Ivana Beranová | Články / Sloupky/Blogy | 22.12.2022
V pražském DOXu se v druhé polovině tohoto roku konala výstava s bivalentním názvem (Ne)Moc, ke které byl vydán katalog pod stejnojmenným názvem. V něm jsou představena díla autorů spadajících do kategorie art brut v kombinaci s pracemi tvůrců s akademickým vzděláním. Celkově se jedná o prezentaci děl čtyřicítky výtvarníků a společného konceptu čtveřice kurátorů. Kromě osmi základních částí, které se věnují moci a nemoci z různých úhlů pohledu, je katalog také opatřen dvěma doprovodnými texty autorů, kteří se profesionálně zabývají literární činností. Nechybí přiléhavé citáty známých osobností.
O čem ale výstava a návazně i katalog vlastně pojednávají? Autoři děl společně s kurátory zkoumají fenomény, které se váží k pojmu moci. Zkoumají nemocnou moc. To, jak se moc snaží opevňovat vnějšími zbraněmi a jak se vnější bezmoc může obrátit v moc vnitřní, mnohdy na tvůrčím poli, a to až do té míry, že si vykonavatel tvůrčího aktu vytváří paralelní reality, kterým vládne jako samozvaný demiurg. To, jak se zobrazované a libě vyhlížející atributy mění ve svůj vlastní opak, jak se z nich stávají zlověstné předměty. Zlé hračky. Oba póly dichotomie moc–nemoc tu mají jakousi fluidní povahu, přelévají se jedna v druhou, zkoumají vzájemně hranice toho, kdy se jedna obrátí v druhou, kdy moc začne vykazovat známky nemohoucnosti až nemoci, a naopak kdy se z prostoru naplněného vnější bezmocí, omezením a – mnohdy zdánlivou – stagnací začíná rodit tvůrčí akt, akt projevu moci vnitřní. Který se ovšem opět může zvrátit sám do sebe, v sebeopevňování na vnitřní úrovni až do té míry, že na sebe bere podobu psychické poruchy či nemoci. To vše také v kontextu současné geopolitické situace i celkových společenských změn.
Katalog stojí za pročtení i prohlédnutí. Je v něm spousta zajímavého materiálu k přemýšlení na téma moc a nemoc a jak spolu tyhle dva protipóly vlastně souvisejí. Člověka to přivádí k úvahám typu: „Není snad touha po moci velkým předpokladem k tomu ji vykonávat“? A na druhou stranu při zneužití moci ve vlastní prospěch: „Nemá snad na vrchol vytrčené sobectví a oddělení se od spoluprožívání a soucitu něco společného s psychickými potížemi jako s odvrácenou stranou mince jedné a té samé věci?“
Co tohle jen připomíná? Jak se do lesa volá, tak se z něj ozývá? Jak si kdo ustele, tak si lehne? Čiň čertu dobře, peklem se ti odmění? Vyberte si.
Terezie Zemánková, Natálie Drtinová, Otto. M. Urban (editoři) - (Ne)Moc (DOX, 2022)
web
foto © Jan Slavík, DOX
Michal Pařízek 10.03.2023
Sedím v trnavském obýváku a poslouchám nezmasterované manifesty. Koho asi tak může sakra napadnout vyprávět události u baru Tepláreň z pohledu vraha?
Michal Pařízek 06.03.2023
Přehlídka vzešla z kolektivu okolo místního record storu Velvet Music Leiden, který, jak už je z názvu patrné, má blízko k The Velvet Underground.
Michal Pařízek 24.02.2023
Cítíme se osaměle, protože příliš plánujeme? Protože se nedokážeme uvolnit a udělat něco živelného, nepředvídaného?
Michal Pařízek 10.02.2023
„I nic se musí umět,“ píše v parádním komentáři na serveru Aktuálně David Klimeš a nedá se s ním než souhlasit.
Michal Pařízek 27.01.2023
Tak je to zase tady. Další Šejkr, další volební víkend. Už si pomalu začínám zvykat, naštěstí to je na nějakou dobu naposledy.
Michal Pařízek 13.01.2023
Volební období přinášejí jisté leitmotivy, například skutečnost, že se mě známí dobří i letmí až příliš často ptají, koho budu volit.
redakce 05.01.2023
Vyhlašujeme vítěze i celkové pořadí letošního hlasování!
redakce 04.01.2023
Stříbrnou medaili uděluje měsíční posádka rapu.
redakce 03.01.2023
Třetí příčka patří slovenským emo empatikům a londýnským Black Country, New Road.
redakce 02.01.2023
Čtvrtá příčka patří debutu brněnské skupiny i bočnímu projektu členů Radiohead.