Články / Reporty

Filmové Hradiště 2020 III: Postapo a nádražky

Filmové Hradiště 2020 III: Postapo a nádražky

Jakub Šíma, Michal Smrčina | Články / Reporty | 12.08.2020

Úterý mělo být dnem zasvěceným nádražkám. V online dokumentu mám seznam sedmi blízkých nádražních restaurací, který by měl vše zachránit. Když ale po útrpném, takřka tropickém putování dojíždíme na první štaci, do Veselí nad Moravou, zjišťujeme, že nádražka je čerstvě zavřená. Pravda, na čepu měli Staropramen a každé zavření takového podniku by se mohlo oslavit, ale tento lokál působí velmi upraveně a vzorně. Navíc když je situován do rekonstruovaného drážního objektu, z jehož stěn promlouvá slovácká symbolika. Zdá se, že ve Veselí je to nejzajímavější záležitost – řady paneláků nezvou dále do města. Odjíždíme tak raději o zastávku dál, do Ostrožské Nové Vsi. Tam už jsme terén mapovali, tamní jezera jsou v suchém kraji jednou z žádaných útěch. Navíc koupání naplňuje archetypální figuru langošů a vody – místní, takřka metrovou langošovou atrakci je lepší sdílet ve dvou.

Hlad nemá šanci ani v hospůdce Na Peróně. Mířím pouze na drobnou svačinku, vyplnit čas do příjezdu vlaku přežvykováním uzenky, na talíři se objevuje majestátní, naddimenzované trampské cigáro. Prý z řeznictví U Kusáků, není co vytknout. Sadu bramboráčků s eidamovým přelivem ochutnávám jen decentně, kapacita byla naplněna. Panu majiteli s tričkem ČD Cargo říkám, že může být hrdým provozovatelem jedné z nejhezčích nádražek u nás. Podepisuje se na tom poetická zahrada i fakt, že se v rámci zvelebování svého podniku pustil do stavby vlastní pivní železnice, putující interiérem, zavlažující hosty.

Vždycky mě bavilo pozorovat, jak se místní obyvatelé prolínají s festivalovými návštěvníky. Zatímco ve Varech je i za normálních okolností turistů tolik, že místňáci jsou v trvalé defenzivě, což se podepisuje na nabídce i tempu lázeňského města, Uherské Hradiště je tady pořád především pro místní. A ti s nadšením chodí jak na filmy, tak doprovodné akce. Po projekci tak potkáte dvě starší paní, jak v chládku místní vinárny náruživě dávají filmové tipy, pronášejíce: „… tohle bylo sice hezký, ale děsně smutný, na to radši nechoď.” Na obědě jsem od vedlejšího stolu zaslechnul rodinnou konverzaci, v níž se dědeček nezapomněl pochlubit, jak nainstaloval pomalu se sklápěcí záchodový prkýnko. Večer zase pobaví urputná snaha mladší generace přemluvit sekuriťáka v Míru, aby je bez akreditace pustil aspoň nakouknout. Vrcholem je místní mladý fantasta, kterému pracovně říkáme Patrik a který nás dvě noci po sobě zásobuje bizarními a zjevně smyšlenými příběhy z kriminálu. Některé momenty jako by vypadly ze série půlnočních filmových delikates. Na konci poprosí o dvacku na jídlo, pak se spokojeně loučíme.

Ani se mi nezdálo, že bych se mohl během filmovky podívat do stanu opičích hadů. Žoviální dělníci filmu Stuchlý a Schmarc uvádějí zábavnou talkshow Čelisti. Během dvou hodin vystřídají mnohé hosty: Stříbrného Rafaela otcovsky mentorují, Víta Klusáka raději umísťují do rohu a neskýtají mu tolik prostoru, Ivu Hejlíčkovou popichují tak, až se zdánlivě přísná dramaturgyně LFŠ dostane do pověstného varu. Vše později chladne, žurnalista Stuchlý slídí v blízkosti baru Dobré pivo, řeč se stáčí k trampingu. Pietní etuda na Konibar ze mě vyloudí slzu nostalgie.

