Články / Rozhovory

Gavin Bryars: Shakespeare jak ho neznáte

Gavin Bryars: Shakespeare jak ho neznáte

Lukáš Grygar | Články / Rozhovory | 25.10.2017

Britský skladatel a kontrabasista Gavin Bryars patří mezi několik málo jmen rezonujících i mimo ghetto soudobé vážné hudby. Nahrávka jeho rané skladby Potopení Titaniku má na někdejším labelu Obscure Briana Ena katalogové číslo jedna a předznamenala, že si k Bryarsově „vážné“ hudbě bude nacházet cestu i popové publikum. Bryars o přístupnost své tvorby otevřeně stojí a na rozdíl od svých kolegů Philipa Glasse nebo Michaela Nymana se mu daří být přístupným bez toho, aby se vykrádal či obsahově vyprazdňoval.

Na festival Struny podzimu přijíždí se svým ansámblem a pásmem Nothing Like the Sun, jehož základem jsou sonety Williama Shakespeara. Nejenom o nich jsme si povídali v rozhovoru, jehož úryvek přinášíme před pražským koncertem, který se odehraje 27. října v Divadle Archa.

Co pro vás Shakespeare před prací na Nothing Like the Sun znamenal?

V Anglii samozřejmě na Shakespearovi vyrůstáte, učíte se o něm na škole, čtete ho, chodíte na školní představení. A mně už tehdy jeho jazyk zajímal a bavil, i když jsem určitě nečekal, že budu jednou na jeho textech stavět cokoli hudebního. Mám sice zkušenost se zhudebňováním řady básnických textů, například od Petrarky, ale u Shakespeara platilo, že pod svícnem je nejvíc tma. A to se vlastně netýká jen mě – když jsem s Nothing Like the Sun začínal, překvapilo mě, jak vzácně sloužily Shakespearovy sonety jako základ hudebníkům, člověk by předpokládal, že toho budou tuny.

Celé pásmo vzniklo na objednávku Královské shakespearovské společnosti a Opery North z Leedsu. Proč oslovili zrovna vás?

Už dlouho jsme se s lidmi z Opery North bavili o písňovém cyklu, který by se inspiroval tvorbou Toma Waitse. I ten jsme nakonec zrealizovali, ale ještě před ním, kolem roku 2007, přišla řeč také na Shakespeara. Královská společnost tehdy pozvala zahraniční divadelní spolky, aby ve Stratfordu přehrály kompletně všechny Shakespearovy hry. Sešli se tam tehdy Japonci, Rusové, švédská produkce… a když už se hrál celý Shakespeare, vznikl nápad na jevištní zpracování sonetů. A k tomu už byla přizvána Opera North i já, protože v Leedsu věděli, že mám se zhudebňováním staré poezie zkušenosti a že mě zajímá vokální hudba.

Jak jste přistupoval k výběru sonetů, které zhudebníte?

Vlastně to zabralo víc času, než k nim potom hudbu napsat. Najít vhodný text je vždy obtížné. Už tolikrát jsem u svých oblíbených básníků zjistil, že zrovna tahle konkrétní báseň v sobě nese něco, čím se mi vzpouzí, třeba jen jediným slovem. V tomhle případě byl navíc výběr rozložen na dvě části: vybíral jsem sonety pro sebe a zároveň měl za úkol najít dalších pět umělců mimo sféru vážné hudby, kteří zhudební svůj vlastní výběr. I to mě přimělo zaměřit se na sonety pozdní a méně známé. Oproti těm provařeným o lásce mě zaujal jejich filozofičtější rozměr a přišly mi obecně tajemnější. Shakespeare v nich mluví o paměti, loučení, ztrátě… Jsou melancholické a zároveň si drží určitou abstrakci.

Ze zmiňované pětice spolupracovníků v Praze uvidíme irského zpěváka Gavina Fridaye.

Gavin a také Natalie Merchant byli dva, kteří mi poslali nahrávky, jak zpívají své sonety pouze za doprovodu klavíru. A mně napadlo, že bych je v případě svých sonetů mohl využít také jako recitátory, abyste text sonetu nejprve slyšeli v mluveném přednesu a potom si ho pro kontrast poslechli zazpívaný. S Gavinem jsem spolupracoval už dříve, a i proto jsem do programu zařadil jím zhudebněný sonet. Lidé tak uslyší příklad, jak znělo pásmo v původním provedení.

Znamená to, že se Nothing Like the Sun za deset let od premiéry proměnilo?

