Články / Recenze

Frenetické vytleskávání Algiers

Frenetické vytleskávání Algiers

mexhouse | Články / Recenze | 27.07.2015

(nejprve hladké souvětí) Hudební publicistka a bulvární voyerka Georgia Hilarious píše o tom, že svět současného typu potřebuje jednou za čas špatně zfetovaného Seala, který se ráno probudí a sametovým hlasem přikryje druhou stranu postele, na níž není Heidi Klum (ani žádná další její odnož), ale Angela Davis. Co tím chce říct? Že život je jen dlouhý mindfuck? Publicisty ani voyery nemůžete brát vážně.

Jako černého šafránu je takových desek. Na jiných místech tohoto čísla se v několika textech věnujeme roli a postavení Kanyeho Westa v současném světě (rovná se popkultuře), jeho zásadní, ba revoluční, takřka mýtické roli.

Divoká fúze soulu a starého garážového rocku je z pohledu spotřebního uživatele příliš manická, takhle nevypadá prodejní stylizace, umazat ano, ale bavíme se o textilu, o konfekčních rozměrech, o malování hennou. Barevné dildo tenkou slupkou masa hluboko do střev není ani sexy, ani ničím, co by se dalo malovat do památníčku, s čím by se dalo přečkat stáří mrtvého důchodu. Rozdíl mezi tím, co je ještě sexy, a co je už znásilnění, je v aktivní vůli znásilňovaného, v uvědomění si vlastního znásilnění. Společnost žádnou vůli nemá, dildo trhu prošlo řitním otvorem ještě předtím, než jsme se podívali na starou fotografii prababičky, a teď mlátí do zubů. Frenetické vytleskávání Algiers v songu But She Was Not Flying je stejně horečnaté jako klavírní linka, noiseové ozvuky, staré popraskané klávesy a vokál prohýbající se pod tíhou zlosti. Když utichne, zůstane kolébající klaviatura, dýnko vědomí a zubatá palička na řízky, až na to, že prasečí mozeček, kterým začíná každá správná zabíjačka o snídani, se neklepe paličkou, smaží se jako vaječina.

And the labourer who for 12 hours long, weaves, spins, bores, turns, builds, shovels, breaks stone, carries hods, and so on – is this 12 hours’ weaving, spinning, boring, turning, building, shovelling, stone-breaking, regarded by him as a manifestation of life, as life? Quite the contrary. Life for him begins where this aktivity ceases, at the table, at the tavern, in bed. (Marx, Wage Labour and Capital, 1847)

Kanye West se pohybuje v rámci tržních mantinelů a vedle neoddiskutovatelných zásluh (posluh) aktivně utváří popkulturu povrchního kýče. Není to něco za něco, má dáti dal. Bílý mediální magnát si o něm nemusí nic vymýšlet, Westovi je uhnízděný pohodlně. Podobně jako třeba Death Grips, kteří se našli v oddalované ejakulaci vlastního zániku a mediálním prstění fanoušků. Neříkám, že je to málo, ale taky se netvářím, že se bavíme o něčem podstatném. Web Algiers je spíš Tumblr účtem, plným starých fotografií, citátů, odkazů a statementů. Dva bílí a jeden černý, Franklin James Fisher, Ryan Mahan a Lee Tesche, předkládají nástěnku, na níž je Marx vedle Milese Davise, Malcolm X vedle Ho Či Mina, Ian Svenonius vedle Joy Division, Nick Cave vedle Niny Simone, antikapitalistická hesla vedle gifu z Godardova filmu Alphaville. Média s nimi tudíž nebudou mít žádnou práci, na takové mají snadnou nálepku „levicoví extrémisti“.

