Články / Reporty

Film a živá hudba: Velezrada vs. Alphones

Film a živá hudba: Velezrada vs. Alphones

Hubíno | Články / Reporty | 30.07.2016

Letošní filmovku jsem si zase moc neužil. Né že by byl výběr filmů a doprovodný program slabý, ale s přibývajícími léty a posunem hodnotového žebříčku je tak nějak člověk rád, že se dostaví alespoň „na skok“. Tenhle skok byl ovšem zcela záměrně namířený na páteční projekci němého filmu Velezrada v kině Hvězda. Na počátku (rozhoupání) mi asi před týdnem přišel od kamaráda Leoše email a v něm: „Ola, toto by mohlo být zajímavé, aneb jak jste alfonza ještě neslyšeli, můžete slyšet anebo už nigdy neuslyšíte.“ No to je přece motivace ke skoku přímo náramná. Spojil jsem tedy příjemné s užitečným a vyrazil do Uherského Hradiště požádat rodiče mé nastávající o ruku jejich dcery. Samotný odraz z můstku byl poněkud rozpačitý – dal jsem totiž na rady znalců a byl na Hvězdě o hodinu a půl dříve v domnění, že se tam už nevejdu. Nakonec mi patřilo jedno z nejlepších míst v kině. Pozor! Skok!

Příliš mnoho dobrých němých filmů z dvacátých let minulého století neznám. Je ale vidět, že koncept projekcí němých filmů s živou hudbou se vyvíjí a vyzrává jako dobré víno z velkopavlovické trati Nadzahrady, je kořením, které filmová veřejnost potřebovala jako vzpruhu, retroprvek, rozvolnění. A jestli bude většina snímků s živým doprovodem jako ten páteční na Hvězdě, budou to mít kritici zatraceně těžké.

Minimalistický začátek dvou střídajících se bubnů v tercii napovídá, že to mají chlapci z Alphones spočítané. Náhoda (ačkoliv neexistuje) totiž hraje v případě jejich doprovodu vskutku až tu terciální roli. Film Velezrada z roku 1929 jako by s neomylnou přesností odhaloval situaci ve světě blízké budoucnosti. Se stejnou neomylnou přesností ho doplňuje duo bicí a baskytara, které velmi citlivě proplouvá mým volným pádem po odrazu. Alphones si hrajé s obrazy budoucnosti s jemností i razancí, vždy tak, jak se zrovna sluší. Jednotlivé situace, ve kterých britský režisér Maurice Elvey předpovídá terorismus, válku dvou velkých mocností, spojené evropské národy, videotelefony, tunel přes kanál La Manche a další pravdy, jichž jsme dnes svědky, pečlivě zváží a vyplní takovou zvukovou vrstvou, že to vypadá, jako by tam byla odjakživa.

Zhruba pět různých motivů, které dvojice vždy podle aktuální filmové nálady rozvine v typizované téma, jsou nosnou kostrou hudební linky. Když jde o lásku (toto téma je ve Velezradě mocnou zbraní a kontrastní odpovědí k tématu lidské blbosti), doprovod je zvukomalebný, samply uhlazené, přívětivé, loopy a clustry melodické a bicí jemné. Když padají bomby a člověk vnímá celou tíhu civilizační choroby zvané válka, jsou Alphones krutí. Drtí bubínky, struny i blány a vrství promyšlené matematické vzorce horizontálně i vertikálně. Ve chvíli, kdy už všeho začíná být příliš, dostaví se úsměvná vsuvka. Jako třeba v situaci, kdy se ve filmu poprvé objeví tzv. radiofon (videohovor). Pro zvukovou stopu k vytáčení hovoru, který je ztvárněn točením knoflíky na stole, použili Alphones zvuk z vytáčení hovoru přes Skype. Ze střetu sci-fi myšlenky z počátku minulého století a reality člověka zamrazí.

