Články / Recenze

Foo Fighters a rozpačitý koncept alias skvělá deska

Foo Fighters a rozpačitý koncept alias skvělá deska

martin | Články / Recenze | 01.12.2014

Necelý měsíc před vydáním nového alba Sonic Highways začala televizní stanice vysílat stejnojmenný dokumentární seriál, režírovaný Davem Grohlem. Talentovaný hudebník potvrzuje, že je i talentovaným filmařem, a jeho image nejsprávnějšího chlápka rock’n’rollu může už leckoho iritovat. Jenže ono na tom asi něco bude, jeho úsměv je nakažlivý, nadšení průzračné, a tak není divu, že mu spolupráci odmítne jen málokdo. Bývalý bubeník Nirvany by mohl pohodlně žít z minulosti, ale jeho energie se zdá být nevyčerpatelná. A pak je tu tvůrčí přetlak a nekonečná láska k hudbě. A právě ta jej přivedla k nejambicióznějšímu projektu Foo Fighters. Osm dílů televizního seriálu, osm nových skladeb, které byly natočeny každá v jiném městě. Grohl zkoumá hudební dědictví nejslavnějších amerických nahrávacích studií, vliv regionu na lokální hudebníky a opačně vliv hudby na region. Seriál jsem ještě neviděl, česká HBO jej teprve uvede, ale album je už pár týdnů venku.

Výsledek je poněkud rozpačitý. Ačkoliv se nahrávalo na různých místech, s mnoha hosty, každá skladba by měla vyzařovat specifickou atmosféru, jedná se paradoxně o nejkompaktnější kolekci, jakou kdy Foos natočili. Kapela, která byla vždycky silná ve skládání singlů, natočila album bez hitu. Jiná je i vizuální složka – namísto komických videoklipů, které je dosud doprovázely a které mě pořád baví, doprovází nový singl záběry na hrající hudebníky. Zdá se, že na Sonic Highways skupina mění směr, je vážnější, sevřenější, potvrzuje statut „velké rockové kapely“. První poslech mě trochu vyděsil, protože se nebylo čeho chytit, nevýrazné skladby, neviditelní hosté, jen spousta testosteronu. Ale s každým dalším poslechem se to mění k lepšímu. Tohle album chce víc času. Jen jsem pořád nepochopil koncept, protože ať se snažím sebevíc, tak to tam prostě neslyším, vůbec mi to nedává jiný smysl než další řadovka Foo Fighters s typickým zvukem, podruhé v řadě pod taktovkou producenta Butche Viga.

Otvírák Something for Nothing klame tělem, skladba graduje až k závěrečnému vypjatému finále, logický první singl, nahraný v Chicagu. The Feast And the Famine je bezpochyby nejzábavnější skladba, reflektující punkovou scénu Washingtonu. Já tam ale spíš slyším vliv Queens of the Stone Age, sekaný kytarový riff jak od Joshe Hommeho, ostatně Grohl má jejich hudbu hluboko pod kůží. A že má být následující nenápaditá Congregation o Nashville? No já nevím, spíš slyším Seattle, konkrétně Pearl Jam, na rozdíl od skladby Subterranean, která byla v Seattlu natočená. Dvojskladba What Did I Do/God As My Witness byla nahraná v Austinu v Texasu, ale proč má tedy stejný groove jako Sweet Home Alabama od floridských Lynard Skynard? Některé hosty skutečně nelze téměř identifikovat, pokud si o jejich přítomnosti nepřečtete v bookletu, nebudete vědět, že na albu spolupracovali. Dechová sekce v In the Clear, zpěvák Dead Cab for Cutie, nebo dokonce Tony Visconti.

Sonic Highways rozhodně neodráží ambice, se kterými byla napsána, což neznamená, že by Foo Fighters natočili špatnou desku. Naopak, myslím, že tuhle si budu od nich pouštět nejčastěji a upřímně kašlu na to, kde kterou skladbu nahráli a kdo jim v ní fidlá na kytaru.

Info

Foo Fighters - Sonic Highways (RCA Records, 2014)
www.foofighters.com

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Fantazijní krajiny denního snění (Ambar Lucid)

Jiří Akka Emaq 05.08.2020

Již pseudonym hudebnice s mexickými kořeny, vlastním jménem Ambar Cruz, napovídá, o co tady půjde. O bdělé snění a jeho přenos na posluchače.

BC Camplight nemocný, autentický, děsivý

Adéla Polka 03.08.2020

Chlápek vykládá na mikrofon, že je psychicky nemocný a publikum se až hystericky zajíká smíchy. Tohle je tak jednoduché a zároveň děsivé!

Přízrační chlapci aneb Amulet Roberta Bolaña

Libor Staněk 01.08.2020

Bolaño zde čerpá ze svých studentských let, kdy byl považován za buřiče, jenž v duchu infrarealismu házel kameny na přednášející autory a kradl knížky z knihkupectví.

Jeden kmen dvou větví (Jaye Jayle)

waghiss666 31.07.2020

Krátkozraká přirovnání či snad rovnou osočení z vykrádání se snažím přidusit, ale když se pomrkává po velikánech, co ovlivnili kdekoho, těžko se tomu ubránit.

ep's oops: Lindy-Fay Hella – Taag

Barbora Kadlíčková 30.07.2020

Na pomyslné mapě měst zcela zasvěcených hudbě by v Norsku určitě zářivě svítil Bergen, který dal světu jména jako Aurora, Kygo, Gorgoroth a mnohá další.

Hudba k vašim posledním prázdninám (Ohmme)

Lucie Tlustošová 27.07.2020

Je to deska, kterou budete poslouchat na letní brigádě v zahraničí, zatímco budete přemýšlet nad tím, jestli v té cizině nechcete vlastně nakonec zůstat.

Plout ve známých vodách (Woods)

Anna Valentová 24.07.2020

Jemná psychedelie, konzistentně pomalé tempo a patřičná dávka melancholie. To jsou nejnovější Woods.

Zvrácená mystika nasáklá popem (Amnesia Scanner)

Bára Jurašková 20.07.2020

Nezáleží tolik, jestli jde o rozchod lidstva s planetou, sbohem zemi, kterou nepřestáváme ničit, nebo rozchod s přírodou, které se snaží naše technologická společnost vymanit.

Greg Fox spíš hledá, než nachází

Jan Starý 18.07.2020

Foxovou specialitou je osobitý styl: frenetický, vágně tribální, polyrytmický, plný úderů o hrany bubnů a s výrazně organickým zvukem.

Svinčík zaběhlého pořádku (Slepé skvrny)

prof. Neutrino 12.07.2020

Anotace knihy uvádí, že jde o základní výbavu k porozumění české společnosti, krizi demokracie a fungování současné politiky, což se po jejím přečtení nezdá nadsazené.