Jakub Koumar | Články / Recenze | 26.04.2013
Každé hudební prostředí vyrůstá z písničkářů. Právě oni symbolizují duši celého systému hudby. Čím kvalitnější a rozmanitější písničkářskou tvorbou scéna disponuje, tím pozoruhodnější hudbu v ní najdeme. Řady těch našich posiluje Jakub Jirásek. Zřejmě zdvojená hláska ho přivedla k ukrytí jména za monogram J a jelikož si pro své texty vybral angličtinu, můžeme předpokládat, že ono opuštěné písmeno ponese anglickou výslovnost.
V roce 2011 vyšlo Jakubovo EP Run from the Down, což byl jeho první ucelenější výstup. Obsahoval čtyři skladby, takže se může zdát, že poslednímu albu sloužil jako předloha. Chlubil se překvapivě syrovým garážovým zvukem kytary a melodiemi, které budily dojem bezprostřednosti a upřímnosti, vše na pozadí rozdováděného lo-fi folku. Nová nahrávka Cold Cold Nights na tento koncept přímo navazuje – čtyři skladby, krátká stopáž, lo-fi recording. Stejná ale není, je ležérní a čistší. J se nebojí písničky napustit veselím a odlehčit je, sem tam sáhne pro country prvek, a přitom sází na melodie, které si zamilujete, aniž by příliš tlačil na pilu.
Přiznanou inspirací jsou třeba Neutral Milk Hotel, což potvrzuje i podobně zvrásněný hlasový projev, a ve zvuku a sekavých mikromelodiích jsou cítit Casiotone for the Painfully Alone. Možná si vzpomenete i na selFbrushe, i když ten stojí se svým rozevlátým zvukem mnohem dál. Už v první zveřejněné skladbě Bears se objevily žestě, za které by se nemusel stydět ani Zach Condon. Svoji roli hrají i na Cold Cold Nights, kde rozjasní beirutovskou atmosférou píseň Get Goin’, Boy.
To ovšem neznamená, že by se v garáži přehnaně uklízelo. Syrovosti je možná méně, ale kytara se nezdráhá přebuzeného chraplání a když se do toho J opře v Country Boy, dostane se vám gradace, na jakou jste zvyklí. Rozdíl mezi deskami je v tom, že ta nová je sebevědomější. Méně ohraničená ostrým zvukem kytary, více místa k rozletu, ale žádné tápání po poztrácených melodiích. J jede kupředu přímo a bez zastávek a užívá si jednosměrné kytary jako Ugly Casanova v Parasites.
Cold Cold Nights září radostí. Jakubův projev zvolna zraje, hudba má směr, je melodická, jasná a nenudí. Díky tvorbě jako tahle je velmi těžké ubránit se stereotypu, že věci z domácího studia a garáží mají ty nejčistší základy.
J – Cold Cold Nights (self-released, 2012)
www.coldcoldnights.bandcamp.com/album/cold-cold-nights
Viktor Hanačík 17.04.2024
Je to deska designovaná spíš pro klubové soundsystémy a podzemní parkety, ale obstojí i pro introspektivní poslech.
Martin Šinkovský 14.04.2024
I když autoři textu opakovaně tvrdí, jak složitě se jejich práce vysvětluje a obhajuje, skutečností je, že základní pravidla a kompetence jsou jednoduché a logicky vyvoditelné.
Matej Žofčín 09.04.2024
Od konceptu zdanlivo upustil, upustil aj od unikátného frázovania, ostali len spievavé refrény a téma lásky, ktorá je však omnoho plytkejšia ako na debute.
Tereza Bartusková 01.04.2024
Deska vypráví nejen o lásce, ale i o smutku nebo touze po nedosažitelném, vděčnosti, a především o minulosti, nad kterou čas od času lpíme všichni.
Veronika Vagačová 29.03.2024
Dvaja interpreti známi zo svojich vlastných projektov v rámci alternatívnej scény sa nedávno spojili pri albume Decision Paralysis.
Filip Peloušek 25.03.2024
Jejich pojetí rocku s prvky gothic punku nedává moc prostoru pro jednoduchou zaměnitelnost.
Jiří V. Matýsek 10.03.2024
Hudba tu plyne s fantastickou lehkostí, při pozornějším poslechu ale jasně vyplývá komplexnost, s níž se musel opavský kytarista vyrovnat.
Dan Sywala 19.02.2024
Ke slunné Makarské se blíží nevyzpytatelná tma. To je výjev, který bych přál cestovatelům, kteří se spokojí s prvoplánovým strávením letní dovolené.
Jiří V. Matýsek 16.02.2024
Leaving of Liverpool nebo na Dylanovu Maggie’s Farm odkazující skladba Maggie’s Ship jsou příjemným oťukáváním nových teritorií.
Dušan Šuster 12.02.2024
Left field je defenzívna bejzbalová pozícia a hráč, ktorý ju zastáva, býva vraj najosamelejším na ihrisku.