fullmoonstage_colours: Mueran Humanos

Vetknout si rovnou do názvu skupiny větu Lidi, chcípněte! s sebou nese značnou dávku odvahy i nebezpečí, to poselství je možná až příliš jednoznačné. V případě Mueran Humanos je ovšem třeba připomenout, že jejich kořeny leží v Jižní Americe a je tudíž zcela nesmyslné obviňovat je z přímočarosti – celá latinskoamerická kultura je postavená na opačných významech, jinotajích a neustálém vtipkování.

Dvojice Mueran Humanos se nesnaží vyzývat k tomu, aby to lidské pokolení zabalilo, ale s humorným pomrkáváním se pokouší upozorňovat na nezdravý vliv masových médií, která mají zvyk lidem diktovat. Podobně nejednoznačně působí i jejich hudba, zdánlivě známou elektronicky postpunkovou vizáž skladeb často zkreslují podvratné disco rytmy a naoko přátelské popové postupy. Výsledkem je úchvatný a vysoce návykový taneční elektro noise s diktující basovou linkou a hypnotickou náladou, jejíž kouzlo podtrhuje zaříkávající zpěv v magické španělštině.

Carmen Burguess a Tomas Nochteff se seznámili v rodném Buenos Aires už v roce 2001, ale na vlastní kapelu si museli ještě nějaký ten rok počkat. Oba pocházejí z punkového a DIY prostředí a na jejich hudbě i postojích je to znát, stejně jako léta zkušeností z jiných skupin – Tomas působil v punk/metalových Díos, Carmen zase v daleko popovější, ale názorově podobně vyhraněné skupině Mujercitas Terror. Mueran Humanos dvojice založila záhy po svém opětovném setkání v Barceloně, kde se v roce 2006 po přesídlení do Evropy usadili, aby po pár letech katalánskou metropoli vyměnili za Berlín, kde sídlí dodnes. První singly byly ve znamení hledání té správné cesty, ale eponymní debutové album z roku 2010 se už v elektronickém undergroundu stalo kultovní záležitostí, což se naprosto nevylučuje s tím, že jde o mimořádnou hitovou kolekci. Stačí zmínit úvodní hypnotickou hymnu Horas Tristes nebo přímočaré taneční nářezy Corazón Doble či Cosméticos para Cristo.

Do Ostravy Mueran Humanos přivezou aktuální album Mireless, které vyšlo loni na podzim na respektovaném labelu ATP Recordings. Vznikalo v berlínském studiu Andere Baustelle, které patří místním legendám Einstürzende Neubauten, podíleli se na něm dvorní spolupracovník veteránů industriálu a jejich zvukový mistr Boris Wilsdorf a také kytarista Jochen Arbeit. Možná i díky vlivu elektronické evropské metropole dostala tvorba Mueran Humanos na nové nahrávce popové kontury, aniž by ovšem ztratila na intenzitě, kouzlu a naléhavosti. Latinskoamerická zasněnost a poetika jsou stále zřetelné, stejně jako důraz na diktující basovou linku a rytmickou složku skladeb. V souvislosti s Mueran Humanos bývají zmiňována taková jména jako Throbbing Gristle, Suicide nebo Coil, oni sami o své hudbě se zřejmou nadsázkou mluví jako o „rock concrete“, čímž ironicky narážejí na ušlechtilou musique concrète, v jejich případě samozřejmě zbavenou serióznosti a akademického pozlátka. Mueran Humanos mají poněkud zvrácený smysl pro humor a téměř neustále klamou tělem, což nijak nesnižuje hypnotický účinek jejich alb a koncertů.