Články / Recenze

Foo Fighters a rozpačitý koncept alias skvělá deska

Foo Fighters a rozpačitý koncept alias skvělá deska

martin | Články / Recenze | 01.12.2014

Necelý měsíc před vydáním nového alba Sonic Highways začala televizní stanice vysílat stejnojmenný dokumentární seriál, režírovaný Davem Grohlem. Talentovaný hudebník potvrzuje, že je i talentovaným filmařem, a jeho image nejsprávnějšího chlápka rock’n’rollu může už leckoho iritovat. Jenže ono na tom asi něco bude, jeho úsměv je nakažlivý, nadšení průzračné, a tak není divu, že mu spolupráci odmítne jen málokdo. Bývalý bubeník Nirvany by mohl pohodlně žít z minulosti, ale jeho energie se zdá být nevyčerpatelná. A pak je tu tvůrčí přetlak a nekonečná láska k hudbě. A právě ta jej přivedla k nejambicióznějšímu projektu Foo Fighters. Osm dílů televizního seriálu, osm nových skladeb, které byly natočeny každá v jiném městě. Grohl zkoumá hudební dědictví nejslavnějších amerických nahrávacích studií, vliv regionu na lokální hudebníky a opačně vliv hudby na region. Seriál jsem ještě neviděl, česká HBO jej teprve uvede, ale album je už pár týdnů venku.

Výsledek je poněkud rozpačitý. Ačkoliv se nahrávalo na různých místech, s mnoha hosty, každá skladba by měla vyzařovat specifickou atmosféru, jedná se paradoxně o nejkompaktnější kolekci, jakou kdy Foos natočili. Kapela, která byla vždycky silná ve skládání singlů, natočila album bez hitu. Jiná je i vizuální složka – namísto komických videoklipů, které je dosud doprovázely a které mě pořád baví, doprovází nový singl záběry na hrající hudebníky. Zdá se, že na Sonic Highways skupina mění směr, je vážnější, sevřenější, potvrzuje statut „velké rockové kapely“. První poslech mě trochu vyděsil, protože se nebylo čeho chytit, nevýrazné skladby, neviditelní hosté, jen spousta testosteronu. Ale s každým dalším poslechem se to mění k lepšímu. Tohle album chce víc času. Jen jsem pořád nepochopil koncept, protože ať se snažím sebevíc, tak to tam prostě neslyším, vůbec mi to nedává jiný smysl než další řadovka Foo Fighters s typickým zvukem, podruhé v řadě pod taktovkou producenta Butche Viga.

Otvírák Something for Nothing klame tělem, skladba graduje až k závěrečnému vypjatému finále, logický první singl, nahraný v Chicagu. The Feast And the Famine je bezpochyby nejzábavnější skladba, reflektující punkovou scénu Washingtonu. Já tam ale spíš slyším vliv Queens of the Stone Age, sekaný kytarový riff jak od Joshe Hommeho, ostatně Grohl má jejich hudbu hluboko pod kůží. A že má být následující nenápaditá Congregation o Nashville? No já nevím, spíš slyším Seattle, konkrétně Pearl Jam, na rozdíl od skladby Subterranean, která byla v Seattlu natočená. Dvojskladba What Did I Do/God As My Witness byla nahraná v Austinu v Texasu, ale proč má tedy stejný groove jako Sweet Home Alabama od floridských Lynard Skynard? Některé hosty skutečně nelze téměř identifikovat, pokud si o jejich přítomnosti nepřečtete v bookletu, nebudete vědět, že na albu spolupracovali. Dechová sekce v In the Clear, zpěvák Dead Cab for Cutie, nebo dokonce Tony Visconti.

Sonic Highways rozhodně neodráží ambice, se kterými byla napsána, což neznamená, že by Foo Fighters natočili špatnou desku. Naopak, myslím, že tuhle si budu od nich pouštět nejčastěji a upřímně kašlu na to, kde kterou skladbu nahráli a kdo jim v ní fidlá na kytaru.

Info

Foo Fighters - Sonic Highways (RCA Records, 2014)
www.foofighters.com

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Temné stránky, chyby, pochyby i strachy (Beth Hart)

Jiří Vladimír Matýsek 19.11.2019

Finále v podobě tandemu Thankful a I Need a Hero spolehlivě patří k tomu nejlepšímu, co Beth Hart coby autorka a interpretka vytvořila.

Život přichází (The Comet Is Coming)

Jakub Koumar 18.11.2019

The Comet Is Coming si pohrávají s kosmickými zvuky a afrofuturistickým vizionářstvím Sun Ra (Lifeforce I), s nimiž si King Shabaka měl tu čest zahrát.

Zpověď rebelky elektropopu (Tove Lo)

Veronika Svrčinová 14.11.2019

Je to pořád elektropop, ale už nestaví na prostě líbivých a opakovaných melodiích. Tentokrát si Tove Lo s hudbou vyhrála, přidala dynamiku, složitější kompozice, hlubší texty.

Promyšlená porce podzimní mizérie (The Lumineers)

Anna Valentová 05.11.2019

Skladby na albu III jsou seřazené za sebou tak, že postupně vypráví životní příběhy tří členů rodiny Sparksových, jejichž předobrazy nacházeli autoři ve svém okolí.

Vnitřní dítě Jacoba Colliera

Karolina Veselá 04.11.2019

Během následujících dvou let vydá nové čtyřalbum, projekt padesáti skladeb nesoucí název Djesse. Ten evokuje Collierovy iniciály, ale prý jde o náhodu.

Diktátor času: (De)kontextualizace fenoménu Laterny magiky

Jakub Šíma 02.11.2019

Laterna magika je multimediální fenomén, který již od počátečního úspěchu na výstavě Expo 58 v Bruselu poutal pozornost nejen české, ale i světové veřejnosti.

Kdo tady co posral? (Mucha)

Adéla Poláková 29.10.2019

Pro novou desku Muchy je příznačná fúze žánrů, prolínání jazyků a vypůjčování si jak melodií, tak slov odjinud.

Nejsem mladý a nejsem starý (TaxiWars)

maxim 27.10.2019

Oproti předchozím deskám TaxiWars je Artificial Horizon lehčí, více se tančí, více se fouká kouře na parket, ubylo hřmotnosti, důrazu, aniž by kapela ztratila groovy.

Za hranice harmonie a zpět (Thurston Moore)

Vojtěch Březík 22.10.2019

Spirit Counsel je dostatečně stravitelné album, aby se do něj mohli ponořit i ti Mooreovi příznivci, kteří preferují jeho konvenčnější písňovou tvorbu.

Prechod do serióznej roviny (Rich Brian)

Jonáš Sudakov 12.10.2019

Z Rich Briana sa stala virálna senzácia, ale z jeho novšej tvorby a rozhovorov je zjavné, že ambície má iné.