Články / Reporty

Flashdance bez cukru (Carpenter Brut)

Flashdance bez cukru (Carpenter Brut)

ScreamJay | Články / Reporty | 11.03.2018

Ten večer, kdy je ve vzduchu cítít jaro. Malátný, odtažitý, ale s tou dobrou novou energií. Láska uhodila na plešatý muže ve vestibulu metra i na tu fanynku krabicových vín, co trpí teatrální samomluvou. Každoroční déjà vu s nostalgií vrací do minulosti, do doby, kdy měly ukrutný VHSkový béčka nejpřitažlivější přebaly, ale nikdo ty zatracený kazety nepřetáčel na začátek. "Carpenter Brut je retro, který potřebuješ prožít dřív, než se retrem staneš," psal jsem už týden před akcí. Jaká byla renesance hororových synťáků v Akropoli?

Frontová linie před klubem, o šatny byl větší zájem než o předkapelu. Když jsem Youth Code viděl vloni, jako předskokany Deafheaven, nedávalo mi to smysl, ale byla to zábava. Nejsprostší punk mezi všema synťákama tentokrát zábavný nebyl a mohl za to (ne)skutečně bídný zvuk. Komorní skákačka, EBMko ve zmijovce, Sara Taylor klečící v modrým oparu nepříčetně aportuje mikrofon. Cítím akorát basy a neustálá potřeba roztleskávat publikum postupně mění set ve spartakiádu na omezeným prostoru. Když to nejde do lidí, zkus jim aspoň zařvat do tváře. Ryan v triku The Body, Sara (překvapivě) oblíkla polský blackmetalisty Mgła, agrese v záklonu, pánskej striptýz v prvních řadách a přiznaný rozpaky. Pomalý pot mění za rychlý ústup, na otázku z pódia: "Kdo nás už viděl předtím?" navazuju hořkým úsměvem.

Trpký nepiju, jsem na sladší bublinky, každopádně Carpenter Brut má podobný živý setup jako třeba The Bloody Beetroots. Synťáky, bicí a pochromovaná kytara. Metal bez metalu i bez bubáků má naprosto vyvážený zvuk a patřičně teatrální nástup. Titulní Leather Teeth z letošního debutu doprovází projekce na mohutný světelný stěně, nejvíc lampiček na metr čtvereční. Beware the Beast dává odpověď, jak to bude s hostujícími vokály – jdou logicky pouze z harddisku. Chvíli jako přeboostrovaní Eifel 65, pak zase víc thrash než Slayer. Karaoke s promítnutým textem, prsa, nafouklej kondom nad hlavama i latexová brigadýrka. Stylizace "tam nahoře" odpovídá stylizaci "tady dole". Brakový klipy dotahují atmosféru, Mad Max, Eye of the Tiger bez Rockyho a když už ti dochází dech, dej tam něco, co letmo připomíná Vangelise.

Cheerleader Effect s Rkovým ratingem, živě ovšem bez Kristoffera Rygga. Přitom tenhle song krásně lícuje s konceptem poslední desky Ulver. Sex, roztleskávačky, spousta tančících mániček. Záhy přichází ještě vtipně dotažená parodie na MTV aka hororová HTV a na mou ironickou poznámku: "Co chceš víc? Trvalou, aerobik a Flashdance?!" odpovídá Carpenter Brut závěrečným coverem hitovky Maniac. Na týhle diskotéce prostě nechyběl jak chorální zpěv, tak poctivej stage diving. Na rozdíl od svého jmenovce, legendárního režiséra Johna Caprentera, na jehož umírněnější hudební estetice je odžitá doba mnohem víc patrná, Carpenter Brut vyznává okázalejší styl Perturbatora. A i když má Palác Akropolis, na rozdíl od Lucerna Music Baru, jen jednu diskokouli, večírek to byl plnokrevný, veskrze autentický, úsměvný. Nejlépe to shrnul dvoumetrovej vyznavač THC, když, vyčerpaný tancem, procedil mezi zuby: "Tyvole, tohle byla sauna!"

Info

Carpenter Brut (fr) + Youth Code (us)
9. 3. 2018 Palác Akropolis, Praha

foto © Filip Kůstka

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.

Vyprodaná Akropole? John Wolfhooker se hlásí o slovo.

Kateřina Ondráčková 24.02.2020

V dnešní době se žánrová vyhraněnost už moc nenosí, u John Wolfhooker se dlouhodobě osvědčila fúze screama, čistých vokálů, djentu a nově i elektro samplů.

Ho99o9 uspořádali obskurní hlukový dýchánek

Vojtěch Podjukl 24.02.2020

Frustrace je v hudbě silně znát a poskytuje zdroj energie, kterou jsou schopni na jevišti přetavit v dramatickou a absurdní podívanou.

Soundtrack do nového města (Black Marble & Panther Modern)

Sabina Coufalová 20.02.2020

Černá vládla všem. Snad nezavlaje i nad Kasárnami, hovory o budoucnosti karlínského prostoru se vynořovaly celý večer.

Efterklang v euforii. Archa též.

Veronika Mrázková 18.02.2020

Tak čistou a elektrizující radost není možné zažít často, byť se vám vystoupení líbí sebevíc... Stalo se v Divadle Archa.