Články / Reporty

Folkové prázdniny IV.: V zámku, podzámčí, kapli i jizdárně

Folkové prázdniny IV.: V zámku, podzámčí, kapli i jizdárně

Anna Mašátová | Články / Reporty | 05.08.2014

Folkovky jsou nepochybně festivalem dlouhým, osm dní je náporem pro organizátory i návštěvníky, únava je znát, někde v koutku duše jste vlastně rádi, že deštivý šestý den nahnal všechny opět do jízdárny. I přes rozpadající se divadelní sedadla je to úkryt více než vítaný.

Zahájení se ujali brněnští Bezobratři, které možná brzy uvidíme i na zahraničních pódiích, neboť ze sebe nedávno vydali to nejlepší na showcase Crossroads v rámci Colours of Ostrava.

Stejně jako oni, nestála před náměšťským publikem poprvé ani Jana Kirschner. Ta do poslední chvíle napínala výběrem doprovodných muzikantů i koncertním setlistem, repertoár nakonec zvolila až nadmíru opatrně. Valná většina písní byla z předchozí desky Krajina rovina s pár staršími kousky ze začátku kariéry jako Líška z pera slovenského básník Daniela Heviera nebo Na čiernom koni. Z nejnovějšího alba Moruša: Biela zazněly pouhé tři písně - Divná, Sama a jak sama Kirschner vždy říká japonská balada ze Štrbského plesa nazvaná O hore a vtáčkovi. Možná by místní více Moruše neskousli, ale kdo ví? Kirschner se chvílemi zlehka pustila do najazzlých hlasových experimentů, několikrát odběhla do zákulisí, aby se vzápětí vrátila s papírky, plastem nebo rovnou kupou příborů, které využila jako šustidla či perkuse, případně je k hraní rozdala svým slovenským spoluhráčům - bubeníkovi Igoru "Ajdžimu" Sabovi, kytaristům Martinu Zajkovi a Pištovi Lengyelovi, klávesistovi Martinu Wittgruberovi a basistovi Michalu Šimkovi. Jen tak opustit sál se jí nepovedlo, publikum si vyžádalo dlouhým potleskem hned dva přídavky, včetně hitu Pokoj v duši.

Kyjevští veselí strýcové aneb Veseli Vujky působili jako splašeně štěbetající ptactvo po ránu. Hopsavé rytmy lidovek zvedly sice mnohé ze židlí, té východní rozjuchanosti bylo ale přespříliš a dojmu jisté kolovrátkovosti jste se zbavovali jen těžko. V neustávajícím dešti zakončili den ve stanu vystupující Longital. Nepochybně jedno z nejlepších festivalových vystoupení, ukolébávající i zneklidňující, hravě posmutnělé a zábavné. Anjel môj, Nahoru a dolu, Na mori, Mraky draky a mnohé další, škoda jen, že obecenstva nezůstalo víc.

V pátek se počasí umoudřilo, hajdy do parku. Nový projekt sester Garciových, mulitiinstrumentalisty Luboše Maliny, basisty Tomáše Lišky a kytaristy Predraga Duronjiče Kon Sira odehrál na Folkovkách poslední koncert letního turné. Sefardské i balkánské příběhy a romance, či dokonce kulinářké recepty a jedinečný sesterský dvojhlas v doprovodu výborných hráčů, to nemohlo dopadnout jinak než dlouhým aplausem.

O něco posluchačsky náročnější bylo česko-slovensko-polské trio Dusilová-Hlavenková-Barová. Kytara, klávesy a cello, skvostné hudebnice a mistryně improvizace, jejichž cesty se protínají v mnohých hudebních projektech. Píseň z filmového soundtracku Lidice i novinka V hodině smrti z připravované Baromantické desky, starší věci z dob Eternal Seekers, mix proměnlivý a v podání těchto dam jako vždy překvapující. Jen kdyby ten slejvák přišel o pět minut později...

To však pomohlo scéně ve stanu. Pokud nevíte, jak zní earthfolk, poslechněte si Tranzana. Název sice neinvenční, až stupidně odstrašující, naživo ovšem příjemná záležitost. Vyšší střední folkrocková třída s výrazným hlasem Radka Malého a vtipnými texty pobavila a připravila na ještě mnohem větší eko-křesťanský indie kult Cloud Cult. Řady zahraničních návštěvníků se rozrostly, Cloud Cult se totiž do Evropy vypravili poprvé, jak vidno, lecjaký fanoušek z okolních států si to nenechal ujít.