„Inklinujete více k jednotlivci, ztělesnění sobeckosti? A nebo vás váš přirozený pocit empatie táhne víc ke skupině slabých lidí, kteří potřebují pomoc? Když se na to podíváte objektivně, musíte vidět, že blaho skupiny nebo velkého počtu jednotlivců je důležitější než blaho jednoho jediného člověka. Potom zaměřte svou pozornost na ony potřebné a zoufalé lidi. Zaměřte na ně všechnu svou pozitivní energii. V duchu jim přejte úspěchy, své zdroje, všechny své dobré stránky. A až to uděláte, představte si, že na sebe berete jejich utrpení, jejich problémy a všechny jejich negativní stránky.“ (jeho svátost dalajláma, cvičení tonglen)

Svět je téměř v pořádku: Karel Veselý a Jiří Špičák píšou o Kanye Westovi jako o dekonstruktérovi bílého kapitalismu a přepisovači žánrových pravidel, Georgia Hilarious zase o Sealovi coby kocovině černého panterismu. Čisté texty v krásné formě, uspořádané myšlenky plné ladných mydlinek a současného bytí. Že život je jen dlouhý mindfuck? Švadleny mají páráček, takové malé kundodlátko, vidličku pro neštěstí, která udělá ze švu proláklinu, osamělý kráter jedince. Marx, nebo Victoria’s Dark Pussy? Inklinujete více k jednotlivci, společnosti, nebo k barevným lžím. O život se žebrá, prosím.

Info

Algiers - st (Matador, 2015)
www.algierstheband.com

Live: OFF Festival 2015
7. - 9. 8. 2015, Dolina Trzech Stawów, Polsko
www.off-festival.pl

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Vesmír ľudskej mysle (Pandorama)

Milan Hrbek 26.01.2020

Rozbiehajúci sa label Tabačka records z Košíc priniesol na slovenskú hudobnú scénu vskutku originálne a netradičné zjavy...

Ponor do minulosti i současnosti taneční scény (808 State)

Jaroslav Myšák 12.01.2020

808 State jsou na nové desce jednoznačně jistější v dříve prozkoumaných oblastech. Skladby, které nevybočují ze zavedených postupů, mají na desce kvalitativně navrch.

Agresívnejší, prieraznejší (Flash the Readies)

Radoslav Lakoštík 04.01.2020

Duna je neskrývane druhým postrockovým albumom skupiny Flash the Readies, ktorá si prešla za svoju existenciu zaujímavým vývojom.

Nejlepší texty Full Moonu roku 2019: Tři metry nad zemí (Kult: Vlasta Třešňák)

Akana 02.01.2020

Málokdo asi bude zpochybňovat, že jeho Zeměměřič je jednou z nejoriginálnějších a nejryzejších nahrávek našeho před- i porevolučního folku. Kult, texty z tištěného Full Moonu, to nej online.

Posmutnělý, ale konstruktivní (Pan American)

Tomáš Kouřil 29.12.2019

Diskografie Pan American je někde v půli mezi kytarovými mágy Labraford a téměř čistě ambientní dvojicí Anjou, v níž Marc Nelson také působí.

Cesta do zářivé mlhy (Michal Ajvaz, Města)

Jiří Zahradnický 25.12.2019

V knize není ani běžná veteš současné prózy – psychopati, devianti, masoví vrazi, ani drogoví dealeři. Ajvaz má letitou slabost pro...

Sluníčkové koláže Ariela Pinka

Bára Jurašková 19.12.2019

Po dvou řadových deskách – Pom Pom (2014) a Dedicated to Bobby Jameson (2017), vydává Ariel Pink první trojici ze série Ariel Archives.

Peneři prastrýčka Homeboye (Debut)

Honza Nosek 17.12.2019

Vladimír 518 to nakousl v podcastu Ladislava Sinaie – v určitou chvíli se člověk přestane cítit součástí scény a přestává si s ní rozumět.

Můžete bez obav zůstat (Chromatics)

Tomáš Kouřil 16.12.2019

Retro estetika je pro ně prostředkem, výraznou, ale ne omezující kulisou pro vyjádření něčeho hlubšího, než je záliba v syntezátorovém zvuku a neonových světlech.

Mrtvá kočička? (Tove Lo)

Tomáš Kouřil 15.12.2019

Zatímco před pár lety se bolestínsky vyzpívávala z prázdnoty, na nejnovější desce Sunshine Kitty je optimističtější.