Články / Recenze

Filmařovo blues, blues Davida Lynche

Filmařovo blues, blues Davida Lynche

Jiří Vladimír Matýsek | Články / Recenze | 21.04.2014

Filmy Davida Lynche byly vždy obtížně zařaditelné. Nejinak je tomu i v případě jeho druhého hudebního projektu, alba The Big Dream (2013). To, co nám Lynch tentokrát předkládá, je - na rozdíl od předchozí desky Crazy Clown Time (2011) - zřejmým příklonem k "žánrově tradičnějšímu" pojetí hudby. The Big Dream je totiž v jádru bluesovou deskou.

Ono blues je ukryto pod vrstvami temných, nervních nálad a skřípavého, notně zkresleného Lynchova hlasového projevu. Skladby využívají výrazné basové linky a pomalé rytmiky, jejich zvuk je hutný, valivý, místy může připomínat triphopové legendy Massive Attack (výrazně např. ve Wishing Well). Výsledný dojem je pak sugestivně hypnotický. Lynch posluchače stahuje do svých temných vizí už od první skladby - a vypouští je až s posledním tónem. Stejně jako se mu to daří v jeho filmech.

Ve srovnání s Crazy Clown Time je The Big Dream nahrávkou, na které si je Lynch coby muzikant výrazně jistější. Album je sevřené, s jedinou vše prostupující náladou, nerozpadá se v jednotlivé kusy, které se topí v bahně splývavosti. Novinka je variabilnější, pod zastřešující náladou se skrývá řada variací. Nemá přílišnou tendenci sklouzávat ke stereotypnosti, ve chvíli, kdy by už už mohla začít vystrkovat své drápky nuda, Lynch nasadí těžší kalibr. Za pomyslný vrchol lze považovat skladbu The Ballad of Hollis Brown, která je coverem Boba Dylana. Vražednicko-sociální balada dostala v Lynchově verzi tu správnou dávku naléhavosti a děsivosti. Lynch pak - v kontrastu s předcházejícím příkladem - odhaluje i svou křehčí tvář: Cold Wind Blowin' je jemnou baladou o ztracené lásce a životních prohrách. Na opačném pólu jsou pak temně rockové Say It nebo Sun Can't Be Seen No More. Z těchto skladeb čiší naštvanost umocněná uhánějícím hudebním podkladem. Všechny skladby pak spojuje zvláštní zasněnost, hudba jako by si poletovala mezi sférami, a my s ní...

S trochou nadsázky by se o předchozí Lynchově desce dalo mluvit jako o pohledu do hlavy schizofrenika, natolik byla nekoherentní. V případě The Big Dream se jedná o vhled do hlavy psychopata - nebezpečného, ten to má v hlavě dokonale srovnané. Je až skoro s podivem, že si David Lynch nedělá hudbu k vlastním filmům, nemusel by se o svou vizi s nikým dělit. Umí ji vtělit nejen do obrazu, ale i do zvuku (hudby).

Info

David Lynch/The Big Dream (Sacred Bones/Sunday Best, 2013)
http://www.DavidLynch.com

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Soustavný sonický nátlak (Part Chimp)

Dantez 25.07.2021

Britští Part Chimp se dosud věnovali noise rocku, který se inspiroval Sonic Youth i zběsilými Lightning Bolt.

Po jaké době je vhodné lidem říkat, že je milujeme? (Moontype)

David Stoklas 10.07.2021

Moontype, ačkoliv by mohli, se neohánějí technikou, ale intelektuálnímu math rocku naopak trochu srazili hrany.

Že by ten správný čas vytáhnout kytaru? (Flock of Dimes)

Veronika Jastrzembská 29.06.2021

Do toho se ještě přidá rozpačité porozchodové období, kdy člověk neví, co sám se sebou, jak znovu začít, z čeho se poučit...

Historie kapitalocénu a možnosti znovustvoření

prof. Neutrino 28.06.2021

Vydavatelství Neklid přichází s obsáhlou studií o zrodu a strategiích „kapitalistické ekologie“ aneb jak si člověk dokázal zotročit člověka a zplundrovat ekosystém planety ve jménu mamonu.

Snivě i do hloubky (Susheela Raman)

Akana 26.06.2021

Její fúze západních písničkářských postupů s východními prvky nepůsobí ani trochu povrchně nebo podbízivě.

Melancholie schovaná pod slunečníkem (Dark Tea)

Jiří Přivřel 25.06.2021

Gary Canino nabízí růžové brýle. Účinné homeopatikum bez předpisu.

Dokument doby, který platí i dnes (Charlie Soukup)

Jiří Vladimír Matýsek 05.06.2021

Charlie Soukup není hlubokomyslný lyrik ani intelektuální kritik nepravostí. Je spíše pronikavým glosátorem, svérázem, který se s ironickým odstupem dívá na své okolí.

Hlasy tří generací (Femi Kuti & Made Kuti)

Akana 03.06.2021

V důrazu na silné politické a sociálně-kritické výpovědi táhnou otec i syn za jeden provaz.

Magie obnovených Plastiků

Jiří Vladimír Matýsek 29.05.2021

V kompletní, téměř osmdesátiminutové podobě zaznamenává koncert z Kopřivnice, který se konal v rámci prvního turné obnovených Plastiků.

Motorama: intimní postpunk o cestách i samotě

David Stoklas 27.05.2021

Nikdy se netajili zalíbením v minulosti, v soviet-wave hudbě, v šestnáctibitovém retru, ve vzpomínkách, které nikdy nezažili.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace