Články / Reporty

Film a živá hudba: Metropolis vs. Forma

Film a živá hudba: Metropolis vs. Forma

keša | Články / Reporty | 24.07.2016

42.ročník Letní filmové školy. Číslo, které je podle Stopařova průvodce po galaxii odpovědí na otázku života, Vesmíru a vůbec. I proto je letošní sekce Film a živá hudba věnována němým počátkům sci-fi.

Na úvod klasika, Metropolis, film Fritze Langa z roku 1927, který byl tady v Hradišti uveden už několikrát. Před pár lety jej doprovázeli Midi Lidi, dnes hudební uskupení Forma, které na filmovce není prvně, dříve zde skvěle zhudebnili Erotikon, očekávání je velké.

Forma nedoprovází Metropolis poprvé. Už si to párkrát střihli v několika kinech po České republice, nicméně verze, která zde běží, je ta nejdelší dostupná, výzva na 148 minut. Hned první kroky filmu jsou originální. Muzikanti nastupují na pódium pod plátnem jednotlivě, pomalu, jako dělníci z Metropole. Zkraje čekám na všemožné vychytávky, reakce na jednotlivé obrazy, které vybízí ke konkrétní interpretaci reálných zvuků, jak to známe ze zmíněného Erotikonu, ale Forma se drží. Bicí, ságo, klávesy, dva laptopy, krásné nu-jazzové plochy, úsporná hra, jednotlivá dějství navazují hladce na sebe.

Zásadní zlom nastává v momentu, kdy Freder, syn továrníka, hledá Marii. Forma pouští reprodukovanou sekci, která je nahraná přímo na míru, a nazvučí na několik minut film, muzikanti odcházejí z pódia. Metropolis má najednou "reálný" zvuk. Freder buší na dveře, jsou slyšet jeho kroky, dech. Jen je pořád němý, a napětí tak roste. Je uzavřen v domě, hororový moment, který evokuje krátké filmy Jana Švankmajera. V pozadí se vyloupne přidušený vál Hurikán od Dalibora Jandy a v závěru přeci jen Frederova němota končí, když volá na Marii a ozve se hlas Jana Wericha z filmu Byl jednou jeden král: "Maruško, Maruško..." Vše uvolňující nadsázka, takový moment tu pod plátnem nepamatuju. Forma se vrací na plac a zase hladce proplouvá filmem, po čase zapomínám na doprovod, občas mě příjemně vytrhne ságo, za které by se nestyděl ani Dana Colley z Morphine.

Forma to má vychytané, skvěle, a hlavně nenápadně. Střídá v pravidelném rytmu sekce melodické, základy instrumentálních písní, které by s klidem vystačily na českou nu-jazzovou desku roku, se sekvencemi ryze doprovodnými, které děj pouze dramatizují. Mezi těmito polohami umí naprosto přirozeně přepínat, tak jak to známe ze soundtracků. Nikdo tak nic nepozná. Forma je mozek, co umí ovládnout ruce. Forma je Freder, syn továrníka. Forma je srdce, Prostředník.

Info

Letní filmová škola 2016
Film a živá hudba: Němé počátky sci-fi
Metropolis (1927), hudební doprovod: Forma

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Příchod smutného Ježíše (Nick Murphy)

redakce 14.10.2019

Murphyho repertoár překypuje zajímavými hudebními řešeními a výpravami do různých hudebních žánrů, ale tentokrát mu trochu chyběla šťáva.

Jazz Goes to Town podruhé: Jazz bez klišé

redakce 13.10.2019

Možná se ve své představě snobského fanouška jazzu pletu, ale jestli (vůbec) nějací jezdí do Hradce Králové na Jazz Goes to Town...

Suverenita a zároveň zraniteľnosť (Lingua Ignota)

redakce 12.10.2019

Neviem, či ma niekedy prestane fascinovať tá úprimnosť, drásavá krása, monumentálnosť a zároveň intimita...

Jazz Goes to Town: Vládci chaosu (se saxofonem)

redakce 12.10.2019

Festival neskromný v line-upu. Nemá tendenci vozit vyložené jazzové superhvězdy, staví na kvalitě a neotřelých spojeních.

Krátká i dlouhá půlhodina ve finské sauně (Lunchmeat Festival 2019)

redakce 08.10.2019

Představení Cateriny Barbieri nabídlo zasněné arpeggio plochy, ale i pulzující basy v kombinaci s environmentálně laděnou projekcí. Ale bylo toho mnohem víc: detroit techno, gabba, dekonstrukce i hlavolamy.

Lunchmeat 2019, letos s koninou

redakce 08.10.2019

Bludiště zvuků a světel, paprsky a plochy křižující prostor, pohled do neznáma a fascinace nalezeným. Objevování, kreativita, posouvání toho, co chápeme pod taneční hudbou.

Nadrobno nasekaní Black Midi

redakce 07.10.2019

Hulváti, ani nepozdraví, nepoděkují, ubezpečení, že jsme to nejlepší publikum na světě, se od nich nedočkáme, nanejvýš utrousí nějaké to gesto...

Co nevadí u Hm…

redakce 06.10.2019

„Všechna slast musí být spotřebována, takový je zákon…,“ znělo ve čtvrtek večer přeplněnou Akropolí.

Když kouzlo pomine (Stereo Total)

redakce 05.10.2019

... ale tohle nezní jako moji milovaní Stereo Total?

Sen plný nostalgie (New Order)

redakce 04.10.2019

Vzpomínám na obrazy z Karlína, na Bernarda Sumnera, který si při kytarových partech poodstoupil od mikrofonu a dal hlavu na stranu, přesně jako v záznamech Joy Division.