keša | Články / Reporty | 30.07.2013
Hudební doprovod k němému filmu od kapely Ufajr je nesdělitelný. Film se dá popisovat, spojlerovat, přirovnávat. S hudbou je to komplikovanější a s hudebním přednesem k filmu ještě zapeklitější.
Trefa do černého a bílého. Tak bych popsal volbu nebo náhodný los, co na Ufajr padl. Nemohli sáhnout líp než na Bílé peklo Pitz Palü. Film o ledu a horách, touze a ješitnosti. G. W. Pabst byl na film nalákán Leni Riefenstahlovou, která v něm představuje jednu z hlavních rolí, sama se později „proslavila“ jako režisérka Hitlerovy propagandy.
Ufajr rozjeli film o ledu pozvolna, z ticha, ale velice rychle gradovali hned k úvodní scéně, která končila smrtí horolezkyně a horou hluku. První mrazení, v plném sále, v tropické teplotě. Manželský pár jde vstříc horskému dobrodružství, hrátky ve sněhu, kytara se smyčcem, post-rock à la Sigur Rós hned v čele, zpěv nevyjímaje. Další mrazení, a to i přesto, že od včerejška ve Slováckém divadle nefunguje klimatizace. Jdeme zdolat severní stěnu, sic na to nemáme, ale proč si to nedokázat, hudební motiv z Rockyho a pak šup s ním do melancholična, což je Ufajr blízké, a tak dál až do konce filmu. Celou dobu nás nečeká nic jiného, ale to vůbec nevadí. Tak to sedí, nedá se tomu vyhnout, a tak to přece chceme. Záběry se mění, hudba pořád plyne. Scéna v ledové průrvě, záchranáři se světlicemi, nádherné záběry a titulek Inferno! Ten dává filmu jméno, jeden z vrcholů snímku, Úkaz, Úhyn, jako na desce. Ufajr občas zařadí i celé písně, včetně zpěvu s textem, který s filmem nekoresponduje, jenže oni si to můžou dovolit, ledové scény to dovolují. Vždyť dnešní filmy známe taky ze soundtracků se zpěvem, sněhové pole je volné. Nezáleží na tom, čím kapela provází, když vás celou dobu mrazí.
Někdy, při rozostřených záběrech horolezců ve vánici, nabývám dojmu, že jde o videoklip natočený k hudbě Ufajr. Je to ale naopak, film vznikl před 84 lety. Tak rád bych viděl obličeje tehdejšího filmového štábu, kdyby měl možnost zhlédnout opus v takové nádheře jako dnes já. Přiznávám, měl jsem na krajíčku.
Letní filmová škola 2013
Film a živá hudba: Bílé peklo Pitz Palü (hudební doprovod: Ufajr)
29. 7. 2013, Slovácké divadlo, Uherské Hradiště
foto © Marek Malůšek
David Stoklas 31.05.2023
Otřepané přízvisko o nejhlasitější kapele New Yorku každý slyšel tolikrát, kolikrát Oliver Ackermann za svůj život hodil o zem kytarou.
Jiří Přivřel 30.05.2023
„Je to tu moc hezký, ale nenechávej mě tady,“ říkává žena, kdykoliv zavítáme na Broumovsko.
Václav Valtr 28.05.2023
A zatímco všichni – i Debmaster – tančí, Yallah působí jako kazatelka hřímající svá naléhavá poselství...
Kryštof Kočtář 27.05.2023
Nejhlasitější a nejchaotičtější část běsnění pak Giru zvedla ze židle, na níž jinak trávil zbytek času...
Jáchym Rainisch 20.05.2023
Optimistický záblesk ze začátku vystoupení Xiu Xiu v podobě narozeninového popěvku věnovaného Freddymu Rupertovi zhasl vysoký syntezátorový tón.
Minka Dočkalová 15.05.2023
Černobyl, jaderný klub, prvek v periodické tabulce, elektrárna jako modla a objekt erotizujících představ, Curie, Oppenheimer, Einstein, ti všichni tu defilují v různých kontextech.
Jiří V. Matýsek 06.05.2023
Svého času zázračné dítě s kytarou Joe Bonamassa se po dekádě vrátil do Prahy. Vyprodané Forum Karlín oslnil skvělou technikou i virtuozitou. Stačí to ale na skvělý koncert?
Karolina Veselá 04.05.2023
Těžko říct, jestli se Brno snaží vyhecovat Prahu, nebo jednoduše dokázat, že všechny odvěké vtipy a narážky nejsou opodstatněné... JazzFestBrno táhne.
Mariia Smirnova, Anna Mašátová, Dušan Šuster, Františka Tranová, Andrea Blahová 03.05.2023
Vydobyť si pozornosť širšej verejnosti v malých mestách, akým je Bratislava, môže byť pomerne jednoduché. Dlhodobo si ju udržať, je však rovnako komplikované ako všade inde.
Maxim Mičúch 26.04.2023
V tichšej pasáži zrazu vreskot, z ktorého stuhla krv. „Stand up! Stand the fuck up!“ kričala žena so šialeným pohľadom a tečúcim make-upom...