Články / Reporty

Film a živá hudba: Metropolis vs. Forma

Film a živá hudba: Metropolis vs. Forma

keša | Články / Reporty | 24.07.2016

42.ročník Letní filmové školy. Číslo, které je podle Stopařova průvodce po galaxii odpovědí na otázku života, Vesmíru a vůbec. I proto je letošní sekce Film a živá hudba věnována němým počátkům sci-fi.

Na úvod klasika, Metropolis, film Fritze Langa z roku 1927, který byl tady v Hradišti uveden už několikrát. Před pár lety jej doprovázeli Midi Lidi, dnes hudební uskupení Forma, které na filmovce není prvně, dříve zde skvěle zhudebnili Erotikon, očekávání je velké.

Forma nedoprovází Metropolis poprvé. Už si to párkrát střihli v několika kinech po České republice, nicméně verze, která zde běží, je ta nejdelší dostupná, výzva na 148 minut. Hned první kroky filmu jsou originální. Muzikanti nastupují na pódium pod plátnem jednotlivě, pomalu, jako dělníci z Metropole. Zkraje čekám na všemožné vychytávky, reakce na jednotlivé obrazy, které vybízí ke konkrétní interpretaci reálných zvuků, jak to známe ze zmíněného Erotikonu, ale Forma se drží. Bicí, ságo, klávesy, dva laptopy, krásné nu-jazzové plochy, úsporná hra, jednotlivá dějství navazují hladce na sebe.

Zásadní zlom nastává v momentu, kdy Freder, syn továrníka, hledá Marii. Forma pouští reprodukovanou sekci, která je nahraná přímo na míru, a nazvučí na několik minut film, muzikanti odcházejí z pódia. Metropolis má najednou "reálný" zvuk. Freder buší na dveře, jsou slyšet jeho kroky, dech. Jen je pořád němý, a napětí tak roste. Je uzavřen v domě, hororový moment, který evokuje krátké filmy Jana Švankmajera. V pozadí se vyloupne přidušený vál Hurikán od Dalibora Jandy a v závěru přeci jen Frederova němota končí, když volá na Marii a ozve se hlas Jana Wericha z filmu Byl jednou jeden král: "Maruško, Maruško..." Vše uvolňující nadsázka, takový moment tu pod plátnem nepamatuju. Forma se vrací na plac a zase hladce proplouvá filmem, po čase zapomínám na doprovod, občas mě příjemně vytrhne ságo, za které by se nestyděl ani Dana Colley z Morphine.

Forma to má vychytané, skvěle, a hlavně nenápadně. Střídá v pravidelném rytmu sekce melodické, základy instrumentálních písní, které by s klidem vystačily na českou nu-jazzovou desku roku, se sekvencemi ryze doprovodnými, které děj pouze dramatizují. Mezi těmito polohami umí naprosto přirozeně přepínat, tak jak to známe ze soundtracků. Nikdo tak nic nepozná. Forma je mozek, co umí ovládnout ruce. Forma je Freder, syn továrníka. Forma je srdce, Prostředník.

Info

Letní filmová škola 2016
Film a živá hudba: Němé počátky sci-fi
Metropolis (1927), hudební doprovod: Forma

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Ve zvukové krajině labyrintu Faunu (Faun festival)

Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024

Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...

Poslední nádech (Bendik Giske)

Julia Pátá 15.04.2024

Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...

Hřejivý folk chladne a tmavne (Tábor + Cardo & Decumanus)

Kryštof Kočtář 13.04.2024

Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.

Let s gripenom, nohami pevne na zemi (Dukla)

Jakub Veselý 12.04.2024

Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.

Od tance ke smyslovému přetížení (Jednota v noci)

Dominik Polívka 08.04.2024

Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.

Laciné kostýmy, vytříbené kytary (Devil Master)

Marek Hadrbolec 08.04.2024

Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.

Strejc is not děd! (Hentai Corporation)

Kryštof Kočtář 02.04.2024

Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.

Paprsky v mlze (Bohren & der Club of Gore)

Kryštof Kočtář 31.03.2024

Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.

Dvě světla na konci deště (Kaleida + Viah)

Tomáš Jančík 28.03.2024

I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.

Swag a dechberoucí sexappeal (Annet X & NobodyListen)

waghiss666 24.03.2024

Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace