Články / Reporty

Filmové Hradiště 2019 III: Slovenský den - Lasica, Mečiar a punkáči

Filmové Hradiště 2019 III: Slovenský den - Lasica, Mečiar a punkáči

Jakub Šíma, Michal Smrčina | Články / Reporty | 31.07.2019

Když jsem se po šesti dnech s minimálním příjmem potravy a průběžném, avšak neefektivním kloktání slivovicí dovtípil, že se sám vyléčit nedokážu, vydal jsem se k praktickému lékaři. Kromě nezbytných otázek ke stanovení diagnózy došla řeč i na Letní filmovou školu. „Každý večer ráda někam zajdu. Třeba jen na víno nebo na film na Masarykovo náměstí. Ještě jsem neviděl Teroristku, na tu bych šla,” řekla sestřička a zároveň dodala, že především na sociálních sítích si někteří místní stěžují na zvýšený hluk a nepořádek ve městě, což uzavřela prozaickým: „Nikdy se nezavděčíš všem.“ Mladá doktorka se dokonce neváhala pochlubit, že má doma akreditaci a po ordinačních hodinách ráda zamíří do některého z promítacích sálů. Celá konverzace dobře ilustruje, že festivalu a městu se daří žít v relativní symbióze. Hradišťané hojně navštěvují večerní projekce letního kina a o jednom z víkendů je náměstí zaplněné lidmi přetékajícími až do přilehlých uliček.

„Tetá, já pojedu, prý sa to tam už štosuje,“ oznámila zvesela postarší návštěvnice vinárny směrem k provozní, aby se vzápětí vydala na kole do Klubu kultury, kde hráli v Polsku divácky velmi úspěšný snímek Klér. Enormní zájem vyvolal i tady, fronta do sálu se táhla z předsálí až ven, kde sahala ještě notný kus do vedlejší ulice. Nejmocnější divácký zájem celého festivalu. Což byl také důvod, proč si Klér budu muset pustit až doma.

Zaměřujeme se i na východ, tedy na Slovensko. Hořké dokumenty Marka Kuboše zobrazují nehezkou realitu divokých devadesátek – korupce, reflexe lokální politiky, přehrávání, křečovité úsměvy. Mečiarovské léta nebyla ničím záviděníhodným, ale poskytují vděčný materiál zrcadlící jak možnosti mediální manipulace, tak úroveň tehdejší politické scény.

Jedním z dalších slovenských snímků byl letošní Punk je hned! Juraje Šlauka. Název je mírně zavádějící, když punk je tu považován za ospravedlnění toxických existencí. Křivák s nášivkou kapely Malomocnost prázdnoty je asi nejpunkovějším atributem, jinak se jedná o sondu do depresivního prostředí okraje společnosti. Alkohol, drogy, hádky, spanilá jízda automobilem z okraje skály, nikdy nebylo líp. Následovala více než zajímavá diskuze s režisérem, pro něhož jde o autobiografické dílo. Několikaslovné, ovšem velmi pregnantní odpovědi a přítomnost autorových aktivních comrades umocnily vyznění oficiálně hraného, ovšem výhradním využitím neherců a příběhem spíše dokumentárního filmu. Autentičtější už to být nemohlo.

fotogalerie z dalšího festivalového dne tady

Host, jehož přítomnost potěšila nejvíce, byl Milan Lasica. Nestor slovenského humoru přijel kromě účasti na masterclass představit i některé své méně známé filmy. Jedním z nich byl Utekajte, už ide… Pozoruhodná zápletka staví na rodině, která se omylem probourá do sousedního bytu, a protože je mnohem větší než ten, v němž se tísní, tak jej začne tu a tam využívat. Tato situace postupem času generuje další a další bizarní i komické situace. Scenáristicky originální dílo s poměrně neočekávaným rozuzlením není ukotveno v socialistických reáliích a jeho humor funguje i dnes. Lasica po filmu přiznal, že postava kouzelníka, jehož ve filmu ztvárňuje, byla jedna z těch, kterou nemusel vůbec hrát, stačil přirozený projev, tedy nedbalá elegance a charisma. Ostatně jediný film, kde prý skutečně hrál, byli Tři veteráni a režisér Oldřich Lipský jej k tomu donutil tím, že mu nedal roli, kterou Lasica chtěl.

Letošní program sekce New Queer Cinema zdaleka nejde jen po současné tvorbě, takže lze spatřit některé z ustavujících filmů. Třeba Jed (1990) debutujícího Todda Haynese anebo Edwarda II. (1991) anglického klasika Dereka Jarmana. Tento snímek rozhodně není klasickým historickým dramatem. Je mu vlastní divadelní pojetí scény a takřka halucinogenní sled záběrů, z nichž prosvítá známý příběh anglického krále a jeho milence. Film lze sledovat z několika perspektiv, historické nebo sociologické, ale především je o dominanci, submisivitě a bezmezné lásce.

Info

Letní filmová škola
26. července - 4. srpna 2019
Uherské Hradiště

foto: Romana Kovácsová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Blues Alive: Neobyčejní a obyčejní

Jiří Vladimír Matýsek 16.11.2019

Blues is life, blues is alive (and well). A taky může nabývat spousty podob.

Hey, How Ya Doin’? (De La Soul)

David Bláha 15.11.2019

De La Soul předváděli veteránsky bezchybný rap poháněný roky prověřenými beaty. Setlist ale nebyl nostalgickým přehráváním debutové desky...

Blues Alive: Třikrát jinak. A The Stooges

Jiří Vladimír Matýsek 15.11.2019

Personal Jesus od Depeche Mode nebyla ten večer jediná píseň, která na bluesových pódiích moc často nezní.

O čem stojí za to zpívat (The Lumineers)

Anna Valentová 12.11.2019

The Lumineers předvedli show adekvátní svému jménu, přesto celému večeru chyběl nějaký skutečně výjimečný moment.

Hádanky z Utrechtu #4: Všechno je, jak má být

Michal Pařízek 11.11.2019

O duchu ve stroji se bavíme staletí, Holly Herndon to dokázala obrátit vzhůru nohama – pomocí strojů vytvořila emoce tak důvěrné...

Hádanky z Utrechtu #3: Chicago rulez!

Michal Pařízek 10.11.2019

Hudebně někde mezi free jazzem, gospelem a zuřivým art punkem, nasazením i napětím nepříliš daleko od Algiers například? Silná slova ze silného místa.

Poslouchat až do rána (Becca Stevens)

Karolina Veselá 10.11.2019

Největší obdiv ale putoval k hlavní hvězdě večera. Mezi Beccou Stevens z nahrávek a tou, co stála na pódiu, nebyl jediný slyšitelný rozdíl.

Hádanky z Utrechtu #2: O hvězdách a světle

Michal Pařízek 09.11.2019

Zajímalo by mě, zda v té době už věděla, že o pár hodin později ve vloženém a do poslední chvíle utajeném slotu vystoupí taková hvězda jako Björk.

Dřevo a témbr: Michael Gordon na Strunách podzimu

Jan Starý 08.11.2019

Na festivalu Struny podzimu se každoročně najde i pár událostí, které jdou nad rámec preciznosti a dobrého vkusu k něčemu skutečně zásadnímu...

Hádanky z Utrechtu I.: Las reinas

Michal Pařízek 08.11.2019

La Bruja del Texcoco může zavánět queer burleskou, ale takové je Mexiko – trocha šuntu a šarlatánství protřepaná s kouzelnou nadsázkou. Mexiko v Utrechtu.