fotogalerie z festivalu najdete zde a tady

Úterní odpoledne a večer patří ekologickým tématům, filmům věnujícím se vlivu člověka na přírodu. Ukrajinský snímek Atlantida vypráví o blízké budoucnosti, v níž Ukrajina vyhrála válku a získala Donbas i Krym. Právě na průmyslovém východě Ukrajiny se odehrává pomalu vyprávěný příběh o životě válečného veterána a krajiny zničené válkou. Pečlivě rámovaným záběrům dominují opuštěné industriální komplexy, zdevastovaná krajina, paneláky marně vzdorující postupné destrukci a všudypřítomná šeď. Válka nekončí posledním výstřelem a bezútěšnost sálá z každého záběru. Podzemní voda je znečištěná, nabídka pracovních pozic se skládá z práce v ocelárnách a pomoci s odkrýváním masových hrobů a následnou exhumací nalezených ostatků. Nicméně pro obyvatele, kteří si tento neobyvatelný kus země vybojovali v dlouhé a bolestivé válce není cesta pryč řešením.

Kritický pohled neopouští ani dokument Antropocén: Epocha člověka, který ve vizuálně podmanivých záběrech mapuje vliv člověka na geologickou strukturu země. Film je důsledný v mapování, nesnaží se explicitně agitovat za ekologická témata. Vypráví pomocí dlouhých a impozantních záběrů na průmyslem, těžbou i rozšiřováním sídel proměněnou krajinu. Svým takřka meditativním rozměrem připomene snímky Rona Frickeho (Chronos, Samsara) a nutí diváka, aby ke svým závěrům dospěl sám. Uvádí pojem antropocén jako novou geologickou epochu, jejímž rozhodujícím hráčem není příroda, ale člověk.

Info

Letní filmová škola
7.–12. 8. 2020
Uherské Hradiště

foto © Romana Kovácsová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Please don’t kill my vibe again (Hadone)

Dominik Polívka 06.02.2023

Snaživé promo na sociálních sítích ale s nízkou účastí nic nesvedlo, taky nebylo poznat, kdo přišel kvůli Bonnetovi a kdo se tu ocitl náhodou.

Nejlepší texty Full Moonu 2022: Domovy (Vivat Moody Moon Noize Vol. 3)

Kyril Bouda 26.01.2023

Cesta k víře není jednoduchá, devítihodinový trip napříč tuzemskými drahami i silnicemi je dobrodružstvím svého druhu.

ESNS 2023 – To nejlepší

redakce 23.01.2023

První dojmy od zástupců redakce a dalších kolegů či přátel najdete níže, podrobnější report čekejte v březnovém čísle Full Moonu.

Řešit skrze sebe víc to venku než se cyklit uvnitř (Galerie Průchod / Off Format)

Minka Dočkalová 14.01.2023

Dvě originální brněnské galerie si na stejný čas připravily otevření výstav, přičemž obě měly jednoznačně co nabídnout.

Když hodíš plechovku s rajskou polévkou na plátno (Ways of Freedom)

Jiří Přivřel 13.12.2022

Vídeňská Albertina Modern vystavuje abstraktní expresionismus. Od Jacksona Pollocka k Marii Lassnig.

Až do masa (Porridge Radio)

David Stoklas 12.12.2022

Vzhledem k úpěnlivosti, s jakou Porridge Radio podávali emotivně náročné písně, v nás museli něco zanechat – třeba otevřené rány.

Laskavý úsměv satanisty (Zeal & Ardor)

Václav Valtr 10.12.2022

Když se vepředu utvořil kotel, utrousil: „Pamatujte si, když někdo spadne, tak mu pomozte vstát, když to neuděláte, jste pěkný hovada.“

Člověk na rozcestí světla a temnoty (PAF Olomouc 2022)

Aneta Kohoutová, Šimon Macek 07.12.2022

Ty čtyři dny pod střechou Konviktu ve mně vyvolaly hluboký pocit mentální závratě. Stav, ve kterém se podpisu na smlouvě s ďáblem rovná náš tichý souhlas se stavem věcí současných.

Pod tíhou strun (Michael Gira & Kristof Hahn)

Jiří Procházka 07.12.2022

Swans mají rozpracovaný nový materiál, který začátkem roku vyšel ve strohých demoverzích na fundraisingovém albu Is There Really a Mind? Co z něj Gira zahrál?

Sohnovo krasosmutnění na domácím ledě

Jiří Přivřel 05.12.2022

Bouřlivě přijatý návrat ztraceného Syna.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace