Články / Reporty

Folkové prázdniny II.: O houslích, nadějích a Jožinovi z Bažin

Folkové prázdniny II.: O houslích, nadějích a Jožinovi z Bažin

Anna Mašátová | Články / Reporty | 31.07.2014

Letošní devětadvacátý ročník Folkových prázdnin nese podtitul O nadějích, každý den je pak opatřen ještě vlastním pojmenováním. Pondělí patřilo nejen naději, ale především houslím ve všemožných hudebních rytmech a podobách.

Za Čechy nemohl chybět Jan Hrubý, samorost a houslový virtuos, který si do Náměště dovezl irského harfeníka Seana Barryho, klávesistu, hobojistu a harmonikáře Jana Koláře a flétnistku Andreu Kudrnovou. Irský repertoár hraje Hrubý už desetiletí, láska k Tolkienovi a takzvané keltské hudbě je znát v každém jeho projektu. Festivalový koncert tak ničím nepřekvapil, vcelku klasické „pidlikání“, z něhož by zajásali tanečníci irského tance.

Kanaďanka April Verch, rodačka z ontarijského Ottawa Valley, exceluje na pódiích už odmalička. Ve třech letech začala se stepováním a tancem, pro tamější oblast typickou kratochvílí mladých i starých, v šesti přidala housle a oba koníčky propojila. Rok získávala kontakty a zkušenosti na vyhlášené Berklee College, no a před čtyřmi lety jste ji mohli vidět jako jednu z postav zahajovacího ceremoniálu olympijských her, vydala devět desek a taky nějaká výuková videa stepu. Spolu s kytaristou Hayesem Griffinem a banjistou Codym Waltersem dovezli do Náměště v rámci sedmitýdenního evropského turné nejen ukázku apalačského bluegrassu či honky tonk, při kterém Aprilin step s výskoky a náročnými krokovými variacemi nahrazoval perkuse, ale i covery klasických bluegrassovek jako Before I Met You či švédský tune Polska from Kumla. Většinu pak tvořily písně z posledního alba Bright Light Gold. I April se svým bandem se v Náměšti zdrželi několik dní, během kterých se zapojili do workshopů nebo sami učili. V úterý dala Verch do těla účastníkům semináře stepu, ve středu zase korigovala houslisty.

Hlavní program zakončila italská pětice I Liguriani. Jak název napovídá, pánové pocházejí z Ligurie, kdo však čekal italské serenády, spletl se. Veselé irské reely o vdaných ženách myslících na sebevraždu, politice i válce v podání houslisty a zpěváka Fabia Bialeho, dudáka Fabia Rinauda, flétnisty Michela Balattiho, harmonikáře Filippa Gambetty a kytaristy Claudia de Angeli zněli ještě o něco lépe u tradičního nočního jam sessionu, kdy spojili síly s domácí Lucií Redlovou a Jitkou Šuranskou i kanadskými kolegy. O největší překvapení se postaral Gambetta, který u ohně vyšvihl Jožina z bažin. Jak později přiznal, v dětství byl u nich doma častým hostem Jiří Plocek, kamarád jeho otce, slavného kytaristy Beppeho Gambetty.

Kam ovšem letos směřují největší prosby a upírá se naděje? Jednoznačně k nebi. Obloha je totiž střídavě zatažená, ubrečená nebo bodá horkými paprsky, program se tak kvůli nestálosti počasí přesouval po oba dny do zámecké jízdárny. Vydýchaný prostor je sice lepší než moknout venku, koncerty v zámeckém parku jsou ale svou atmosférou nepřekonatelné.

Info

Folkové prázdniny 2014
28. 7. 2014, Náměšť nad Oslavou

foto © Barka Fabiánová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.

Vyprodaná Akropole? John Wolfhooker se hlásí o slovo.

Kateřina Ondráčková 24.02.2020

V dnešní době se žánrová vyhraněnost už moc nenosí, u John Wolfhooker se dlouhodobě osvědčila fúze screama, čistých vokálů, djentu a nově i elektro samplů.

Ho99o9 uspořádali obskurní hlukový dýchánek

Vojtěch Podjukl 24.02.2020

Frustrace je v hudbě silně znát a poskytuje zdroj energie, kterou jsou schopni na jevišti přetavit v dramatickou a absurdní podívanou.

Soundtrack do nového města (Black Marble & Panther Modern)

Sabina Coufalová 20.02.2020

Černá vládla všem. Snad nezavlaje i nad Kasárnami, hovory o budoucnosti karlínského prostoru se vynořovaly celý večer.

Efterklang v euforii. Archa též.

Veronika Mrázková 18.02.2020

Tak čistou a elektrizující radost není možné zažít často, byť se vám vystoupení líbí sebevíc... Stalo se v Divadle Archa.