keša | Články / Reporty | 30.07.2013
Hudební doprovod k němému filmu od kapely Ufajr je nesdělitelný. Film se dá popisovat, spojlerovat, přirovnávat. S hudbou je to komplikovanější a s hudebním přednesem k filmu ještě zapeklitější.
Trefa do černého a bílého. Tak bych popsal volbu nebo náhodný los, co na Ufajr padl. Nemohli sáhnout líp než na Bílé peklo Pitz Palü. Film o ledu a horách, touze a ješitnosti. G. W. Pabst byl na film nalákán Leni Riefenstahlovou, která v něm představuje jednu z hlavních rolí, sama se později „proslavila“ jako režisérka Hitlerovy propagandy.
Ufajr rozjeli film o ledu pozvolna, z ticha, ale velice rychle gradovali hned k úvodní scéně, která končila smrtí horolezkyně a horou hluku. První mrazení, v plném sále, v tropické teplotě. Manželský pár jde vstříc horskému dobrodružství, hrátky ve sněhu, kytara se smyčcem, post-rock à la Sigur Rós hned v čele, zpěv nevyjímaje. Další mrazení, a to i přesto, že od včerejška ve Slováckém divadle nefunguje klimatizace. Jdeme zdolat severní stěnu, sic na to nemáme, ale proč si to nedokázat, hudební motiv z Rockyho a pak šup s ním do melancholična, což je Ufajr blízké, a tak dál až do konce filmu. Celou dobu nás nečeká nic jiného, ale to vůbec nevadí. Tak to sedí, nedá se tomu vyhnout, a tak to přece chceme. Záběry se mění, hudba pořád plyne. Scéna v ledové průrvě, záchranáři se světlicemi, nádherné záběry a titulek Inferno! Ten dává filmu jméno, jeden z vrcholů snímku, Úkaz, Úhyn, jako na desce. Ufajr občas zařadí i celé písně, včetně zpěvu s textem, který s filmem nekoresponduje, jenže oni si to můžou dovolit, ledové scény to dovolují. Vždyť dnešní filmy známe taky ze soundtracků se zpěvem, sněhové pole je volné. Nezáleží na tom, čím kapela provází, když vás celou dobu mrazí.
Někdy, při rozostřených záběrech horolezců ve vánici, nabývám dojmu, že jde o videoklip natočený k hudbě Ufajr. Je to ale naopak, film vznikl před 84 lety. Tak rád bych viděl obličeje tehdejšího filmového štábu, kdyby měl možnost zhlédnout opus v takové nádheře jako dnes já. Přiznávám, měl jsem na krajíčku.
Letní filmová škola 2013
Film a živá hudba: Bílé peklo Pitz Palü (hudební doprovod: Ufajr)
29. 7. 2013, Slovácké divadlo, Uherské Hradiště
foto © Marek Malůšek
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.
Kryštof Kočtář 02.04.2024
Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.
Kryštof Kočtář 31.03.2024
Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.