Články / Reporty

Film a živá hudba: Velezrada vs. Alphones

Film a živá hudba: Velezrada vs. Alphones

Hubíno | Články / Reporty | 30.07.2016

Letošní filmovku jsem si zase moc neužil. Né že by byl výběr filmů a doprovodný program slabý, ale s přibývajícími léty a posunem hodnotového žebříčku je tak nějak člověk rád, že se dostaví alespoň „na skok“. Tenhle skok byl ovšem zcela záměrně namířený na páteční projekci němého filmu Velezrada v kině Hvězda. Na počátku (rozhoupání) mi asi před týdnem přišel od kamaráda Leoše email a v něm: „Ola, toto by mohlo být zajímavé, aneb jak jste alfonza ještě neslyšeli, můžete slyšet anebo už nigdy neuslyšíte.“ No to je přece motivace ke skoku přímo náramná. Spojil jsem tedy příjemné s užitečným a vyrazil do Uherského Hradiště požádat rodiče mé nastávající o ruku jejich dcery. Samotný odraz z můstku byl poněkud rozpačitý – dal jsem totiž na rady znalců a byl na Hvězdě o hodinu a půl dříve v domnění, že se tam už nevejdu. Nakonec mi patřilo jedno z nejlepších míst v kině. Pozor! Skok!

Příliš mnoho dobrých němých filmů z dvacátých let minulého století neznám. Je ale vidět, že koncept projekcí němých filmů s živou hudbou se vyvíjí a vyzrává jako dobré víno z velkopavlovické trati Nadzahrady, je kořením, které filmová veřejnost potřebovala jako vzpruhu, retroprvek, rozvolnění. A jestli bude většina snímků s živým doprovodem jako ten páteční na Hvězdě, budou to mít kritici zatraceně těžké.

Minimalistický začátek dvou střídajících se bubnů v tercii napovídá, že to mají chlapci z Alphones spočítané. Náhoda (ačkoliv neexistuje) totiž hraje v případě jejich doprovodu vskutku až tu terciální roli. Film Velezrada z roku 1929 jako by s neomylnou přesností odhaloval situaci ve světě blízké budoucnosti. Se stejnou neomylnou přesností ho doplňuje duo bicí a baskytara, které velmi citlivě proplouvá mým volným pádem po odrazu. Alphones si hrajé s obrazy budoucnosti s jemností i razancí, vždy tak, jak se zrovna sluší. Jednotlivé situace, ve kterých britský režisér Maurice Elvey předpovídá terorismus, válku dvou velkých mocností, spojené evropské národy, videotelefony, tunel přes kanál La Manche a další pravdy, jichž jsme dnes svědky, pečlivě zváží a vyplní takovou zvukovou vrstvou, že to vypadá, jako by tam byla odjakživa.

Zhruba pět různých motivů, které dvojice vždy podle aktuální filmové nálady rozvine v typizované téma, jsou nosnou kostrou hudební linky. Když jde o lásku (toto téma je ve Velezradě mocnou zbraní a kontrastní odpovědí k tématu lidské blbosti), doprovod je zvukomalebný, samply uhlazené, přívětivé, loopy a clustry melodické a bicí jemné. Když padají bomby a člověk vnímá celou tíhu civilizační choroby zvané válka, jsou Alphones krutí. Drtí bubínky, struny i blány a vrství promyšlené matematické vzorce horizontálně i vertikálně. Ve chvíli, kdy už všeho začíná být příliš, dostaví se úsměvná vsuvka. Jako třeba v situaci, kdy se ve filmu poprvé objeví tzv. radiofon (videohovor). Pro zvukovou stopu k vytáčení hovoru, který je ztvárněn točením knoflíky na stole, použili Alphones zvuk z vytáčení hovoru přes Skype. Ze střetu sci-fi myšlenky z počátku minulého století a reality člověka zamrazí.

