Girls. Against. Boys

Legendární noise/postpunková formace Girls Against Boys letos slaví čtvrtstoletí od svého založení a tuto příležitost se rozhodla využít jednak ke vzpomínkovému turné, ale hlavně k natočení nového alba, které by mělo vyjít na podzim. Girls Against Boys jednoznačně patří k tomu nejlepšímu ze zlaté éry amerického alternativního rocku v první polovině devadesátých let; jejich strohý, hutný a taneční basový sound ovlivnil mnoho následovníků. Post-punk a noise nikdy nebyli tak sexy jako v podání Girls Against Boys, jejich melodie měly často až soulový charakter a dvojice baskytar stvrzovala drtivý funky rytmus. Působili vždy razantně a masivně, zároveň ale až mazlivě a svůdně, bez jejich vlivu by skupiny jako TV on the Radio, Placebo, Liars a desítky dalších zněly úplně jinak. Jejich návrat je jednou z událostí roku 2013, coby headlinera si je vybral například lukrativní Donaufest, kde vystoupí ve speciálním programu spolu s frontmanem Jesus Lizard Davidem Yowem.

Začátky Girls Against Boys hledejme na pravověrné punk/hardcoreové scéně v americké metropoli Washington. Dodnes vysoce respektovaný label Dischord a skupina Fugazi kolem sebe shromáždili neuvěřitelně pestrou scénu, kterou spojovali vize a striktní DIY přístup. Právě bubeník Fugazi Brendan Canty oslovil v roce 1988 kytaristu věhlasné místní kapely Soulside Scotta McClouda a zvukaře Eliho Janneyho s ideou nové kapely, která měla využívat agresivní samply, podobně jako Revolting Cocks nebo Ministry sdružení okolo labelu Wax Trax. V tomto složení sice GvsB nahráli pouze tři songy, ale bylo nakročeno. Canty odešel a přidala se kompletní rytmická sekce Soulside. První nahrávka původně studiového projektu vyšla v roce 1990, jednalo se o EP Eighties vs. Ninetees, které sdružilo rané nahrávky s novým materiálem, to už Soulside patřili minulosti. První album Tropic of Scorpio vyšlo v roce 1992 – Girls Against Boys již předtím přesídlili do New Yorku a jejich zvuk hojně využívající dvojice baskytar osvěžený vhodně použitými samply a tanečními spodky se formoval do výsledné podoby. Vynikající album Venus Luxure No. 1 Baby vyšlo o rok později už na značce Touch and Go, se kterou jsou od té doby spojeni.

Následný úspěch dvojice alb Cruise Yourself (1994) a House of GVSB (1996) tvoří se zmíněnou Venus Luxure No. 1 Baby vynikající trilogii. Skupina se neuvěřitelně vyhrála a do svého zvuku postupně více a více zapojovala elektronické prvky, aniž by ovšem ustoupila od hutnosti a razance. V těch letech byli Girls Against Boys na vrcholu, hned několikrát účinkovali na významném americkém alternativním festivalu Lollapalooza a podobně jako mnoho dalších skupin vzešlých z alternativní scény nakonec také skončili u velké firmy. Album Freakonica vydané v roce 1998 stálo možná víc peněz než všechna předešlá a GvsB zněli mnohem elektroničtěji než kdy předtím, ale očekávaný komerční úspěch se nekonal. GvsB byli na mainstreamové publikum příliš chytří, jejich sound byl nezvyklý a snad až příliš pudový, možná i neslušný. Komerční hlediska, nezdravá očekávání labelu a také spory uvnitř kapely vedly k několikaleté pauze; McCloud se věnoval projektu New Wet Kojak, který založil již v roce 1995 a se kterým vydal čtyři desky.

Návrat Girls Against Boys přišel v roce 2002 s výtečným albem You Can’t Fight What You Can’t See, velice pestrým a výrazně tanečním. Ale nadšení vydrželo pouhý rok, doba alternativnímu rocku tehdy moc nepřála a malé kluby už kapele nestačili. Girls Against Boys se vlastně nikdy oficiálně nerozpadli, ale v dalších deseti letech odehráli jen několik málo koncertů, například v rámci 25. výročí jejich labelu Touch and Go (ten je bohužel od roku 2009 neaktivní) a krátké turné o 7 koncertech (2009), které neminulo ani Prahu. Napráskanému Paláci Akropolis bylo naprosto jasné, že hudba GvsB nejenom že nezestárla, ale léty dostala punc prověřené kvality. Možná právě někde tady začaly debaty o možném trvalejším návratu, ale všichni členové skupiny jsou natolik zaměstnáni, že to trvalo celé čtyři roky. Girls Against Boys jsou definitivně zpět až letos.