Články / Reporty

Film a živá hudba: Velezrada vs. Alphones (amen)

Film a živá hudba: Velezrada vs. Alphones (amen)

Jakub Šilhavík | Články / Reporty | 30.07.2016

Letošní podoba sekce Film a živá hudba na Letní filmové škole v Uherském Hradišti se zaměřila na ranou éru sci-fi a poskytla více než kdy jindy příležitost velkému množství relativně neznámých hudebních formací. Ukázkovým příkladem byla instrumentální dvojka Alphones, která do programu sekce přibyla až na poslední chvíli, ale předvedla do detailů promyšlený doprovod bez nejmenší chyby.

Němý film Velezrada z roku 1929 se zabývá dodnes aktuálním tématem střetu dvou velmocí, které si navzájem hrozí vyhlazením, zatímco v pozadí tahají za nitky chamtivé zbrojařské firmy. Nejedná se však ani zdaleka o tradiční sci-fi napěchované spoustou futuristických propriet jako vesmírné lodě, laserové zbraně nebo cestování v čase. Děj filmu se naopak odehrává v tehdy nepříliš vzdálené budoucnosti 50. letech, kdy zdařile předpovídá vývoj světa a technologií. Právě naprostá uvěřitelnost a absence nechtěně humorných pasáží je jednou z nejsilnějších zbraní tohoto snímku.

Hudební doprovod stejně jako film začínají zprvu nenápadně, kdy se decentně prolíná basa, lehké údery bicí a několik elektronických zvuků. Jakmile se však zjeví sugestivní vize bombardování newyorských mrakodrapů a kapela spustí mathcoreový nářez, dostaví se ono pověstné mrazení v zádech. Podobně emociálně vypjatých momentů předkládá film ještě několik, kdy vrchol představuje davová scéna na letišti, na kterém statečné ženy oděny v bílém brání vzlétnutí stíhaček. Vzhledem ke stopáži krátce přes hodinu, snese dynamika filmu srovnání i se současnou produkcí.

Vážné pacifistické vyznění snímku naštěstí odlehčilo také několik vtipných vsuvek. Jako píseň míru byla zvolena Lennonova hymna Give Peace A Chance a do posledního místa zaplněné kino si vystřihlo sborový zpěv. Něco takového můžete zažít pouze na Letní filmové škole.

Info

Film a živá hudba: Velezrada vs. Alphones
Velezrada / High Treason (Maurice Elvey, 1929)
29. 7. 2016 Kino Hvězda, Uherské Hradiště
www.lfs.cz

foto © Karolína Tomečková

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Soundtrack do nového města (Black Marble & Panther Modern)

Sabina Coufalová 20.02.2020

Černá vládla všem. Snad nezavlaje i nad Kasárnami, hovory o budoucnosti karlínského prostoru se vynořovaly celý večer.

Efterklang v euforii. Archa též.

Veronika Mrázková 18.02.2020

Tak čistou a elektrizující radost není možné zažít často, byť se vám vystoupení líbí sebevíc... Stalo se v Divadle Archa.

Magické harmonie (Hackedepicciotto)

Jakub Koumar 17.02.2020

Uspořádat dobrý koncert je tak trochu alchymie, při níž se vždy musíte na něco spolehnout. Na co se spolehnul tenhle večer v Kaštanu?

Pomalý rozjezd, silný závěr – The Legendary Pink Dots

Vojtěch Podjukl 16.02.2020

V úvodu setu kazil dojem příliš hlasitý beat, basů mohlo být taky méně. Rozpačitě působily i prostoje mezi písněmi. Co bylo pak?

Žánrový cross mejdan s Indies Scope

Adéla Poláková 16.02.2020

Očekávaně dobře obstojí i DVA, které lze taky vidět po delší odmlce. Jejich světový hravý pop dokreslují animace Markéty Lisé... Oslava v Sonu byla opulentní.

Kytarovky vládnou všem aneb New Czech Indie Night

Maria Pyatkina 16.02.2020

„Grime vládne všem,“ tvrdíme v aktuálním Full Moonu, což možná platí pro Velkou Británii, ale v Česku vládnou kytarovky.

Všichni jednou umřeme (Hrubá hudba)

Adéla Poláková 13.02.2020

Beznadějně vyprodaný Kabinet Múz se pomalu plní. Zastoupeny jsou všechny věkové kategorie a ti starší si suverénně berou židle do předních řad.

Bizarní burleska (Lindemann)

Jiří Vladimír Matýsek 12.02.2020

Do Prahy přijel frontman Rammstein Till Lindemann se svým úchylným cirkusem. Bylo to málo, nebo dost?

Na kolech blackmetalových kolotočářů (Abbath)

Kremace 10.02.2020

Abbath pokračuje v odvykačce a šíří povědomí o poslední desce Outstrider a šestnáctá zastávka na evropské tour byla bez známek vysílení.

Nejen pro krajany - Altın Gün

Akana 09.02.2020

Nizozemsko-turecký sextet Altın Gün zaplnil Akropoli takříkajíc až po bidýlko především zásluhou místní turecké komunity.