keša | Články / Reporty | 04.08.2022
Tuhle sekci mám na Letní filmové škole nejraději, vždycky to tak bylo. Dnešní očekávání je velké, dost mě zajímá, jak se Franzie popasují s italským filmem Lakomství z roku 1918, v němž dominuje Francesca Bertini.
Lakomství jako jeden ze sedmi smrtelných hříchů, na plátně seznamovačka s těmi, co mají prachy ulité pod polštářem. Hořkosladká vybrnkávačka ze strany Franzie. Zpěv Veroniky Stříbrné se přidává až po čase, nenápadně vplouvá do kytar, bicích a kláves, netrčí, slova jsou rozmazaná, jen občas zaslechnu italštinu, kterou k filmu náhodně sází. Jde tak o další hudební nástroj, hlas několikrát supluje kytaru, bez zbytečného sólování. Bože, takhle to chci slyšet na další desce!
Franzie se filmem baví, komunikují mezi sebou, hází na sebe ksichty, odpočítávají starty jednotlivých scén. Když na plátně pozorujeme hi-class večírek, muzikanti vyšvihnou jazzový standard s walking bass. Kapela reaguje na každou změnu prostředí novým trackem, vzniká nebývalá hudební koláž, každý pes jiná ves. V ponuřejších pasážích zní jen rozostřená shoegaze kytara s tikáním na hajtku, bicí místy přestanou hrát úplně, bubeník bere do rukou klarinet, který doplňuje jen synťák. Franzie ví, kdy vypnout, a nejdou za každou cenu do plných, ego stojí stranou, slowcore. Následuje tanec na plátně, elektro na stagi. V exponovaných pasážích by mohla být aj ruka hore, pod plátnem metalová nálož, jindy zase kraut.
Když srdíčko lakomé tety nevydrží, hlas se poprvé odpoutá od kapely až do operních výšin a přehluší všechno ostatní, silná přehrávka jak na plátně, tak pod ním, skvělá dynamika. Výstřel z pistole načasován přesně, rána do virblu při stisku kohoutku nadzvedne pár lidí ze sedačky kolem mě, pak jen vazbení kytar, nejsilnější moment, smrt jak se patří.
S lakotou se Franzie vypořádali skvěle, rozdali všechno, co měli doposud ukryté, vysypali všechno z nejrůznějších hudebních škatulek. Kdo je slyšel prvně, ten by těžko odhadl, z jaké škatulky sypou mimo plátno.
Letní filmová škola
29. 7. – 4. 8. 2022 Uherské Hradiště
foto © se svolením LFŠ
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.
Kryštof Kočtář 02.04.2024
Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.
Kryštof Kočtář 31.03.2024
Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.