Měnilo se především obsazení hostů, odehráli jsme řadu různých provedení včetně živé nahrávky z Adelaide, kde jsme zapojili místní muzikanty a jejich lehce odlišný přístup k perkusím je na nahrávce patrný. Každé provedení dá pásmu specifický charakter, ale jinak jsou to samozřejmě tytéž noty. Snad jen tempa používáme jiná, na začátku se nám to všechno až příliš vleklo. Utáhli jsme šrouby a celé pásmo dnes ubíhá plynuleji.

Co rozhodlo o tom, že v Praze provedete právě tohle dílo?

Pozvánka se dobře sešla s koncertem v Leedsu (proběhl 25. října, pozn. aut.), kam jsme se s Nothing Like the Sun po letech vrátili. Přišlo nám nejrozumnější přivézt kus, který budeme mít čerstvě v krvi, který nebude „vychladlý“.

A předpokládám, že vás uvidíme za kontrabasem…

(smích) Samozřejmě!

Proč je pro vás osobní účast na provedení tak důležitá?

Připadal bych si jinak jako ve slonovinové věži. Kontakt s publikem si užívám. Nejenom, že lidé vidí autora prováděné hudby, ale já mám na to provedení přímý vliv. Svůj vlastní soubor provozuji už přes třicet let a řada hudebníků v něm funguje několik dekád, což nám umožňuje vložit každému koncertu punc autenticity. Na našem koncertu víte, že ta hudba zní, jak jsem chtěl, aby zněla, když jsem ji skládal.

Celý rozhovor si můžete přečíst v prosincovém čísle časopisu Full Moon.

Info

Struny podzimu: Gavin Bryers: Nothing Like the Sun (uk)
27. 10. 2017 Divadlo Archa, Praha
www.strunypodzimu.cz/cs/gavin-bryars

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Vojtěch Tkáč (Pulz): Chci prostě dělat koncerty, na které bych sám šel

Jarmo Diehl 24.09.2022

Pokud máte rádi žižkovský klub Palác Akropolis, nemohli jste minout novou koncertní sérii Pulz, jíž je Vojtěch Tkáč dramaturgem. Rozhovor.

Anna Mašátová (Music Navigator): Další vzdělávání je nezbytné

Michal Pařízek 14.09.2022

Skutečně potřebuje svět další showcase? V čem bude MuNa jinou akcí? Zkusme důvody k založení MuNa konkretizovat.

Marián Tesák (Flaam festival): Tento rok je line-up bez akéhokoľvek kompromisu

Michal Pařízek 09.08.2022

Letos se v Nitře představí například Sega Bodega nebo HMLTD, ale také mexická producentka LDY OSC nebo Hyphen Dash, ukrajinská odpověď na slovutné Badbadnotgood.

Andrej Awo Štepita (Tanečno): Obdivujem aktivitu každého v umeleckej sfére

Maria Pyatkina 08.08.2022

Jaké to je organizovat multižánrovou taneční akci ve vzdáleném slovenském městě? A na co se můžeme těšit příští týden v Námestovu? Vypráví organizátor Tanečna Andrej Awo Štepita.

Stone Smoker: Lepší holá louka, než se podřizovat

Anna Baštýřová 06.08.2022

Barvičky, třpytky, tanec, psychedelické projekce i hudba. To je festival Stone Smoker. Rozhovor s pořadateli.

Keoni: Přimět lidi přemýšlet

Kristýna Šaarová 27.07.2022

Keoni hledá inspiraci v sexu, Bohu, vesmíru a spojení s vyšší podstatou bytí. Texty jdou ruku v ruce se směsí hudebních stylů, které se v každém tracku slévají v jednolitý…

Voice of Baceprot: Náš hlas bude silnější a hlasitější!

Barbora Števanka Kadlíčková 09.07.2022

Kapela mladých Indonésanek pocházejících z konzervativní muslimské komunity neměla zdaleka jednoduchou cestu za svým hudebním snem. Rozhovor. Živě na Colours.

Kalandra: Přijmout sebe sama a svůj díl zodpovědnosti

Barbora Števanka Kadlíčková 30.06.2022

Čtveřice, pohybující se na pomezí alternativního popu s vlivy rocku a folku a s odzbrojujícím hlasem Katrine Stenbekk v popředí, letos na Colours of Ostrava. Rozhovor.

Osheyack: Předpandemická podoba klubové zábavy je ta tam

Václav Valtr 24.06.2022

Po deseti letech strávených v Šanghaji se Osheyack stěhuje pryč a vydává album, které je jakousi labutí písní za jeho pobytem. Rozhovor před koncertem ve Fuchsu2.

Daniel Romano: Žádné potěšení by nemělo být proviněním

Adéla Polka 23.06.2022

Rozhovor o tom, co bylo a je country, jak si stojí kanadská hudební scéna, ale také malé nahlédnutí do přísných pracovních postupů.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace