Články / Rozhovory

Full Moon on Stage 2016: Sacri Cuori

Full Moon on Stage 2016: Sacri Cuori

Michal Pařízek | Články / Rozhovory | 07.07.2016

S Antoniem Gramentierim jsme se poprvé potkali před pěti lety v pražském Jazz Docku. Z debat po tehdejším koncertě Huga Race & The Fatalists vyplynulo, že on a bubeník, kteří australského písničkáře doprovázeli, mají vlastní kapelu Sacri Cuori a při odchodu mi Antonio strčil do ruky vinyl. Ten jsem si nakonec pustil až po roce, v té době už měli venku další album Rosario. Svoje vize dotáhli Sacri Cuori nejdále na loňské kolekci Delone, kde hostují například Steve Shelley ze Sonic Youth, kytarista Marc Ribot, Howe Gelb z Giant Sand nebo právě Hugo Race. S Antoniem jsme se po letech znovu potkali v lednu v Groningenu, kde jsme si také definitivně plácli na účast Sacri Cuori na letošní Full Moon Stage. Antonio je, jako správný Ital, hlučný, emotivní a usměvavý, v hudbě Sacri Cuori tepe romantické srdce rozechvělé italské kantilény stejně hlasitě jako westernové nálady. Nejlepší americana současnosti se hraje v Itálii.

V biografii na vašem webu se píše, že Sacri Cuori jsou nemanželští synové Federica Felliniho. Podle hudby bych ale tipoval spíš Sergia Leoneho. Takže Evropa nebo Amerika?
Myslím, že v naší hudbě je spousta odstínů, každý si může vybrat ten vlastní. Ale abych byl upřímný, nikdy jsme netoužili po tom být spaghetti western kapelou, a myslím, že jí vážně nejsme. Je to hudba, kterou mám rád, ale velmi rychle mě omrzí. Ale jasně, geograficky i hudebně stále pendlujeme mezi Evropou a Amerikou, tudíž je snadné v našem batohu najít trochu té představivosti z Divokého západu, vlastně je docela silná. Ale když se ale podíváš do našeho repertoáru hlouběji, tak zjistíš, že ten spaghetti odér je jen velmi malou částí celé melodické architektury.

A kde se tedy vzal Fellini?
To je snadné. Narodil se tady u nás, doslova za rohem, tudíž v nás jeho vize stále silně rezonují. Jeho sny i jeho romantika.


Romantika, ano. Sami o svojí hudbě mluvíte jako o žánru adriatic twang. Co si pod tímto názvem máme představit?
Italské pobřeží Jadranu, u kterého žijeme, znamenalo pro Evropu to samé, co Kalifornie pro Spojené státy. Kraj léta, zábavy a romantiky. Stačí se podívat na úplně obyčejné pohlednice, které zachycují všechen ten optimismus, který v Itálii po druhé světové válce panoval. Naše Riviéra zněla velmi specifickým zvukem, vycházejícím z místního stylu liscio, který hrály taneční orchestry pro turisty přicházející z Itálie nebo ze zahraničí. Vzali jsme si něco z té romantiky, atmosféry a melodií a předstíráme, že jsme našli společnou řeč (a zvuk) s těmi exotickými místy v zahraničí.

Hudba Sacri Cuori mi přijde jako zrozená pro film, přesto jsem našel pouze jediný soundtrack, na kterém jste se podíleli a to ke snímku Zoran, můj synovec idiot.
Máš pravdu, udělali jsme nějakou hudbu pro televizi, také k reklamám a něco málo pro nezávislé produkce, ale zatím jen k jednomu velkému filmu. Ale Zoran od Mattea Oleotta byl skutečný mazec, skvělý a úspěšný film, který měl také docela štěstí.

Proč neděláte víc hudby k filmu? Často hrajete s americkými muzikanty, kdy zavolají z Hollywoodu?
Samozřejmě, že bychom rádi pracovali na dalších soundtracích, ale filmový byznys má svoje vlastní cesty a musím se upřímně přiznat, že na tomhle trhu se asi neumíme dost dobře prodat. Ale jasně, jestli je tu někde manažer, který by byl ochotný s námi pracovat, tak my jsme připraveni. Tady jsme, Hollywoode! Například kvůli práci s Davidem Lynchem bych klidně zabíjel. (smích)

Celý rozhovor čtěte v letním dvojčísle Full Moonu.

Info

FULL MOON STAGE
Colours of Ostrava
Dolní Vítkovice, Ostrava
14. - 17. července 2016
www.colours.cz

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Thorsten Quaeschning (Tangerine Dream): Máme plány pro nejrůznější myslitelné situace

redakce 18.10.2019

Thorsten Quaeschning se ocitl v pozici vedoucího skupiny, kterou nezakládal; vznikla deset let před jeho narozením a nezůstal v ní žádný z původních členů. Rozhovor, koncert záhy.

Vstupní prohlídka: Sunset Sons (uk/aus)

redakce 16.10.2019

Singl Heroes od britsko-australských indie rockerů Sunset Sons si odbyl ostře sledovanou premiéru v Beats1 show rádiové persony jménem Zane Lowe. Kde se vzali, kdo to je?

Mueran Humanos: Následovat svoje posedlosti

redakce 10.10.2019

Skupina, která nese v názvu sousloví Lidi chcípněte, by jistou dávku chladnokrevnosti oplývat měla. A argentinští Mueran Humanos jí oplývají. Rozhovor.

Nick Murphy: Nedělám hudbu pro sebe, ale pro jiné

redakce 04.10.2019

Před pražským koncertem jsme si povídali o umělcově službě lidstvu, cestovatelských zážitcích a Muprhyho houževnaté povaze.

Aneta Kohoutová (Nábřeží saunařů): Hrozná zodpovědnost, ale zároveň i neuvěřitelná svoboda

redakce 30.09.2019

Nábřeží saunařů, akce, která se odehraje v Hradci v závěru tohoto týdne. Co od ní čekat, jestli přijít nahý a hladový, co chystá NUUK do budoucna?

Vstupní prohlídka: Stolen (chn)

redakce 26.09.2019

Kapela Stolen z čínského města Chengdu existuje přes deset let, evropskému publiku se letos představí jako předkapela ikon New Order.

Roman Odjinud, Petr Vrba (Alternativa Festival): Máme ruce od sazí

redakce 23.09.2019

Když už se zdálo, že „alternativní“ dramaturgie se poněkud unavila, obměnil se organizační tým. Z něj promlouvají dva z členů festivalu. Marx, klišé i osypky. Rozhovor.

Steffi: Nepotřebujeme pořád sedět jedna vedle druhé

redakce 20.09.2019

Steffi a Virginia, rezidentky berlínského Berghain/Panorama Baru o nadcházející desce Work a Change, která vychází na labelu Ostgun Ton.

Zdeňka Morávková (V centru | Im Zentrum): Centrum je tam, kde si ho uděláš

redakce 18.09.2019

Jesenický umělecký festival svou dramaturgií poukazuje na česko-německou spolupráci, která v regionu po léta přirozeně probíhala. Rozhovor.

Radim Zbránek (Story): Jen vnímat, nechat mobil v kapse

redakce 16.09.2019

Večírku s názvem Story se po několik let dařilo odvážným propojením dvou zdánlivě neslučitelných světů vyvolat atmosféru, jakou široko daleko zažil málokdo... Rozhovor.