Články / Reporty

Frenetická filozofizující myš John Maus

Frenetická filozofizující myš John Maus

Michal Smrčina | Články / Reporty | 20.11.2017

Kdo si před lety nezpíval o pozdravu měsíci nebo o genocidě policistů, jako by nebyl. Od poslední pražské návštěvy se ale John Maus úspěšně uvedl i u širší veřejnosti a jeho aktuální koncert tak vhodně a včasně doprovodil nedávno vydané, netrpělivě a dlouho očekávané album Screen Memories. Byť jen čtyřicetiminutové. Že hledal nový zvuk, tušíme, že skončil opět nespokojen, víme z rozhovorů, ale jeho DIY modul přece jen přinesl podobně neotřelou, a přitom podvědomou atmosféru. A rozhodně je pořád o co stát, zejména naživo. Did we become the pitiless censors of ourselves, jak mu prý řekl Badiou?

Tovární set vhodně otevřel Mausův soukmenovec a kamarád Gary War. Společné naladění a kreativní tendence se u nich už ostatně protnuly na Haunted Graffiti jejich dalšího dobrého známého, Ariela Pinka. O něco dlouhovlasejší War si odtamtud odnesl pochopení a um pro budování elektronicko- psychedelických koláží, jejichž působivost ukázal i Praze. Jeho vystoupení by sice slušelo spíše menšímu, intimnějšímu podniku, přesto zapůsobil i v prostorné smíchovské betonové oáze. Bylo to také hlukem, sklouzávajícím z melodických, srozmumitelných poloh do kakofonických očistců, a přitom jasně zářícím u hitů jako God Trip.

fotky z koncertu tu

John Maus si od Garyho Wara částečně vypůjčil kapelu a jeho synth-goth-pop položil prst na tep večera. I když scházela kytara. Návštěvníky to z polospánku zjevně neprobouzelo, ačkoli Mausova dynamická show představovala opak unylých, do sebe zahleděných postpunkových seancí. Trhané pohyby, vlající kštice, mikrofon ponořen kdesi v její hloubi, hypnotický hluboký hlas znějící ze středověku i osmdesátek. Sdělení písní na půl cesty mezi genialitou, absurditou, vážností i humorem, manifestem i hříčkou.

Diváci reagovali spíše na osvědčené písně z předchozí nahrávky We Must Become the Pitiless Censors of Ourselves (2011), ty měly vřelou odezvu. Intenzivní projev fascinoval a nebyl jen vnější formou, byl i spektáklem odkazujícím k individualitě, egu a taky k dystopii a techno-pesimismu nového tracku Combine. Po čase se okoukalo i Mausovo frenetické nasazení a pozornost se tak upnula ke zvukové a textové stránce. To posluchače vedlo k úvahám nad tím, nakolik Maus vyjadřuje náladu své doby, nakolik je jeho pop přístupný, klamavě naivní, a přece spiklenecký. Nebyl to koncert, byl to koncept. Co také čekat od politického filosofa a nonkonformního hudebníka v jednom?

Info

John Maus (us) + Gary War (us)
16. 11. 2017, MeetFactory, Praha

foto © Zdeněk Němec

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

House (není) pro starý? (Ross from Friends)

redakce 18.05.2019

Outsider house plný drobných glitchů a neuhlazených samplů držel pevné tempo, zaťatý groove a hra s intenzitou ve skladbě Project Cybersyn...

Vražedné tempo (Anifilm 2019)

redakce 15.05.2019

Kino Světozor má pořád stejně specifické aroma, květnové počasí v Třeboni je pořád stejně matoucí a řada u asijského okýnka je pořád stejně dlouhá?

Donaufestival 2019: Co bylo nejvíc

redakce 09.05.2019

Donaufestival je pravidelně sázkou na kvalitní dramaturgii zasazenou do kulis historického rakouského městečka Kremže. Co bylo letos tím nejlepším? Nejen koncerty...

Tradice a progres, ruku v ruce (GoGo Penguin)

redakce 02.05.2019

Mrštné pianové kudrlinky v hravém songu Window přehazovaly otěže z jednoho nástroje na druhý, až se rozeběhly každý jinou cestou, stále však dokonale sehrané.

Pryč s hranicemi (Coilguns, Wrong, Or)

redakce 28.04.2019

Vlasatí řízci, těžkotonážní riffy a skučivá sóla, Wrong vrátili koncert do zajetých kolejí headbangingu a poga s jasným rozdělením pozic.

Pastelové barvy krve Goblin

redakce 17.04.2019

Pastelové barvy, jemná klišé, ostré nože, cákance krve a béčkové, rudomodré mysteriózno. Claudio Simonetti a jeho Goblin.

Trápení kokainové kočičky (Tess Parks)

redakce 15.04.2019

Koncert Tess Parks nenabídl zrovna moc argumentů, proč tuhle slečnu raději neposlouchat doma. Nabídl ale jednu neodbytnou otázku. Jenom jednu?

Moravské lidovky? Jedině s americkým přízvukem. (Dálava)

redakce 12.04.2019

Zcela zásadní byly nápadité instrumentace charakterizované elektrickou či akustickou kytarou Arama Bajakiana (John Zorn, Lou Reed, Diana Krall). Staré melodie, nová podání. Dálava.

Nejen na vlně italského diska (CPH:DOX)

redakce 04.04.2019

Tentokrát mezi Munchovým výkřikem a přiléhavými blyštivými oblečky. CPH:DOX naposledy.

Charismatický introvert (Night Lovell)

redakce 02.04.2019

Night Lovellův hluboký a místy až strašidelný hlas v člověku obvykle dokáže rozpohybovat samotné vnitřní orgány.