Dantez | Články / Recenze | 27.07.2019
Label Top Dawg Entertainment je na poli rapu za poslední dekádu jedním z nejzajímavějších. Zejména Kendrickem Lamarem proslavený okruh si vydobyl na západním pobřeží pevnou pozici, a to hlavně díky silným debutovým deskám a barvitým osobnostem všech členů. Lamar je komentátorem překotného života v hoodu, Jay Rock jeho aktérem a Ab-Soul někde v koutě kontempluje…
Schoolboy Q je nejspecifičtějším členem sestavy. Na jedné straně jde o člověka ošlehaného ulicí, který nemívá daleko ke konfliktu, na té druhé se představuje v serióznější poloze, ze které dokáže s dostatečnou dávkou odstupu komentovat svůj život. To ostatně můžeme slyšet i v singlech jako John Muir nebo Groovy Tony z dobře přijaté předchozí desky Blank Face LP.
I na novince Crash Talk se setkáváme s oběma póly. Schoolboy Q předestírá bezmála čtyřicetiminutový materiál, který klame tělem. Délka desky, obal i singl Numb Numb Juice napovídají, že dostaneme ucelený gangsta rap se schoolboyovsky typickými prvky – nevyzpytatelnou flow, nepředvídatelnými změnami v projevu a ujetými ad-liby. To vše na beatech s boombapovým jádrem a občasnými trapovými aranžemi. Zvukovou kontinuitu však bourá třetí skladba Chopstix, která potlačuje tvrdou produkci a Schoolboyovo charisma na úkor populárního soundu hostujícího Travise Scotta. Podobných přešlapů je na desce víc a téměř vždy jde o tracky s featuringy. Výjimkou je pouze song Floating s 21 Savage, který zapadá do potemnělejší druhé části alba, a právě v této poloze vyniká rapperův charakter. Flow překvapuje a hra s vokálními polohami baví, zejména pak v případech, kdy je vše umocněno přímočařejšími beaty. Track 5200 usměrňuje roztěkaný projev samplem flétny, zatímco na Die With Them vede agresivní dikci hutná zkreslená basa.
Crash Talk představuje kompromis. Z jedné části nabízí originální spojení bouřlivého rapu s hutnými beaty, tu druhou tvoří mainstreamový balast. A to je škoda. Pokud by se ho totiž Schoolboy Q zbavil, mohl by konečně vytvořit unikátní desku s potenciálem stát se klasikou žánru.
Jiří V. Matýsek 23.07.2022
Knihu zpopularizoval film s Davidem Bowiem v hlavní roli natolik, až se jeho ikonická tvář dostala i na titul českého vydání. Těžko říct, jestli důvodně.
Jiří Procházka 29.06.2022
Obecně jde spíše o mladistvou hudbu, která vlévá do žil trochu toho puberťáckýho vzdoru a mírného optimismu. Guilty pleasure do dnešní zjitřené doby.
Jiří Přivřel 19.06.2022
Jiný Nick Cave. Ale přeci nechceme, aby pořád trpěl...
Maria Pyatkina 15.06.2022
Z archivu magazínu Full Moon odemykáme recenzi posledního alba belgické skupiny Balthazar u příležitosti jejího vystoupení na pražském festivalu Metronome.
prof. Neutrino 11.06.2022
Po vydání mnoha provokativních bestsellerů jako Třetí Šimpanz nebo Svět, který skončil včera si ve své poslední knize vytknul za cíl srovnat nesrovnatelné. Vytvořil odvážnou tezi...
Veronika Jastrzembská 07.06.2022
Na nové desce The Dream navazují rozmanitostí a rozervaností napříč hudebními žánry, ovšem v jemnější a přístupnější formě.
Paulína Janičíková 21.05.2022
Naplnenie, ktoré prichádza po uvedomení si vlastnej osobnostnej esencie, je stelesnené v záverečnej skladbe a sprievodnom klipe Gentle...
Veronika Tichá 15.05.2022
Přestože jsou texty poměrně negativní, nevyzařuje z nich beznaděj, ale všechny emoce se dostávají ven a nebojí se být divoké, průbojné a drsné.
Michal Pařízek 08.05.2022
Theon Cross je členem Sons of Kemet nebo Seed Ensemble, v posledních letech shodně nominovaných na Mercury Prize, spolupracuje s Nubyí Garcia, Mosesem Boydem nebo rapperem Kanem.
Michal Pařízek 26.04.2022
Dionysus působí zcela jinak, aniž by Lisa Gerrard a Brendan Perry, jehož podivuhodné zájmy a potěšení jsou za nahrávkou cítit zejména, ztratili cokoli ze svého umu, stylu nebo elegance.