Články / Sloupky/Blogy

freedom/sziget: Blur, Blur, Blur

freedom/sziget: Blur, Blur, Blur

redakce | Články / Sloupky/Blogy | 10.08.2013

Přestože rockových kapel hraje na festivalu hodně, pateční program jich moc nenabízel. Ale nabídl největší hvězdy festivalu. Blur všem ukázali, kdo je tady ten největší tahák. Britská rocková čtveřice sázela hity a doprovázel jí tančící a zpívající dav před hlavním pódiem.

Přitom začátek třetího festivalového dne byl více než vlažný a areál se zaplňoval jen pomalu, jako by týdenní horka zcela vyčerpala všechny návštěvníky. Britští rockeři Mystery Jets měli od pódiem jen pár tisícovek fanoušků, kteří se hlavně schovávali ve stínu, jež poskytuje rozhlehlá konstrukce Pop-Rock Main stage. Velmi unavený rozjezd třetího dne.
Do Stanu A38 se dalo jít na Dry the River, ale přiznejme si, kdo by se rád po posledním týdnu opět koupal ve vlastním potu uvnitř rozpáleného stanu. Lepší bylo užít si atmosféru a případně si hrát. Celkovou hravost podporují i pořadatelé, na každém kroku potkáte nějakou dekoraci, performanci, koncert nebo jen malou DJ stage. Dramaturgové se nemohli švédskému uskupení Peter Bjorn and John pomstít více, než že dali jejich koncert proti Blur na hlavní stage. Kapele to ale moc nevadilo a spustila koncert plný radostné energie, který zpěvák Peter Morén proskákal s fanoušky. Zazněly písně z posledních dvou alb Gimme Some a Living Thing, jediným neduhem bylo možná až příliš hlasité ozvučení. Když zazněl největší hit Young Folks, zpěvák zmizel a k nadšení diváků se objevil přímo pod pódiem.

To největší hvězdy festivalu, Blur, předvedli, na koho se přijelo, hráli ty nejznámější songy včetně There's No Other Way či Girls & Boys a když oznámili, že se blíží bouřka, dosáhli u publika extáze. Damon Albarn, Graham Coxon, Alex James a Dave Rowntree to pořád umí a skladby jako Country House fungují dokonale. Když spustili závěrečný Song 2, zpívalo nejen publikum, ale i okolní stánky se musely bát o své stoly. Pro ten večer se s kytarama skončilo, ale sobotní program nabízí Enter Shikari, Editors, the Fratelis a další. Pořád je na co se těšit.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Cesto-pics.jpg no.3

Mária Karľaková 26.05.2020

Cestovanie nie je len o tom dostať sa na dané miesto, je o objavovaní, slobode, hľadaní, o prítomnom okamihu o tom, že samotná cesta je cieľ.

Singletone: Protomartyr – Worm in Heaven / Processed By the Boys

Štěpán Sukdol 17.05.2020

Iggy Pop o Protomartyr prohlásil, že jsou ta nejlepší kapela, co dnes v Americe mají. Postpunková parta z Detroitu slaví dekádu působení na scéně dvěma singly, brzo deskou.

Jako zabít naději

Michal Pařízek 15.05.2020

Uvolňování opatření pouhým zvyšováním kapacity kulturní akcí je úsměvné a jak již bylo řečeno, vychází z naprosté neznalosti prostředí a problematiky. Co bude dál?

Šejkr na doma: Na viděnou

Michal Pařízek 30.04.2020

Po půlhodinovém telefonátu s Brendonem z The Kill Devil Hills jsem chtěl psát o tom, jak se bojí o svoji hippie sestru... Poslední Šejkr na doma je tu.

Šejkr na doma: Spi sladce, potvoro

Michal Pařízek 29.04.2020

Gejzír vtipu a humorných situací – načala to Kateřina Konečná plamennou obhajobou maršála, který přišel o pomník, pak jsme viděli rozhořčeného Bohumila Pečínku a celé to završil Barťák.

Šejkr na doma: Básníci a bábovičky

Michal Pařízek 28.04.2020

„Tepláky jsou nové džíny.“ Někdy není jednoduché udržet si zdravý rozum, při sledování novinových titulků v poslední době je to ještě o poznání těžší.

Šejkr na doma: Ambulance horkých nápojů

Michal Pařízek 27.04.2020

Chybí mi kavárny. Možná víc než co jiného. Chybí mi jejich atmosféra, podivným způsobem kombinující ruch a klid, stejně jako možnost ji sdílet.

Sám doma #2: O křehkých lidech

cyril kosak 26.04.2020

Trocha mizantropie nikoho nezabije aneb o víře v dobrého člověka v časech nejen pandemických.

Šejkr na doma: Nedělní kino

Michal Pařízek 26.04.2020

Dnes to trochu odlehčíme filmovými tipy. Máme neděli a lenošení u obrazovky se prostě nabízí.

Šejkr na doma: „Now here's a little story, I've got to tell...“

Michal Pařízek 25.04.2020

Bylo to 23. února roku 1995. Polovina devadesátých let nebylo moje úplně nejlepší období, moc jsem toho nedělal a to, co jsem dělal, mě moc nebavilo.