Mašout | Články / Reporty | 24.10.2017
Ať si o Roxy myslíte, co chcete, slavit narozeniny umí, k pětadvacátinám si klub nadělil devítidenní festival nabitý akcemi. Já jsem už o deset let starší, tak jsem šel jen na jeden koncert.
Britská dvojice Alison Goldfrapp a Will Gregory už u nás za osmnáct let existence byli několikrát. Za tu dobu vystřídali několik hudebních stylů a i jejich koncerty byly pokaždé jiné, ať už připomínaly třpytivou disco party či kabaret s latentní depresí. Každé vystoupení však mělo skvělou atmosféru, ať jste je právě poslouchali nebo ne. Na tom si Goldfrapp dali záležet i v Roxy. Na pódium, zahalené do umělé mlhy, nastoupili za zvuků samplů songu Voicething. Koberec květinové atmosféry rozhrnuli prvním singlem Utopia, ale s nástupem nového singlu Anywhere se vyjasnilo, že Goldfrapp žádné květinky nejsou.
Pokud jste přišli kvůli novince Silver Eye, byli jste správně, patřila jí skoro půlka koncertu. Nové písničky mají ještě silnější feminní náboj, než jsme u Goldfrapp zvyklí, a ženský princip se projevil i na složení, Will Gregory se totiž nechal nahradit dvěma rusovlasými klávesistkami. Na scénu se dostali i muži, basák a androgynní bubeník. Jeho kopák duněl jako zvon, jak už to v synthpopu bývá. A všechno hrál živě na akustický set bicích, jak už to v synthpopu moc nebývá.
Pódiu však vévodilo dívčí trio. Alison Goldfrapp ve střídmém glamrockovém kostýmku se věnovala mikrofonu, dívky ji doprovázely na synťáky i vokálně. V několika písních se otočily do publika s keytarami (tedy klávesami na popruhu, které se drží jako kytara) a svou nekompromisní energií ve mě smazaly poslední pochybnosti o tomto nástroji, zaseté českým normalizačním popem. Goldfrapp s přehledem udrželi drive, i když hned ve třetině koncertu zpomalili tempo, aby odhalili snovější část Silver Eye. Tohle album se očividně koncertně osvědčilo. Samozřejmě nezapomněli na starší singly, a tak pozornost neztratili ani méně znalí fanoušci.
Stejně jako Silver Eye, i koncert byl nabitý energií všemožných živlů. Nasvícení střídalo žhavé a chladné barvy, do sálu se rozlévala mlha, částečně hnaná větrákem, který Alison Goldfrapp čechral vlasy. Jakkoliv strojeně to může vyznít, výsledek, stejně jako setlist, sestava a celková atmosféra, prostě fungoval.
Goldfrapp (uk)
24. 10. 2017 Roxy, Praha
foto © Anna Baštýřová
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.
Kryštof Kočtář 02.04.2024
Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.
Kryštof Kočtář 31.03.2024
Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.