waghiss666 | Články / Reporty | 20.05.2014
Dá se slovy reprodukovat večer, který vám změní život? Ne. Má cenu se o to snažit? Stokrát ještě půjdeme hlavou proti zdi sisyfovskou stezkou za cílem, na který nedosáhneme. Co nás žene? Rozšifrování (amor) je snadné, pokud přistoupíte na hru bez pravidel. Lezl jsem do prázdné Sedmičky a měl takové tušení…
Už během zvukovky bylo jasno. Přestože byli povoláni do zbraně později, vyhnali svou půlhodinou intenzitu večera ke stropu. Špína a agrese čerpající ze správných vlivů a stojící na pevných základech. Bubeník shazoval stojan na crashku, zatímco Poláci lili po holkách pivo. Oscar vřeštěl kousky své Poezie Ničeho (kupte/stáhněte si zin!) a když se ladilo, Daniel nám monotónně povídal, jak nás má rád. To basák neodhalil ani svůj ksicht, opřený o aparát. Oproti hvězdám z francouzského zapadákova (sic) namalovali seveřané obraz sama sebe tajemnějšími odstíny. Domácí poslech vynikajících alb sežehl živák na prach. Jestli vás baví No Omega, spalte jejich desky a jděte jim dělat řidiče na tour. Najeté kilometry se platí silnou měnou.
Bál jsem se, jak může křivka stoupat vzhůru. Kam? Místo toho nastal propad. Birds in Row samozřejmě umí zapálit pod kotlem a onoho večera se topil v potu nejeden posluchač. A asi zaslouženě. Pod tajemnou aurou anonymity zůstali Já, Ty a On, Násilí ale nejspíš někde pozapomněli. Zklamání? Spíš chyba na mém přijímači, kam dolehla jen vymačkaná slupka výtečných skladeb. Lepší je nemít očekávání. Bylo vyprodáno a začalo se to projevovat.
Hlavní hvězdy večera bohužel nedorazily. Jestliže se první kapela schovala za hluk a druhá roztrhala občanky (žádné to nevyčítám), třetí zůstala sama sebou. Trumfy by se z krátkých rukávů košil tahaly blbě, švindlovat netřeba. Muzika promlouvala agresivně a burcovala. Jeremy nehnul ani prstem. Násilné chování přenechal jiným a zůstal u nenuceného lidství. I napotřetí šéfoval vystoupení vychrtlý mlátič, publikum si to ale nenechalo líbit a několikrát za večer si s civilním básníkem v límečku vyměnilo role. Nová deska kralovala setlistu bez mezer, i ladící pauza byla vyplněná instrumentální vrstvou a působila jako součást vystoupení. Když došlo na starší kusy, hlasivky přitvrdily. Když došlo na mluvení, hlasivky vynechávaly: „Kdo byl na Doomriders?“ Tentokrát stojím před vámi já a pod kapucí a ignorantskou pózou pláču. „Kdo byl na La Dispute? Díky, že utrácíte prachy za muziku.“ A to se letošek ještě ani nepřehoupl za půlku, keep your eyes open! Bez rozdílu věku se písničky zpívaly sborově od začátku do konce, kdy Jeremy vstoupil mezi lidi a během vteřiny ztratil mikrofon i pozornost. Jak lépe dokázat, že je jedním z nás? Přídavek si lidi vybrali sami a když dopadla jedenadvacátá metafora, nastal povinný smutek. Nudit se nebylo kdy, hladovět nebylo po čem. Krátké, a výstižné.
Ano, tohle všechno se stalo. Propojujícím prvkem všeho je nepopsatelná nádhera a tu předat neumím. Jako někdo jiný neodcházíme z klubu každý den.
Touché Amoré (us) + Birds In Row (fr) + No Omega (swe)
17.5. 2014, 007 Strahov , Praha
foto © Karel Vyskočil
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.
Akana 24.03.2024
Pří ohlušujících noiseových náletech se především Hessels s Moorem svíjeli se svými nástroji s takovou bezuzdností, až to bylo o strach.
Michal Mikuláš 20.03.2024
Vstupenky na nenapodobiteľnú írsku disco queen boli v nedeľu popoludní už nedostupné. No wonder...
David Čajčík 20.03.2024
Unikátní zážitek, kdy je možné vidět jedny z největších jmen amerického kreativního či tech průmyslu, hollywoodské hvězdy vedle stovek a stovek zcela neznámých hudebních projektů.
Michal Smrčina 17.03.2024
Nadšení bylo všudypřítomné, k hale přijelo pár autobusů zapálených výprav. Možná nevěděli, co SaSaZu znamená, možná jim to bylo jedno.
Kryštof Kočtář 15.03.2024
Po zvukové stránce v něm – obdobně jako rovněž dvojice Dead Can Dance – namíchalo koktejl ze surovin z celého světa, avšak rozhodli se jej vypít v berlínském techno klubu.
Tomáš Jančík 13.03.2024
Zpoza rohu ulice slyším šum, z dálky vidím ve tmě modře svítící neon a pod ním nespočet hloučků převážně studentů. Co bylo dál?
Julia Pátá 12.03.2024
Každá další píseň se vznáší mezi klidně usazeným publikem, proplouvá kolejemi a mizí společně s vlaky jednou za čas projíždějícími kolem pražské MeetFactory.
Jan Starý 11.03.2024
Někdo poslouchal v nábožném vytržení, někdo mával vlasy do – některého – rytmu, nadšení ale působilo celkem univerzálně.