Cloud Cult jsou hudebně někde mezi Arcade Fire a Mumford & Sons, vše ale dělají s vyšším cílem. Sází stromy, žijí ukázkově bio, hledají odpověď na otázku, kdo jsme, proč jsme tady, odkud jsme přišli a kam jdeme. Kapelu založil roku 1995 Craig Minowa se svou ženou Connie. A už od počátků se nedílnou součástí každého koncertu stalo malování obrazu přímo na pódiu, který byl následně vydražen a peníze putovaly na nejrůznější bohulibé podniky. Tradice nebyla porušena ani v Náměšti. Connie sice zůstala v USA, ale výtvarník Scott West si vzal na paškál Muchu a stvořil jakousi modrou prostovlasou vílu. Cloud Cult působí nadmíru sympaticky, snaží se nezaprodávat, komerční úspěch proto není tak velký jako jejich potenciál, ačkoliv je Pitchfork hodnotí jako geniální a jejich píseň se objevila v hyperoblíbeném seriálu How I Met Your Mother. Svou roli jistě hrají i emocionálně vypjaté texty. Minowa se v nich vypořádává s úmrtím syna, hledáním Boha i neduhy společnosti, komunitní způsob života se nezapře, což ne každý posluchač skousne. Ti, kteří textům nerozuměli, mluvili o téměř spirituálním zážitku, já bych si slova raději odmyslela...

Na noční koncert bylo třeba se vydat na náměstí do kaple. Po prvním hrábnutí do strun anglických Spiro bylo vcelku jasné, kdo se stal pomyslným vítězem dne, potažmo festivalu celého. Čtveřice ze stáje Real World Records Petera Gabriela zklamat ani nemohla, ale to, co předvedla, bylo neskutečné. Instrumentální severoanglické lidovky promísené s autorskými skladbami byly nalákáním na další den, kdy měli Spiro workshop i regulérní koncert na hlavní stagi. Zbýval den poslední, plný nečekaných spojení a setkání.

Info

Folkové prázdniny 2014
31. 7. - 1. 8. 2014, Náměšť nad Oslavou
foto © Barka Fabiánová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Vpřed! (Move Fest)

Veronika Mrázková 14.10.2020

"Za Hitlera se pálily knihy, dnes se na Facebooku skrývají nevhodné komentáře." Co je nevhodné? Hned první večer došlo na českou premiéru kusu Brave New Life.

Zvláštní magie (Jazz Goes to Town)

Jiří Vladimír Matýsek 11.10.2020

Může mít jazz punkovou energii? Může unést do jiných dimenzí? Může uspávat? Drtit sonickou stěnou? Samozřejmě. All That Jazz!

Takhle bude vypadat jazz budoucnosti? (Jazz Goes to Town 2020)

Jiří Vladimír Matýsek 09.10.2020

Navzdory okolnostem i letos - už po šestadvacáté - kráčí Hradcem Králové jazz. Tentokrát se táže: Kam směřujeme? Otázka vskutku aktuální...

Mezi Smetanou a music clubem (Bez ambicí)

Michaela Šedinová 09.09.2020

Ve skvělém prostředí – venkovní Smeták stage stála u Smetanova domu a vnitřní v industriálním klubu Kotelna.

Setkání v sadu: Sedmá pečeť, rok nejtemnější (Pelhřimovy 2020)

Václav 04.09.2020

Posledních několik let jsem měl pochybnosti o přínosnosti celé akce. Proč dělat něco, čeho je v Čechách nyní dosti. Hluboce jsem se mýlil.

Něco nadčasového (Tata Bojs & Filharmonie Brno & „mladí Mozarti“)

Adéla Polka 04.09.2020

Funguje to. Nenásilně a vkusně.

Darkshire v jeskyni skrývá budoucnost

Vadim Petrov 01.09.2020

Nová vlna dnb. Tady nejde o formality v rámci jednoho žánru, ale o estetiku nastupující generace.

„Tam, odkud jsme, krásně zpívají ptáci, a vzduch je naplněný hudbou.“ (Vivat vila)

Michal Pařízek 30.08.2020

Malé akce jako festival Vivat vila jsou strašně potřebné a důležité, tady i díky komunitnímu přesahu, nejde jen o hudbu.

Když se rozestoupilo nebe (Jednota Kalvárie)

Jakub Šíma 25.08.2020

Cestou z Úštěku do Blíževedel nespouštím oči z kalvárie, kterou na obzoru nejde přehlédnout. Majestátně se vypíná mezi okolními kopci a i ze vzdálenosti několika kilometrů.

Dobršská brána 2020: Pánubohu pod okny

Jan Starý 19.08.2020

Ondřej Bezr označil „brněnský Trutnov“ za „jednu z mála akcí, které se letos konají“. To je hodně daleko od pravdy.