Tvrdá konfrontace dobra a zla, zastoupená „mírovou ligou PAX“ a „atlantskými darebáky a vojáky spojených evropských národů“ vytváří prostor pro silné prožitky, umocněné sugestivní hudbou. Věta typu: „Když zabiješ minutu před půlnocí, jsi vrah; když minutu po půlnoci, jsi hrdina,“ derivuje esenci nesmyslnosti zabíjení. V hudbě se tak jistě předat tuto informaci nedaří, ale Alphones to zkouší všemi prostředky, které mají. Pracují i s tichem, pauzami a stopkami, což je mocné výrazivo. Při konečném zúčtování u soudu, kde je spravedlnost poněkud bezzubá, se projevuje režisérovo vizionářství znovu – předpověděl polygraf (detektor lži), když v záběru obžalovanému při soudním líčení sekundant zaznamenává změny v krevním tlaku a pulsu. I při grande finale Alphones nenudí a tenzi soudního rozhodnutí taví do zvuků a tónů dosti důrazně.

Poslední hrábnutí a rozmáchnutí paličkou před dopadem. Konec volného pádu prožívám jako třesk a s nápisem The End na plátně se loučím s pocitem parádního zážitku. Vzhledem ke standing ovations nejsem sám. Na podobnou trachtaci někdy v blízké budoucnosti rozhodně znovu rád zaskočím…

Info

Film a živá hudba: Velezrada vs. Alphones
Velezrada / High Treason (Maurice Elvey, 1929)
29. 7. 2016 Kino Hvězda, Uherské Hradiště
www.lfs.cz

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Z predátora obětí. A naopak (Panthera, 420PEOPLE)

redakce 11.09.2019

Pět šelem v kleci pomalu krouží a soustředěně, hladově vyhlíží. Přichází Panthera...

Netančilo se: HTRK

redakce 09.09.2019

Začalo to drtivým duněním pomalých basů. Kytara jen probleskovala, zpěv se blížil spodní hranici slyšitelnosti. Tak HTRK znít neměli...

Neobyčejně obyčejná Courtney Barnett

redakce 07.09.2019

Sebeironická vypravěčka i zuřivá punkerka. Ultrasympatická bytost, s níž byste moc rádi strávili noc. A spíš než co jiného tím mám na mysli...

Ty už odcházíš? (Courtney Barnett)

redakce 07.09.2019

To není její věta, neodpustila jsem si říct nahlas. Patří snad Carrie Fischer a mně se příčí, když je cizí věta tou nejzajímavější částí textu...

V tempu. Ariana Grande

redakce 06.09.2019

Průhledná ledvinka za osm dolarů, se stejnou cenovkou průhledná taška i kabelka. Nad nabídkou oficiálního webshopu s merchandise Ariany Grande se nelze než pousmát.

Ve spleti harfy, na pláni cella: Mary Lattimore, Julia Kent

redakce 06.09.2019

Svým oblíbeným vtipem uváděla americká harfenistka Mary Lattimore kompozici nazvanou The Warm Shoulder, prý romantickou.

Jiná opera, jiné zvuky: Ostravské dny 2019

redakce 02.09.2019

Když Morton Feldman oslovil Samuela Becketta s žádostí o libreto, oba se okamžitě shodli na tom, že operu nesnáší. Úměrně tomu v Neither absentuje většina jejích specifik, například děj.

Magická krajina blikající žárovky (Aluk Todolo)

redakce 30.08.2019

Aluk Todolo aneb jak z mála vydolovat hodně. Platí to o jejich hudbě, platí to i o vizuální stránce koncertu. A sklepní ráj Underdogs' tomu dal ideální prostor.

Tohle není jen další písničkář (Hozier)

redakce 29.08.2019

Když zazní rozvážná Talk z letošní desky, v duchu si říkám „To je ono! Právě za to ho mám ráda – za ty temné polohy, z nichž mrazí v zádech“.

Acidová bouře The Warlocks

redakce 29.08.2019

Už během prvních tónů písně Disfigured Figure z nového alba Mean Machine Music bylo zřejmé, že nepřivezli žádný hippie oceánský zefír z minulých let...