Články / Reporty

Garážové naděje Branko’s Bridge a The Avenues

Garážové naděje Branko’s Bridge a The Avenues

Martin Pavlovič | Články / Reporty | 28.11.2017

Dvojkoncert Branko’s Bridge a The Avenues? Navzdory tomu, že se jedná o poměrně mladičké tuzemské kapely, dorazilo do dejvické Klubovny kolem stovky lidí.

Chvíli po osmé se do hraní pustili čtyřčlenní The Avenues, kteří v klasické rockové sestavě během třičtvrtěhodiny představili debutové EP Keep It Dirty, došlo taky na nové songy a covery. Šlo o směs energického indie rocku s elektronickými prvky, které s ohledem na hlasité bicí poněkud zapadaly. Kvůli tomu se ztrácel i zpěv, kterému to místy ujíždělo mimo tóninu. Na kapele bylo vidět nadšení, stejně jako drobné mezery v sehranosti. Potenciál tu je, teď záleží.

Vlažné publikum dokázala rozhýbat až další čtveřice Branko’s Bridge. Baskytaru vystřídaly klávesy a druhou elektriku si vzal hlavní zpěvák. Od první chvíle se z reproduktorů hrnul intenzivní garage/psychedelický rock, a přestože diváci mohli znát nanejvýše dvě dosud nahrané skladby, chytali se. Některé skladby se drží tradičnějšího pojetí žánru, jiné zaujmou originální stavbou, která dává velký prostor kytarám a vokálu. Ten nesází na to, že vše ostatní překřičí, právě jeho specifická zastřenost je podstatnou součástí zvuku kapely. Na to, že to byl pro Branko’s Bridge teprve druhý koncert, mohutné ovace.

Info

Branko’s Bridge + The Avenues
24. 11. 2017 Klubovna, Praha

foto © Karin SizikoVa

Live: Branko’s Bridge
15. 12. 2017 Klub FAMU, Praha

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Full Moon 10: Buď promotérkou VI

apx, Jiří Šurák 02.07.2020

"Když jsme s klukama ze Scrape Sound čekali v příletové hale na Swans, koupila jsem si u Kosty dvě kafe, aby se mi přestaly klepat kolena, a dělala jakože nic,"…

Ani ne tak třaskavá jako ironická směs Františka Skály

Adéla Polka 29.06.2020

Být náhodný kolemjdoucí, řeknu si, že pánové obstojně hrají staré vály od táboráků a že se tomu u mikrofonu daří s jistou dávkou sebeironie napodobovat Elvise.

Banksy v Praze aneb jak znásilnit uměleckého teroristu

Ondra Helar 24.06.2020

Ta chvíle, kdy jsem Banksyho viděl poprvé. Palestina, zaprášená silnice vedoucí východně od Betléma, před více jak deseti lety...

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.

Vyprodaná Akropole? John Wolfhooker se hlásí o slovo.

Kateřina Ondráčková 24.02.2020

V dnešní době se žánrová vyhraněnost už moc nenosí, u John Wolfhooker se dlouhodobě osvědčila fúze screama, čistých vokálů, djentu a nově i elektro samplů.