Martin Řezníček | Články / Reporty | 11.03.2018
Franz Ferdinand se v Česku neukázali skoro šest let, a Praha si na ně musela počkat dokonce téměř dvanáct. Lístky proto zmizely vmžiku a Forum Karlín, které v době posledního koncertu ještě neexistovalo, praskalo ve švech. Z toho měli radost i předskakující TH!S („kapela, v níž hraje Vojta Kotek“), kteří smíchali skandinávský, australský a český hard rock do kytarového nářezu se silou přesvědčit i odpůrce žánru.
A co se vlastně změnilo od posledního koncertu skotských indie rockerů? Přibyla dvě nová alba, ubyl původní kytarista, který se věnuje rodině, a frontman Alex Capranos odhodil slušňáckou patku a novou ježatou kštici si nechal vypálit peroxidem do svítivého blond odstínu. Vzezření grázlíka pak kompenzuje bílým límečkem a černým sakem.
Úvod koncertu patřil singlu Always Ascending ze stejnojmenného alba, které kapela vydala přesně měsíc před pražským vystoupením, což – jak se ukázalo – nebyla dost dlouhá doba, aby se fanoušci s novým materiálem dostatečně sžili. Většinu nových písní tak brali spíše jako nutnou daň a mnohem víc hladověli po osvědčených hymnách, kterým vévodily Do You Want To a Take Me Out - obě se silným jednoduchým nápěvem a skákavým rytmem. Nejsilnější momenty pak přinesla ještě The Dark of the Matinée s nejtvrdším kytarovým riffem z dílny Franz Ferdinand a procítěná Walk Away. Bylo by ale nefér nezmínit ještě dvě nové skladby: Paper Cages, která je jako stvořená pro živé hraní, vytáhla z tradičně dobře nazvučeného prostoru maximum a především The Academy Awards, která odteď bude patřit mezi nejlepší balady z diskografie kapely nejenom díky geniálnímu verši „Yeah, the Academy Award for good times goes to you“.
fotogalerie z koncertu tady
Nepřehlédnutelné vizuální show dominovala širokoúhlá obrazovka – ze začátku zrnící v RGB spektru, později tvořící různorodé psychedelické projekce. Pruhy narušené fotky běžící přes sebe, černobílé obrazce, nepatřičně působící cirkusový nápis Franz Ferdinand, a především různě deformované koláže ze všech pódiových kamer. V některých zdlouhavých částech, jako když Capranos nutil publikum donekonečna odpovídat na otázku „Do you feel the love tonight?“, se bylo aspoň na co dívat.
Během čtyř přídavků se pak opět projevil propastný rozdíl v reakci publika na osvědčené pecky a nové písně – a byla cítit nespokojenost s jejich výběrem. Až při poslední This Fire publikum opět znatelně ožilo a vrátilo kapele energii, kterou nejen skrze teatrální pohyby frontmana produkovala. Dobře zmanipulovaný dav projevoval sílu spíš svým počtem než oddaností.
Franz Ferdinand (sctl) + TH!S
9. 3. 2018, Forum Kalín, Praha
foto © Peter Fulop
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.
Akana 24.03.2024
Pří ohlušujících noiseových náletech se především Hessels s Moorem svíjeli se svými nástroji s takovou bezuzdností, až to bylo o strach.
Michal Mikuláš 20.03.2024
Vstupenky na nenapodobiteľnú írsku disco queen boli v nedeľu popoludní už nedostupné. No wonder...
David Čajčík 20.03.2024
Unikátní zážitek, kdy je možné vidět jedny z největších jmen amerického kreativního či tech průmyslu, hollywoodské hvězdy vedle stovek a stovek zcela neznámých hudebních projektů.
Michal Smrčina 17.03.2024
Nadšení bylo všudypřítomné, k hale přijelo pár autobusů zapálených výprav. Možná nevěděli, co SaSaZu znamená, možná jim to bylo jedno.
Kryštof Kočtář 15.03.2024
Po zvukové stránce v něm – obdobně jako rovněž dvojice Dead Can Dance – namíchalo koktejl ze surovin z celého světa, avšak rozhodli se jej vypít v berlínském techno klubu.
Tomáš Jančík 13.03.2024
Zpoza rohu ulice slyším šum, z dálky vidím ve tmě modře svítící neon a pod ním nespočet hloučků převážně studentů. Co bylo dál?
Julia Pátá 12.03.2024
Každá další píseň se vznáší mezi klidně usazeným publikem, proplouvá kolejemi a mizí společně s vlaky jednou za čas projíždějícími kolem pražské MeetFactory.
Jan Starý 11.03.2024
Někdo poslouchal v nábožném vytržení, někdo mával vlasy do – některého – rytmu, nadšení ale působilo celkem univerzálně.