jsou slyšet jeho kroky, dech. Jen je pořád němý, a napětí tak roste. Je uzavřen v domě, hororový moment, který evokuje krátké filmy Jana Švankmajera. V pozadí se vyloupne přidušený vál Hurikán od Dalibora Jandy a v závěru přeci jen Frederova němota končí, když volá na Marii a ozve se hlas Jana Wericha z filmu Byl jednou jeden král: "Maruško, Maruško..." Vše uvolňující nadsázka, takový moment tu pod plátnem nepamatuju. Forma se vrací na plac a zase hladce proplouvá filmem, po čase zapomínám na doprovod, občas mě příjemně vytrhne ságo, za které by se nestyděl ani Dana Colley z Morphine.

Forma to má vychytané, skvěle, a hlavně nenápadně. Střídá v pravidelném rytmu sekce melodické, základy instrumentálních písní, které by s klidem vystačily na českou nu-jazzovou desku roku, se sekvencemi ryze doprovodnými, které děj pouze dramatizují. Mezi těmito polohami umí naprosto přirozeně přepínat, tak jak to známe ze soundtracků. Nikdo tak nic nepozná. Forma je mozek, co umí ovládnout ruce. Forma je Freder, syn továrníka. Forma je srdce, Prostředník.

Info

Letní filmová škola 2016
Film a živá hudba: Němé počátky sci-fi
Metropolis (1927), hudební doprovod: Forma

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Hey, How Ya Doin’? (De La Soul)

David Bláha 15.11.2019

De La Soul předváděli veteránsky bezchybný rap poháněný roky prověřenými beaty. Setlist ale nebyl nostalgickým přehráváním debutové desky...

Blues Alive: Třikrát jinak. A The Stooges

Jiří Vladimír Matýsek 15.11.2019

Personal Jesus od Depeche Mode nebyla ten večer jediná píseň, která na bluesových pódiích moc často nezní.

O čem stojí za to zpívat (The Lumineers)

Anna Valentová 12.11.2019

The Lumineers předvedli show adekvátní svému jménu, přesto celému večeru chyběl nějaký skutečně výjimečný moment.

Hádanky z Utrechtu #4: Všechno je, jak má být

Michal Pařízek 11.11.2019

O duchu ve stroji se bavíme staletí, Holly Herndon to dokázala obrátit vzhůru nohama – pomocí strojů vytvořila emoce tak důvěrné...

Hádanky z Utrechtu #3: Chicago rulez!

Michal Pařízek 10.11.2019

Hudebně někde mezi free jazzem, gospelem a zuřivým art punkem, nasazením i napětím nepříliš daleko od Algiers například? Silná slova ze silného místa.

Poslouchat až do rána (Becca Stevens)

Karolina Veselá 10.11.2019

Největší obdiv ale putoval k hlavní hvězdě večera. Mezi Beccou Stevens z nahrávek a tou, co stála na pódiu, nebyl jediný slyšitelný rozdíl.

Hádanky z Utrechtu #2: O hvězdách a světle

Michal Pařízek 09.11.2019

Zajímalo by mě, zda v té době už věděla, že o pár hodin později ve vloženém a do poslední chvíle utajeném slotu vystoupí taková hvězda jako Björk.

Dřevo a témbr: Michael Gordon na Strunách podzimu

Jan Starý 08.11.2019

Na festivalu Struny podzimu se každoročně najde i pár událostí, které jdou nad rámec preciznosti a dobrého vkusu k něčemu skutečně zásadnímu...

Hádanky z Utrechtu I.: Las reinas

Michal Pařízek 08.11.2019

La Bruja del Texcoco může zavánět queer burleskou, ale takové je Mexiko – trocha šuntu a šarlatánství protřepaná s kouzelnou nadsázkou. Mexiko v Utrechtu.

Supergroup ne tak super (Petbrick)

Dominik Polívka 07.11.2019

„Zkouška byla docela hlasitá, bude to chtít špunty,“ slyším od promotéra. Hlasitost však nebyla tím, co trhalo uši, byla to nesouhra obou muzikantů...