keša | Články / Reporty | 28.07.2013
Planety si zahrály na filmové škole hned dvakrát. První den festivalu proběhl jejich regulérní koncert na podiu klubu Mír a den nato doprovázeli němý portugalský film režiséra José Leitão de Barosse Marie od moře z roku 1930. Nabízelo se tedy srovnání, jak si kapela ze Slezska poradí s nepísničkovou formou, která se k hudebním doprovodům většinou nabízí.
Film Marie od moře zprvu balancuje na pomezí dokumentu a hraného filmu. Počáteční záběry z denního života rybářů se pomalu usazují a snímek dostává dějovou linku. Planety začínají zlehka, potichu a opatrně s první záběrem. Postupně zesilují a během rozvíjející se dějové linie přidělují filmu jistou monotonii, drží hladinu. Vlny moře v jejich podání jsou spíš klidné, neustupují příliš do odlivu ani k vyburácenému přílivu. Taktéž filmový děj je nechává spíše chladnými, sebevražda kapitána lodi kapelou necloumá, dynamiku hry zvyšují jen pozvolna. Nejde o náhlé reakce na děj, změny nálad ani drobné epizodky. Zvuk Planet se valí monotónně dál, přes několik dějství najednou. Kdyby zvukař vytáhl volume doprava, bubeník vyměnil metle za paličky, kytara předimenzovala zkreslení a basák do toho víc třískal, byl by to sludgeový doprovod jak parní siréna, ta temnota tam byla. Alespoň jsem ji v tom viděl a chtěl vidět. Ale hrály Planety. Takto jsem dlouhou dobu čekal na změnu, nejen stejného rytmu, ale i harmonie.
Probuzení přišlo v druhé části filmu, když se na plátně objevily milostné scény, líbačka a tlachání. V kombinaci s postrockovými závany vznikal hořkokyselý feeling filmu, moment, kdy to Planetám sedí a jsou na správném místě. Takových momentů se do konce snímku vešlo ještě pár, muzikanti byli uvolněnější.
Je vždycky na kapele, jak film interpretuje. Jestli ho nazkouší dopředu nebo improvizuje na místě. Nejde o žádná pravidla a konvence. Vůbec nevadí, když je radost doprovázena smutkem a tragédie radostnými riffy, není to na vás, ale na nich. Důležité je, aby vás o tom přesvědčili a pak jste si mohli říct, proč ne? Já si teď ale říkám, proč jo.
Letní filmová škola 2013
Film a živá hudba: Marie od moře (hudební doprovod: Planety)
27. 7. 2013, Slovácké divadlo, Uherské Hradiště
foto © Marek Malůšek
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.
Akana 24.03.2024
Pří ohlušujících noiseových náletech se především Hessels s Moorem svíjeli se svými nástroji s takovou bezuzdností, až to bylo o strach.
Michal Mikuláš 20.03.2024
Vstupenky na nenapodobiteľnú írsku disco queen boli v nedeľu popoludní už nedostupné. No wonder...
David Čajčík 20.03.2024
Unikátní zážitek, kdy je možné vidět jedny z největších jmen amerického kreativního či tech průmyslu, hollywoodské hvězdy vedle stovek a stovek zcela neznámých hudebních projektů.
Michal Smrčina 17.03.2024
Nadšení bylo všudypřítomné, k hale přijelo pár autobusů zapálených výprav. Možná nevěděli, co SaSaZu znamená, možná jim to bylo jedno.
Kryštof Kočtář 15.03.2024
Po zvukové stránce v něm – obdobně jako rovněž dvojice Dead Can Dance – namíchalo koktejl ze surovin z celého světa, avšak rozhodli se jej vypít v berlínském techno klubu.
Tomáš Jančík 13.03.2024
Zpoza rohu ulice slyším šum, z dálky vidím ve tmě modře svítící neon a pod ním nespočet hloučků převážně studentů. Co bylo dál?
Julia Pátá 12.03.2024
Každá další píseň se vznáší mezi klidně usazeným publikem, proplouvá kolejemi a mizí společně s vlaky jednou za čas projíždějícími kolem pražské MeetFactory.
Jan Starý 11.03.2024
Někdo poslouchal v nábožném vytržení, někdo mával vlasy do – některého – rytmu, nadšení ale působilo celkem univerzálně.