Tvrdá konfrontace dobra a zla, zastoupená „mírovou ligou PAX“ a „atlantskými darebáky a vojáky spojených evropských národů“ vytváří prostor pro silné prožitky, umocněné sugestivní hudbou. Věta typu: „Když zabiješ minutu před půlnocí, jsi vrah; když minutu po půlnoci, jsi hrdina,“ derivuje esenci nesmyslnosti zabíjení. V hudbě se tak jistě předat tuto informaci nedaří, ale Alphones to zkouší všemi prostředky, které mají. Pracují i s tichem, pauzami a stopkami, což je mocné výrazivo. Při konečném zúčtování u soudu, kde je spravedlnost poněkud bezzubá, se projevuje režisérovo vizionářství znovu – předpověděl polygraf (detektor lži), když v záběru obžalovanému při soudním líčení sekundant zaznamenává změny v krevním tlaku a pulsu. I při grande finale Alphones nenudí a tenzi soudního rozhodnutí taví do zvuků a tónů dosti důrazně.

Poslední hrábnutí a rozmáchnutí paličkou před dopadem. Konec volného pádu prožívám jako třesk a s nápisem The End na plátně se loučím s pocitem parádního zážitku. Vzhledem ke standing ovations nejsem sám. Na podobnou trachtaci někdy v blízké budoucnosti rozhodně znovu rád zaskočím…

Info

Film a živá hudba: Velezrada vs. Alphones
Velezrada / High Treason (Maurice Elvey, 1929)
29. 7. 2016 Kino Hvězda, Uherské Hradiště
www.lfs.cz

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Magické harmonie (Hackedepicciotto)

Jakub Koumar 17.02.2020

Uspořádat dobrý koncert je tak trochu alchymie, při níž se vždy musíte na něco spolehnout. Na co se spolehnul tenhle večer v Kaštanu?

Pomalý rozjezd, silný závěr – The Legendary Pink Dots

Vojtěch Podjukl 16.02.2020

V úvodu setu kazil dojem příliš hlasitý beat, basů mohlo být taky méně. Rozpačitě působily i prostoje mezi písněmi. Co bylo pak?

Žánrový cross mejdan s Indies Scope

Adéla Poláková 16.02.2020

Očekávaně dobře obstojí i DVA, které lze taky vidět po delší odmlce. Jejich světový hravý pop dokreslují animace Markéty Lisé... Oslava v Sonu byla opulentní.

Kytarovky vládnou všem aneb New Czech Indie Night

Maria Pyatkina 16.02.2020

„Grime vládne všem,“ tvrdíme v aktuálním Full Moonu, což možná platí pro Velkou Británii, ale v Česku vládnou kytarovky.

Všichni jednou umřeme (Hrubá hudba)

Adéla Poláková 13.02.2020

Beznadějně vyprodaný Kabinet Múz se pomalu plní. Zastoupeny jsou všechny věkové kategorie a ti starší si suverénně berou židle do předních řad.

Bizarní burleska (Lindemann)

Jiří Vladimír Matýsek 12.02.2020

Do Prahy přijel frontman Rammstein Till Lindemann se svým úchylným cirkusem. Bylo to málo, nebo dost?

Na kolech blackmetalových kolotočářů (Abbath)

Kremace 10.02.2020

Abbath pokračuje v odvykačce a šíří povědomí o poslední desce Outstrider a šestnáctá zastávka na evropské tour byla bez známek vysílení.

Nejen pro krajany - Altın Gün

Akana 09.02.2020

Nizozemsko-turecký sextet Altın Gün zaplnil Akropoli takříkajíc až po bidýlko především zásluhou místní turecké komunity.

Když rozbijete Teepee u oceánu

Sabina Coufalová 06.02.2020

Teepee přeskočili škatulku dream popu či romantického indie, kdy stavěli především na něžném vokálu, dvou kytarách a pár efektech.

Pohyb a život na CTM 2020

Andrea Bodnárová 03.02.2020

Aby se návštěvníci nenechali příliš unést optimismem a nezapomněli na blížící se zkázu společnosti a pohlcení technologiemi, je tady Deathprod v Betonhalle.