Anna Pleslová | Články / Sloupky/Blogy | 15.03.2015
Znáte ten pocit, když jste sedmnáct let frontman jedné z nejznámějších britpopových kapel, váš song hrajou dodnes v rádiích (i na Radiožurnálu!) a pak to najednou všechno skončí a vy stojíte v koupelně s ponožkama naruby a místo promotérů vám volá už jen vaše matka…
Jednou z možností je okamžitě nastartovat novou kapelu nebo sólovou dráhu. Zkusí to skoro všichni, ale málokomu se povede skládat alespoň stejně dobrou hudbu jako tenkrát. Gaz Coombes - frontman bývalých Supergrass, tohle naštěstí překonal. K bezstarostnému ostrovnímu pop-rocku má daleko, ale stejně se výsledku nedají upřít jisté kvality.
Promyšlenější alternativa míchaná s elektronikou a folkem funguje. Pro mě i dokonce lépe než přeci jen trochu povrchní a jednodušší britpop. Možná je to tím, že Supergrass nikdy neprodali tolik desek jako jejich souputníci Blur nebo Oasis. Není tu ten tlak typu: "Tak co nám předvedeš teď?" Nebo alespoň ne tak velký.
Z poslechu je cítit Amerika. Že by čtyři roky dětství strávené v San Franciscu zůstaly v podvědomí? Hutné, často hluboké tóny, trocha gospelu a patosu... Deska se táhne jako hustá smokey-barbecue omáčka. Připomíná poslední Arcade Fire a vokálně Bona Voxe nebo Thoma Yorkea. Album Matador je jako soundtrack k hollywoodskému filmu, škoda té zbytečně klasické a příliš melodické vaty.
Recenze se blýskají hvězdičkami. Guardian napsal: "Thankfully, the second solo offering from Coombes reaffirms his place as one of Britain’s greatest songwriters." Možná poněkud přehnané, každopádně zkušenosti a vyzrálost nejsou v hudebním průmyslu rozhodně na škodu.
Gaz Coombes - Matador (Hot Fruit, 2015)
www.gazcoombes.com
Michal Pařízek 05.04.2024
O Liv.e více v dubnovém Full Moonu, ten text vůbec nebyl v plánu, ale prostě musel ven. Ona sama říká, že když nahrávala loňské album Girl in the Half Pearl,…
Zuzana Valešová 30.03.2024
Zatiaľčo minulý rok pôsobila Žižkovská noc ako taký “kočkopes”, tento rok nastúpila v plnej sile s jasnou správou, myšlienkou a víziou mne viac než sympatickou.
Michal Pařízek 22.03.2024
„Světová zpráva o štěstí zařadila Česko na 18. místo.“ No to se mi ulevilo, pak že jsme na tom špatně.
Ondra Helar 19.03.2024
Šest festivalových tipů, a to napříč tématy, protože i to je letošní novinkou – schází jednotné téma, zato je spoustu různých kategorií.
Michal Pařízek 08.03.2024
Dělo se toho spoustu, možná nejsilnějším zážitkem ale byla návštěva Kunstmuzea v Haagu. V hlavní roli Max Beckmann, Piet Mondrian, De Stijl. A Can.
Michal Pařízek 23.02.2024
„Praise your cringe,“ hřímá Joshua Idehen z pódia lublaňského klubu Channel Zero. Motivuje, káže a směje se u toho. Emoce na praporu a dojetí.
Andraž Kajzer 13.02.2024
Dekáda je výročí, které je potřeba pořádně oslavit. Jako první nabízíme pamětihodné momenty přehlídky uměleckého ředitele festivalu Andraže Kajzera.
Michal Pařízek 09.02.2024
Pohledy se mohou různit, naštěstí. „Můj je ten správný.“ Ano, takhle by to mělo, mohlo být. Právě Kafka je jednou z těch osobností...
Michal Pařízek 26.01.2024
„Tohle je konec internetu. Měli bysme si zase posílat dopisy, to bude mnohem užitečnější než tenhle shit.“ Ano, na letošním Eurosonicu padaly i takovéto věty.
Michal Pařízek 12.01.2024
Přelom roku je mimo jiné ve znamení koncertní pauzy. Pokaždé si to užívám víc, je třeba vypnout a povolit... Na jak dlouho?
