keša | Články / Reporty | 01.08.2013
Pabstův film Láska Jeanne Neyové z roku 1927 dostali na starost dva experimentátoři. George Cremaschi, skladatel původem z New Yorku, kontrabasista, který se ve své tvorbě věnuje experimentování s elektronikou a ruchy. Petr Vrba je hráčem na trumpetu a klarinet, taky má blízko k experimentu s elektronikou a zálibu ve hře na netradiční hudební nástroje, jako jsou budíky, psací stroje apod.
Po letmém okouknutí nástrojovky (kontrabas, klarinet a trubka) to vypadalo spíše na klasičtější pojetí hudebního doprovodu k němému filmu. Z omylu mě ale muzikanti vyvedli hned zkraje. V poměrně nepřehledném úvodu filmu, kdy nás režisér seznamuje s postavami, se ozývají praskavé ruchy, subbasové vibrace. Oba protagonisti mají ruce jen na hejblátkách a efektech. Příchod Rudé armády přináší změnu hudebních nástrojů, prsty na Cremaschiho kontrabasu vybrnkávají rytmický riff, trubka Petra Vrby skoro až kvílí ve freejazzovém humbuku. Časem se doprovod usazuje na střídání těchto poloh, živé hraní vs. kosmický ambient. Hudebníci nereagují na plátno prvoplánově. Občas se sice snaží zachytit pravý zvuk filmu, jako psací stroj, pohyb aut po silnici, jenže přiřazují daným záběrům a věcem na plátně svou vlastní zvukovou vizi.
V polovině filmu, kdy je rdoušen papoušek a elektronika na jeho skon reaguje velmi nahlas a s velkou dynamikou, mě napadá, že duo se rozhodlo tlačit úplně jinde, než jsme byli na scéně Slováckého divadla dosud zvyklí. Proč byl tento motiv doprovázen tak silně, ale tlustý bankéř skonal sotva na úrovni decibelu? Proč nejsou výstřely zbraní startem raketoplánu, ale jen tichým bručením naefektované trumpety, a naopak zrození myšlenky zločinu nás dráždí až nepříjemným kvílením sampleru?
Mám pocit, že tandem, jehož název Los Amargados se zrodil teprve v předvečer projekce, vsadilo na hudební doprovod myšlenek filmu a na vnitřní rozpoložení postav. Tentokrát se nehrálo s kamerou, ale s duchem.
Letní filmová škola 2013
Film a živá hudba: Láska Jeanne Neyové (hudební doprovod: Los Amargados)
31. 7. 2013, Slovácké divadlo, Uherské Hradiště
foto © David Kumermann
Klára Šajtarová 06.02.2025
V polovině večera se k loutně přidává hlas, hluboký, nenucený, téměř mluvený. Neslouží k vyprávění příběhu, spíš k rozšíření hypnotické nálady.
Vojta Chmelík 06.02.2025
Komorní amfiteátr sice poskytuje skvělý zvuk a možnost se plně soustředit a vychutnat komplexnost díla, v rychlejších rytmických pasážích by si však člověk přál být na parketu.
Marek Hadrbolec 05.02.2025
Hodinové vystoupení je plné temných mraků. Jeremy křičí a plní vzduch černými obláčky – větami o bolesti, ztrátách, smutku a každodenní nespokojenosti.
Vojta Chmelík 03.02.2025
Před Berghainem jsme si ale všichni rovni. Není to tak dávno, co skrz jeho dveře nebylo dopřáno projít ani nejbohatšímu muži světa.
Alžběta Sadílková 31.01.2025
Nový projekt Václava Havelky se soustředí na regionální léčivé rostliny a jejich sílu. Účelem má být zvýšení povědomí o potenciálu bylin a výzva k větší všímavosti a citlivosti k přírodnímu…
Vojta Chmelík 29.01.2025
Přelom ledna a února je v Berlíně spjatý s depresí, s počasím, které lavíruje na škále od šedé mlhy a deště po bílou mlhu… a déšť.
Kristina Kratochvilová 29.01.2025
Seskupení cestovatelů z celého světa uprostřed jihoafrické pouště vlnících se v rytmech elektronické hudby může působit jako elitářský, nemravný, drogový večírek.
Krištof Budke 27.01.2025
Scéna v Buenos Aires očima zakladatele uměleckého webmagazínu Swine Daily.
Julia Pátá 27.01.2025
Na Cyrus se během několika let po opuštění vydavatelské stáje Disney Music Group, která si na adolescentních celebritách postavila jeden z hlavních zdrojů příjmu, svalila lavina kritiky.
Kristina Kratochvilová 25.12.2024
Justice sice zestárli o jednadvacet let, v Max-Schmeling-Halle, kam jsme se přijeli podívat na show, kterou dovezou na Colours, to rozhodně vidět nebylo.